Kan a co chceš jako udělat? To dítě má vztek, a úplně bych nečekala, že řekne Teď jsem teda vážně naštvaný a potřebuju časJá si dobře pamatuju, co všechno jsem v afektu na rodiče křičela já, a světě div se, už to nedělám.

continuity Já si to říkám taky a už hodně dlouho. Njn, za nás se razilo, aby dítě mělo nějaký mantinel, dnes jede respektující výchova. 

​Ty nevynecháš jedinou příležitost si kopnout, že?

Zkus si frustraci vybíjet jinak a jinde, snad víš, kde jsou mantinely, ne?

Evaeva já na sebe fakt nenechám řvát, že jsem blbá. Ani v sedmi, ani teď v pubertě. A že by k tomu chuť občas byla. Netrestam je za to nějak aktivně, ale dal trvám na splnění toho pokynu, případně je nechám ať si natlučou sami. 

Nějaká revolta k tomu všemu patří, ale má to svoje meze. Mám v okolí dva chlapecky, kde matka nebyla zdaleka takto benevolentní a ti ji v pubertě začli posílat do háje takovým způsobem, že byli na rozvod.

Že kluci v pubertě jsou těžká partie je mi jasné, ale člověk úplně nečeká, že s rozběhem pošlou do prdele i otce kamarádů (žena jim nemůže říct úplně nic). A to prosím dělají děti, s kterýma byla v sedmi letech normální řeč a dospělé netitulovali blbcemi. 

Evaeva 

Gatita ono tak s tou důvěrou fakt je. Kde jinde mají vyventilovat ty frustrace než doma v bezpečí.

Ventilování frustrace sprostým nadáváním rodičům? To jako fakt? V sedmi letech? Že se děti doma uvolní a emoce z nich tečou, je normální a zdravé, ale tomuto bych učinila přítrž.

Evaeva no ja jsem se tedy trochu vymezila. Bavime se tady o vyrazech jako p.ca a podobne. To mi neprijde uplne dobre, vuci milujici matce (to nemyslim nijak ironicky). Vis co, syn se odpoledne doma taky ruzne vzteka, ma launy, je protivny a musim mu vsechno rikat 100x, to beru, ze nemuze cely den poslouchat jako hodinky. Ale neco si proste zkusil jen jednou, konala jsem rychleji, nez jsem premyslela. U te kamaradky je to ale na dennim poradku, je to fakt utrpeni a ani pro toho kluka to imho neni dobry. 

continuity však já na sebe taky řvát nenechám, ale fakt si to neberu osobně, je to dítě a dobře vím, že to tak nemyslí, akorát má vztek, který zatím neumí vyjádřit jinak. O tom, že bych netrvala na splnění nějakého požadavku nikde nepíšu, to s tím, co na mě křičí, vůbec nesouvisí. 

dzizisketa Hele já žádnou frustraci nemám. A pokud ti vadí můj názor, tak ho nečti. :D

Kan no tak hlavně ale tu respektující výchovu pořád chápeš špatně.

Pinot Noir Gatita jasně, ale musí se to nějak naučit. Asi je fajn, když se to naučí dřív než takové slovo zařadí do slovníku. Já netvrdím, že je to v pořádku, akorát vím, co je za tím. 

continuity Pinot Noir hele a jak se vymezite kdyz vam dite kamaradu tohle rekne a zaroven u toho jsou pritomny jeho rodice ktery sice znam, ale znevne ne nijak dobre a ty zjevne nezasahujou? Ja si predstavuju, ze to udelam asi tak, ze reknu "Tyjo, tohle byla docela ostra nadavka, to se mi nelibilo. Takhle se u nas doma neoslovujeme, jestli chces priste prijit tak by bylo dobry kdybys me oslovoval slusne." No ale jestli je to dite, ktery se takhle chova bezne, jakej to bude mit efekt? Muzu ho priste nepozvat, nastvat tim svoje dite, dat svymu diteti prednasku...ale tyjo nevim no. Jinak samozrejme souhlasim, ze mi neprijde normalni aby tohle delalo jakykoliv dite. At uz vlastni nebo cizi. 

Pinot Noir Tak já hlavně doufám, že už to nikdy, nikdy nebudu potřebovat. A jestli si někteří rodiče nechávají potomkem, nebo cizím dítětem sprostě nadávat a považují to za užitečné a normální, tak já bohužel ne. Ale tak všichni se respektujeme, ne?  Haha.

Kan

711990 udělala bych to, jak říkáš, a dala mu ještě jednu šanci. Pokud by i během další návštěvy něco takového padlo, tak už by k nám nemohl. Jiné řešení nevidím.

Plus bych si o tom důkladně promluvila s vlastním dítětem potom o samotě.

711990 upřímně u těch pubertální kluků se já už nevymezuji nijak, ale pošlu to řešit muže, pokud už to na nás zbylo. třeba proto, že hlídame celou chalupu i s dětma. Chlapi si s nima poradí nějak líp (i když ne vždy úplně dobře). Sama bych si je na starost prostě nevzala.

Celkem si mi osvědčilo to řešit podle pohlaví.

Někdy jsou ty situace nečekané. Máme třeba kamarádku, která učí deti s mentálním postižením. Takže ona je taková trpělivá a s našimi holčička mi si obvykle poradí i bez nějakých nanipulaci.  Oni nakonec udělají, co po nich chtěla (jdou na výlet, ač já bych je byla nechala na chalupě). A děti jsou pak nasrané na nás! Podle mě lze pubertální dítě přinutit bez větších následků jen k povinnostem.

Takže u mytí nádobí sice třeba brblou, ale myjou a nakonec jsou celkem v pohodě. Zato výlet dovedou otravit celé skupině. 

Pinot Noir já bych to udělala asi stejně, ale v přítomnosti jeho rodiče, obzvlášť pokud tu nadávku adresoval jemu, je to ošemetné. Aspoň pro mě.

Ono se to zvrtlo na ty nadávky, to je asi reálné spíš u těch menších. Těm se dá říct, že se u nás takto nemluví, ať už tam rodiče jsou nebo ne. A má to jasná kritériá. 

Jinak ti malí mi často přijdou takoví zvědaví, nebo jak to říct. Zkouším říct pí.a a čekám, co se jako stane. 

Ale tí starší mají celou paletu nástrojů jak dospělého poslat do prdele, že si kolikrát nestíhám sbírat bradu ze země a to nejhorší, co vám přitom řeknou je možná voe, jestli vůbec. Takze se sice vymezite, že takto ne a naše budoucnost zatroli, co tak špatného řekl(a). Pokud na to náhodou skočíte a pustíte se do rozboru té věty, zjistíte, že gramaticky vůbec nic. 

Pinot Noir Kan má pravdu v tom, že velká spousta rodičů opravdu končí na půl cesty, jen u toho respektovat. Nastolit to být respektován je jaksi těžší.

continuity No a pak marně volám "ale jakým tónem" a dozvím se jako bonus, že jsem vztahovačná a vůbec je to celé moje chyba! 

Sweet Potato tak spolužačku, která bila svoje rodiče, jsem měla už já. Že si někdo nechá srát na hlavu není vina konceptu respektující výchovy.

(Jinak já nejsem žádný výrazný zastánce tohoto přístupu, ale Kan tu opakovaně jakýkoliv nešvar spojuje s tímto termínem a je to už poněkud trapné.)

Pinot Noir I trapní mají právo žít. :D