žluťásek Och 
Jako já objektivně vzato nebyla žádná hvězda, moc mi to celý nešlo. Jak jsem měla správně dejchat jsem nepochopila dodneška, při kontrakcich jsem nohy instintivne dávala k sobě a neslo to ovládat a když někdo mluví o fázi tlačení, tak vůbec nevím, o čem je řeč, já nic takovýho v celý procesu neidentifikovala. Rozhodne si nemyslím, že za to muže personal, ale fakt je, že jejich přístup tomu opravdu nepomohl.
Zpětně teda oceňuju přítomnost muže, ani ne tak ze by mi tam nějak výrazně pomohl, ale jako vzpomínková banka mi posléze posloužil hodně, aspoň vím, ze si to cely nějak zbytecne zpětně nedramatizuju a nevymejslim, naopak to vypadá, ze moje vzpomínky jsou ještě relativně milosrdný.
Garfie Na sále pod celkovou narkozou jsem týden po skončila se stejným problémem taky, včetně toho, ze moje týden staré miminko muselo zůstat nějakých 24 hodin doma beze mě a rekonvalescence byla dost náročná
. Celkem blbě sem to snášela a dodneška si myslím, ze všechny tyhle věci dohromady, společně s ne úplně přívětivými oddělením sestinedeli, hodně přispěly k tomu těžkýmu začátku a k minimálně náběhu na poporodni depresi. Strašně si držím palce, aby to teď bylo lepší 