Ja rodila v dubnu 2020, za prvniho lockdownu a jen par dni pred dcerinym narozenim dovolili aspon otce u porodu, tak jsme se aspon potkali na sale. Ja predtim byla myslim pet dni na rizikovem, to za mnou nikdo nesmel, ani mi muz nesmel predat veci ve dverich, takze jsem se tam silene nudila. Pak po porodu odvezli malou ihned na jirp, ani jsem ji na sale nezahledla, kam za ni pustili jen jednoho rodice. Jeste jsem od sestry tam dostala prednasku, ze kdyz jsem se tam ten den zvladla doplazit ja, tak otec uz tam nesmi. Vcera ho pustili jen vyjimecne, kdyz ja byla na jip, ale ted uz to bude bez navstev. A me po 20 minutach vyhodila ven, at si radeji na pokoji na sestinedeli masiruju bradavky, abych priste prinesla nejake mliko. I kdyz dite bylo v poradku a po dvou dnech mi ji odstehovali na pokoj, zadna zachrana zivota v inkubatoru, u ktere bychom treba prekazeli, se nekonala, mala tam jen lezela na vyhrivanem luzku. Tehdy jsem byla hotova z cisare, myslim, ze ted uz bych tam klidne ztropila scenu, ze dite ma pravo na nepretrzity kontakt se zakonym zastupcem a ne ze nas k ni nepusti. Vlastne to je ta vec, co me mrzi uplne nejvic, ze jsme se vsichni tri sesli v jedne mistnosti a "seznamili" se jako rodina az po dvou tydnech, kdy nas pustili domu. Do te doby jsem se behem pohytu na intermedialu potkavala s muzem u vytahu, na oddeleni nesmel.
A k osahavani, mam doma taky osahavace, na ruku ve vystrihu nema fakt, ze uz nemam vubec prsa, zadny vliv. 
Ona si jeste moc rada hraje na miminko, leze po ctyrech, nechava se chovat jako mimi a predstira, ze pije mlicko ode mne z prsa.
jednu slevu u empikfoto už jsem teď nestihla, snad ještě budou mít...
Samozřejmě mobil s internetem jsem měla, stáhla jsem si sudoku, pospávala,... Ale byla jsem ráda, když muž přišel, líp mi to ubíhalo. I poprvé jsem uvítala návštěvy, dokonce i cizí, ten den se pak tak netáhl. Já se teda dost těšila domů. Ale nikdy by mě nenapadlo jít navštívit někoho, kdo mě žádá o opak.
