Evaeva Karja Vas pristup je rozhodne normalnejsi nez ten muj, kdy jsem na kazdej screening chodila s tim, ze jim urcite najdou nejakou vadu, na kazdym ultrazvuku jsrm pocitala s tim, ze mi reknou, ze minimalne jedno dite nezije. Sekce byla to, ceho jsem se nebala vubec, rikala jsem si, ze v Podoli mi ji zvladne udelat i vratnej :-D.

Evaeva hahaha, mě chtěli poslat z Krče domů, jakože ještě nerodím, ale když jsem jim řekla, že to je ale po spojce, tak mě tam přijali na pokoj

A dobře udělali paní doktorka, která mě přijímala, se pak přišla podívat na konec porodu a prej "jé, to jste vy? To jsem si tedy nemyslela...". Bylo to roztomilý. 

Mohučanka mně tam naopak poprvé dali nejdřív asi na hodinu na pokoj, což nakonec bylo dost prozíravé, protože přes noc se nějak zaplnili a ostatní musely čekat než někoho dopoledne propustí. A já svůj pokoj už měla

Vari s dvojčaty bych se taky bála, přecejen tam to riziko různých komplikací větší je.

Karja no já si prave nemyslim, ze ty můžeš něco tímhle způsobem aktivně podelat, to fakt povazuju za selhání ty osoby, co to zlutaskovi rekla. 
podelat se to muže samozrejme v jakýkoliv fazi, ale nemyslim si, ze takhle

​Chtěla jsem napsat něco v podobným smyslu, hned bych to podepsala. Jak zadělat novopečený matce na psychickou nepohodu snadno a rychle.

Karja no já si prave nemyslim, ze ty můžeš něco tímhle způsobem aktivně podelat, to fakt povazuju za selhání ty osoby, co to zlutaskovi rekla. 
podelat se to muže samozrejme v jakýkoliv fazi, ale nemyslim si, ze takhle

​Jasne, nebo spíš, že si to vůbec můžu myslet! Jako selhání té osoby to beru taky

Normálně nepřispívám, protože jsem hrozně pomalá a než se vůbec odhodlám zareagovat, tak je diskuse dávno někde jinde, ale včera v noci jsem nemohla spát a četla si tu ty porodní příběhy a jak jsem si myslela, že moje traumátko z porodu už je zahojený, tak teda neni :-) A teď na to furt myslim :-). Já rodila taky u Apolináře, vybrala jsem si ho cíleně, protože jsem tam byla na dvou menších gynekologických operacích a všichni na mě byly tehdy hodní a zkrátka jsem na to místo měla vlastně dobrý vzpomínky. Každopádně při porodu jsem narazila na nějakou blbou směnu, už příjem byl jedno velký WTF (přijeli jsme ve 2 v noci, otrávený hlas v bzučáku, co že jako chci a s čim tam lezu, pak neochotné vpuštění dovnitř s okamžitym komentářem, že maj plno a že já rozhodně nerodim - porodila jsem v půl devátý; chtěli mě poslat domů, ale nakonec teda po prohlídnutí doktorkou mě tam nechali). Muže poslali domů a mně začala dlouhá osamělá noc. Bylo to prostě divný. Nejdřív jsem dlouho ležela na lůžku na zádech s monitorem, pak mi nechávali kapat ATB, pak příprava, kdy jsem měla být hodinu ve sprše, přičemž po 15 minutách jsem tam už nechtěla bejt, bylo tam dusno, bylo to tam malý, nemohla jsem najít nějakou úlevovou polohu, tak jsem vylezla ven a PA mě sjela, že na to mám hodinu a že teda co to má znamenat, že jsem na chodbě. Těhle momentů tam bylo ještě víc, přičem asi nejhorší hodnotim chvíli, kdy jsem - už v boxu - notnou chvíli ležela (pochopitelně na zádech jako celou dobu) na lůžku v plodový vodě, kterou mi protrhli, a PA mě sjela, že nemám v průkazce výsledky posledních testů a že teda mi ten epidurál nepíchnou. To už jsem fakt myslela, že to nedám. Papír s výsledky tam samozřejmě byl. V 6 se naštěstí vystřídala směna a přišla skvělá PA a mladej doktor a mohla jsem konečně zavolat muže a chvíli to vypadalo dobře, jenže pak blbý ozvy, urychlování, hrozil vex, nakonec taky skákání na břicho (ale mně to už bylo jedno, hlavně jsem chtěla, aby to skončilo). Zkrátim to - dítě v pořádku, poporodní poranění nic moc (ruptura hráze 3a), já byla ale šťastná, že to mám za sebou. Vlastně mi to, že to celý bylo nepříjemný, docházelo až když jsem byla doma. A vybavovala jsem si taky, že jsem blbě dejchala a jednou tlačila, když neměla a zpětně si, když jsem v prvních měsících řešila poporodní poranění (dneska už je to ok), vyčítala, že bych třeba to poranění neměla tak velký, kdybych nějak trénovala nebo se víc připravovala. A taky přemítala o tom, že jsem si měla nějak zařídit císaře. Jinak oddělení šestinedělí mi přislo fajn, měla jsem nadstandard, dítě mělo žloutenku, takže furt spalo a nebrečelo a já byla taková pozitivně nabuzená. I když kojení samozřejmě klasika - nacpali mi kloboučky, že bez nich to nepůjde (šlo). Končim slohovku. V tu noc mě vlastně nejvíc zaráželo, že nikdo neprojevil nějakou účast nebo nepřihlídl k tomu, že mě to bolí, přičemž to rozhodně bolelo víc, než tenkrát při těch operacích (měla jsem cystu na Bartholiniho žláze), kdy mě furt někdo před těmi zákroky chodil chlácholit. A tady najednou nic, lehněte si na záda a ležte, vyskočte na kozu a tak :-) (jen teda doktor se mi omlouval při šití, že to dlouho trvá a že jsem statečná, ale já to šití nějak vůbec nevnímala).

