711990 já byla celý porod přesvědčená, že císaře nikdy. Proto jsem jim odpustila i to skákání na břicho, muž mi pak říkal, že už všichni vypadali zoufale a byl to poslední pokus.

letfenixa Ja to mam stejne, od ty doby, co jsem vedela, ze cekam dvojcata, jsem byla nastavena na sekci, takze kdyz se me v porodnici ptali, jak chci rodit, jen jsem vydesene vytrestila oci a rekla, ze s prirozenym porodem jsem rozhodne nepocitala.

Dokonce jsem narazila na maminku dvojcat, kdy acko slo prirozene 30.6. pred pulnoci a becko akutni sekci 1.7. par minut po pulnoci. To mi prijde jako mazec, mit rozparany bricho i spodek. Plus ja bych si asi i pletla data narozeni deti.

Vari Tak to měla moje kamarádka, jedno dítě přirozeně, druhé sekcí, mazec. 

Garfie Moje teta rodila trojcata prirozene, ale to bylo omylem, vedeli jen o dvou, bez komplikaci se to neobeslo, takze ja se v zajmu zdravi deti rozhodla rovnou pro sekci plus jsem mela strach z toho, abych nedopadla jako tvoje kamaradka.

MP Meri dočítám, ale chci tě uklidnit a podpořit. Já rodila 2x na Bulovce. Poprvé to nebylo nic moc, ale personál byl skvělý. Zkomplikovalo se to, dceři padaly ozvy rychlostí blesku a snažili se ji dostat co nejdřív ven. V úplném závěru doktor hrozil kleštěma, ale PA se přimkouvala, že mi to jde slvěle a že to spolu zvládneme bez kleští. Zvládli, za deny poranění a nástřihu. Šití byl horor, ale nabízeli další a další varianty analgezie a využila jsem skoro všecny, včetně opiátů teda nakonec. druhého porodu jsem se bála hrozně, kvůli padajícím destičkám ho vyvolávali. Ale zase personál všude skvělý. Podporovali mě, pomáhali. V jednu chvíli mě po vlasech hladila PA a u toho mi masírovala záda. Taky jsem nezvládala správně dýchat, nohy jsem skoro křížila a k tomj na ně řvala, že už nechci rodit, že na to kašlu a jdu domu, že chci spát a jíst  Ať mi dají drogy a pak už jsem jen jak moje dvouletá křičela jen "pryč pryč"  Protože jsem teda na začátku odmítla epidurál a pak ho chtěla. Ale i když jsem hysterčila jako blázen, hrozně se snažily, usmívaly se, vymýšely první poslední aby mě uklidnili. O všem informovali a většinou nabídli 2 varianty a nechali na mě, max řekli co by udělali oni ale ať si vyberu. Díky tomu na druhý porod vzpomínám fakt v dobrém. Takže i tobě přeju podobnou super směnu a pozitivní zážitek!  ono i to zrekonstruované prostředí a soukromí udělá hodně. Já chytla sál, co vypadal líp než luxusní hotel. Hlavně koupelna teda. 

711990 díky! Našla jsem ty 5-8kg, tak je risknu. má je rohlík a malej už přes 4kg mít bude. Uplně si nechci dávat v noci budíček a přebalovat spokojeně spící mimino. A ani teda komplet převlíkat a hledat druhý spací pytel noc co noc

MP Meri Kanaradka nedavno rodila na Bulovce, ma poruchu srazlivosti krve, takze nebyla uplne nejjednodussi pripad, ale byla tam nadsena, uzasnej pristup vsech, jen priste by si tam prej misto manzela vzala tu jejich dulu :-). Urcite budes mit tentokrat taky hezky vzpominky :-).

MPLee prostředí mi bylo celkem jedno, akorát jsem chtěla samostatný porodní box, ale skvělý personál dělá strašně moc!

Já na porody, hlavně na ten druhý, moc vzpomínat nechci, tak přinásím vtipnou historku z dnešního nákupu rukavic.

Rosťa nemá rád studené ruce a dobrovolně rád nosí rukavice. Tak jsem mu objednala vlněné v minimolu a dnes jsme je byli vyzvednout. Rovnou jsem mu je nasadila, okouzleně v nich natahoval prsty a pochvaloval si, jak jsou heboučké (on má rád měkké a hebké věci), aby je za pět minut upatlal od lišejníku na podezdívce poltu úplně dozelena a pak ještě otřel mokré zábradlí

Ale ten minimol je super obchod, měla jsem chuť tam po nich mrsknout kartu se slovy "take my money" a úplně všechno si odnést. Tak jsem akorát přikoupila úplně roztomilé rukavičky i Šárce.