Snad jsem to stihla a diskuse se výrazně neposunula :-)

pilgrim takhle nejak to probihalo v prvni pulce osmdesatek, informace zadne, vybrat si clovek nemohl nic, samozrejme otec u porodu, to neexistovalo, uleva od bolesti zadna, porod pani proste boli, co jste cekala...  myslela jsem, ze uz je situace jina. Asi fakt zalezi na lidech. 

Ja mela tak strasnou zkusenost s Apolinarem kvuli jednomu memu potratu, jejich chovani, zanedbani pece a komplikacim, ze kterych jsem se dostavala jeste celkem dlouho a s podporou meho gynekologa, co me tam posilal porad dokola se stale duraznejsi zadankou, at laskave zacnou ten muj, stav, do ktereho me uvedli, resit, ze jsem tam rodit v zadnem pripade nechtela.

Jako rizikova rodicka s planovanym cisarem si na porod v motole stezovat nemuzu, spis muz z nej ma trauma. Nevedeli jsme, ze v motole otec u sekce nesedi u hlavy matky a pres plentu nic nevidi, ale posadi ho do predsali k velkemu oknu, kde ma dokonaly vyhled na operaci pak jim pomahal me prendat na lehatko a doprovazel me na chodbu za sal, kde jsme cekali na dokumentaci, aby me mohli odvezt na jip (a ja tam brecela bolesti a sestra me uklidnovala, ze hned jak tu dokumentaci napisou, tak me odvezou a daji mi analgetika, ale musime pockat na ty papiry ) . Odtud me odvezli, on tam zustal, tak se vratil dvermi na sal, kde uz ale uklizela uklizecka, co mu vynadala, proc tam leze. Pak dlouho bloudil po chodbach a vyptaval se lidi ve zdravotnickem obleceni, kde jsem ja a kde nase dcera. Takze on by se mnou uz nikdy v zivote k porodu nesel

Kamaradka rodila se mnou v Motole, prirozene, a rikala, ze Motol v pohode. Planovala, ze tam pujde i ted s druhym. To se nakonec narodilo pred par dny v Jihlave, kde maji rodinu, aby hlidali jednicku. A ted rika, ze je Jihlava o nekolik urovni vys nez Motol a pokud bude jeste trojka, v Praze uz nerodi. Hlavne rikala, ze ji nikdo moc nerikal, co ma delat a jak ma lezet a tlacit, proste jak ji vyhovuje a oni se prizpusobi. 