Vari Ja to mela taky tak. Jen jsem nemela zadnou indikaci k cisari, nijak se s nim nekalkulovalo, ale ja se vnitrne nejak zatvrdila. Proste v hlave mam s normalnim porodem velky problem. Kdyz se me pak zeptali, ze syn je asi velky, ja uz v terminu, tak jsem hned souhlasila. Navic jak jsem mela pomerne velkou davku clexanu kazdy vecer, tak jsem se desila, ze zacnu rodit brzo po ni a nedostanu epidural. Proste jsem srab no... A cisare nelituju. Nejake bolesti tam byly, ale to clovek stejne rychle vytesni. Ale jeste chci podotknout ze akutni cisar je jina sranda a obecne je to velka brisni operace s vetsim mnozstvim rizik a komplikaci pro matku a dite nez prirozeny porod. 

Já se přirozeného porodu bála natolik, až si myslím, že jsem silou podvědomí přiměla dítě, aby se neotočilo hlavou dolů. . A pak i druhé. Ale druhé sekce jsem se tedy hrozně bála, byl to až paralyzující strach, obávala jsem se, že mě přepadne panický záchvat. Když mě pak převezli na pokoj, byla to hrozná úleva, vědět, že už to bylo naposledy.

Jos toho jsem se zase strašně bála já - že je to velká břišní operace. Ale měla jsem po protrpěných těhotenstvích dva rychloporody, příprava se nestihla ani u jednoho, a u druhého mi nestihli podat žádné drogy, což mě trochu mrzelo, ale zas to bylo podruhé bez poranění a byla jsem v cajku vpodstatě okamžitě. 

dzizisketa myslíš nějak takhle?

Jos Treba to byla materska intuice, obe deti mely super apgar skore, ale malej se zacal cestou ze salu dusit a potreboval dost intenzivni peci, takze tezko rict, jak by jako becko zvladl prirozenej porod. Ja to brala tak, ze at to radsi odskacu ja, hlavne at jsou deti v poradku venku. Obcas me mrzi, ze jsem nemela bonding a tak a prvni dny se na ne chodila jen koukat k inkubatoru, ale aspon jsem mela cas na to se dat po sekci nejak dohromady. 

Tak to ja se psychicky a informacne pripravovala na normalni porod a pak me dost zaskocilo, kdyz se syn otocil hlavou nahoru, zvlast kdyz predtim byl uz pekne hlavou dolu. To nase dite je vylozene vymodlene, tak vic nez samotneho porodu koncem panevnim, nebo sekce, jsem se bala prave toho vetsiho rizika vsech moznych komplikaci pro dite pri techto zpusobech porodu oproti normalnimu hlavou napred. Prioritou teda pro me bylo jakkoli dostat to dite ven, aby to pro nej bylo co nejbezpecnejsi. Asi i proto nemam z akutni sekce zadne trauma a celkove na porod a porodnici vzpominam v dobrem. Je teda pravda, ze jsem mela stesti na dobre zdravotniky a uplne skvelou doktorku, ktera se mnou tyhle moje obavy probrala. 

Já jsem taková naivní osoba, takže já jsem vždycky jako věřila tomu, že jakmile se dostanu do porodnice, kde bude lékařský personál, tak oni se o mě postarají! Dokonce při prvním porodu mě poslali domů, bydleli jsme 10 minut autem od porodnice a já řekla doktorce ,,nene, já tady zůstanu s vama,,. Me třeba vůbec nenapadlo, že bych něco mohla aktivne podelat já, jakože je to možný?! mě to došlo až teď v souvislosti s tím zlutaska příspěvkem. Největší strach jsme měla z toho, že se nedovolam sambovi, nebo nestihne pro mě přijet z prace a tak, a to je vlastně v podstatě hrozně bezpředmětný. 

Pinot Noir Ja mela taky celou dobu radost, ze jsou v pricny poloze, coz je neroditelna poloha, ale tejden pred porodem se oba otocili hlavou dolu. Bala jsem se, ze me budou nutit rodit normalne, ale nastesti to nechali na mym rozhodnuti. Vzhledem k tomu, ze od prasknuti vody k sekci ubehlo asi osm hodin a ja nemela kontrakce, mam obavy, ze by byli v brise doted, moc se jim na svet nechtelo :-D.

Karja já to mám stejně. I proto jsem se porodu nebála, když jsem si vzala kolik generací před námi to zvládlo a my máme všechny ty doktory a přístroje:) U nás měl největší strach muž, že mě nestihne dovézt a budu rodit někde v polích (čti na jižní spojce)

Karja jo tak tomu jsem věřila taky! Že porodní asistentky a lékaři jsou větší odborníci na porod než já a že přece všichni máme stejný cíl - dostat dítě ven co nejbezpečněji a nejrychleji pro všechny. No a narazila jsem na lidi, u kterých to doopravdy tak bylo

Karja no já si prave nemyslim, ze ty můžeš něco tímhle způsobem aktivně podelat, to fakt povazuju za selhání ty osoby, co to zlutaskovi rekla. 
podelat se to muže samozrejme v jakýkoliv fazi, ale nemyslim si, ze takhle