A jeste me napadlo MP Meri ze jsem nedavno videla video, kde ukazuji, jak se meni otevreni panve podle polohy nohou. Ze pro tlaceni je ten instikt davat nohy k sobe spravny, protoze se tim lip otevre pro pruchod hlavicky. Trvat na nohou do praku je jen zkostnatelost ceskeho porodnictvi. 

Zuzuli Zajmavy s tou pozici nohou, to jsem nikdy neslysela. Přeptám se té duly. Mne ty kolena šly k sobě úplně reflexivně, ale je možný, ze to bylo celkove tou polohou na zádech, ze mi proste nesedla.

Jinak jsem chtěla říct, ze je to fakt smutný čtení, odhadem 60-70 % holek v mým okolí má s porodem vysloveně strašnou zkušenost, zbytek tak nějak neutrálně, což je fakt hrozny, člověk by čekal, ze už to někam pokročilo, ale minimálně ty masokombináty v Praze jsou proste pořad hrůza. Nejvíc o porodech v mem okolí fakt básní ty, které rodily doma/jinak alternativně, což je fakt na zamýšlenou (ne ze bych to měla v plánu).

Mamce u Apolináře tak šíleně zvrtali ten poslední porod (přišla o dělohu, deset dní byla na jipu, několik reoperací, málem to nedela), bylo to před deseti lety, žádný osmdesátky. Většině těch komplikací šlo zabránit už během toho císařského řezu, kdyby dělali, co měli To byla jediná pražská porodnice, kterou jsem vyškrtla hned.

MP Meri hrozně tu chybí ty porodní domy!

Já teda doufám, že to nebude tak hrozné, jako v té tvojí statistice. Já byla v Krči spokojená hodně, v Motole, co vím, je dobrý "porod", horší je to na šestinedělí.

MP Meri víš co, já měla první porod výborný, v Podolí ( ten nástřih ke nakonec spíš pobavil, že jsem neměla žádný plán a stejně mi ho neudělali, než žeby z toho bylo nějaké trauma) Ale nějak mi je blbý to psát teď sem, když holky píšou takový smutny zkušenosti. 

A druhý porod taky fajn, spíš to byl strašný srumec, že jsem si to moc neužila, za hodinu od příjezdu jsem rodila. 

Jinak šestinedělí u Apolináře za mě mnohem, mnohem lepší než v Podolí. 

Evaeva no já kdysi myslela,že budu rodit na Slovensku a to jsem teda řešila hodně. Zlaté pražské továrny, fakt. Takže mám tu látku poněkud posunutou. Hlavně mi to rození celkem šlo více méně samo. U druhého jsem PA poslala do háje, že vím přesně, co mám dělat, ale nemůžu se soustředit, když mi do toho furt kecá.

Já si teda na Apolináře nestěžuju, ale je to fabrika. V Krči se mi líbilo víc, byl tam větší klid (a možná proto jsem tam porodila klidnější dítě :)

continuity ta Krč, se kterou mám zkušenost, je taková menší továrna:) Ale stěžovat si nebylo skoro na co.

MP Meri bulovka má teď jednu hodně instagramove výkonnou porodní asistentku, já myslím, ze to video měla nejspíš ona, jakoby vkleče celem k tomu kreslu 

Evaeva když mne přijde, ze se muže semlit leccos a já zas chtěla, aby se to kdyžtak semlelo někde, kde už to řešili mockrát 

MP Meri našla jsem to video

a tady další 

Potrefenáhusa já jsem chtěla, aby měli dětský jip. Zas ta Krč není úplně okresní nemocnice. Já mám právě zkušenost s tou mamkou v Apolináři a tam se toho zase tolik původně nesemlelo, ty další komplikace se nabalovaly na tu první chybu. Byla to teda chyba jednotlivce.