Evaeva to jsme dělali loni, ale má to dost úskalí. Pak to dopadne tak, že dopoledne jsme byli na zámku a odpoledne v aquaparku a stejně brblali. 

Musí se to přežít, ale u nás byl tahle špatný jeden rok. Letos už je hlavne nechám v tom ubytování klidně samotné a nějak to fungovalo lépe. 

continuity jo, věřím. Naši nás do plánování zapojovali dost, ale puberta je puberta, taky jsme někdy byly nesnesitelné.

Ako pubertiacka si nepamätám, že by som chodila na dovolenky s odporom, skôr si pamätám vďačnosť, že sme niekde išli.

Ako pubertiacka si nepamätám, že by som chodila na dovolenky s odporom, skôr si pamätám vďačnosť, že sme niekde išli.

​Přesně tak.

Ale naši kluci dokážou být otrávení už teď, takže čekám jen to nejhorší.

letfenixa my jsme taky nechodily s odporem (ani s vděčností), ale občas to nás zkrátka přišlo. Naši za nás úplně nerozhodovali, vždycky jsme dovolené vybírali spolu, ale ono je to prostě intenzivní, nejseš zvyklá být s těmi lidmi 24h denně třeba 14 dní v kuse.

letfenixa no já si to pamätám

Otrávená som bola určite, neviem už nakoľko som to ventilovala. sa treba asi spýtať našich. 

, 

letfenixa Naši nás brali na dovolenou jen na chalupu, myslím, že jsme to se ségrou nějak úkorně nenesly, hranice se otevřely, až když jsem byla v sedmé třídě, takže dost spolužáků na tom bylo podobně.

Když mi pak bylo 15, tak jsem z toho nadšená úplně nebyla, ale zase tam za mnou můj kluk tajně jezdil na motorce (a máma mě trochu kryla, táta byl stará škola, ten o nějakém klukovi nesměl vůbec vědět). No od 16 mě už mě pak nenutili s nimi na prázdniny jezdit a nechávali nás samotný doma i přes víkendy, to bylo dobrý.

Já na dovolené s rodiči jezdila ráda vždycky (a klidně bych pořád jezdila), ale ségra z toho byla otrávená asi od osmi let věku

Když nad tím přemýšlím, tak možná by to na nějaký zájezdový dovolený bylo horší, že by to tam nutně bylo víc organizovaný a ještě by to znamenalo zhustit se na menším prostoru. Na tý chalupě jsme měly maximální volnost, četly knížky a chodily se s místníma koupat, oběd nám máma dala, když jsme někdy odpoledne dorazily.

Zinajá mám hodně jiný způsob trávení volného času než moje máma. Táta nás vzal do Slovenského ráje, to mě třeba bavilo, ale máma tam týden vysilovala. 

Jinak typicka dovolená byl týden někde na koupališti s jedním výletem do Budapešti, což mě nebavilo tehdy ani teď. 

Nejvíc jsme si to užili pod stanem v Juhosce. To jsme neprudily určitě. 

Do 16 rokov som chodila na prázdniny na 2 týždne k babke do Turzovky a teda že tam nebolo vôbec čo robiť,  ale akosi som vždy vedela zábavu vymyslieť aj pre brata a mladších bratancov. Chodieval s nami otec, bola to jeho mama, ale toho sme tie 2 týždne takmer nevideli, ten si chodil po svých,  a takto sme tam chodili asi od mojich 10 rokov.  Nikto si nás nevšímal. Babka nám dala jesť a inak sme si robili, čo sme chceli a to jej za domom tiekol väčší potok.

continuity U nás byl brzda táta, máma dala (pak později bez něj) v 50 věci, co já bych nedala ve 30, třeba 14 dní na kole v horách na Ukrajině. 

To týdenní pleskání u koupaliště by mě teda taky nebavilo, to se ti nedivím. No, možná leda v těch 15-16, když by tam byli nějaký hezký kluci, to bych asi zvládla.

Zina my měli na výběr, buď na chalupě s babičkou nebo dovolená s rodiči. Nepamatuju si, že by si kdy někdo vybral chalupu Ale my na ty dovolené jezdily rády, akorát puberta nás občas přeprala.

continuity my jezdili na fajn dovolené, poznávačky pod stanem, na kola, k moři (to jsme teda úplně nemusely, resp. ne na tak dlouhou). Ale samotné na ubytování nás mamka nechávat nechtěla, asi jí to přišlo jako selhání, zpětně si myslím, že některých těch situací by nám den o samotě prospěl.

My jsme s našima taky jezdily, tři týdny po Norsku favoritem jsem tu myslim zmiňovala. Byli jsme i v Řecku, předtím v Jugošce. Vždycky jsme byli u moře fakt jen pár dnů a pak jsme jezdili po vyletech, treba cesta ze Soluně do Athén nějakým courákem byl fakt pocuc. Naposledy jsme byli společně v mojich jednadvaceti v Namibii. V zásadě se nás nikdo moc neptal a my jsme neprotestovaly, byly jsme zvyklé. 

Kluci jsou v tomhle jiní, aktuálně jim úplně chybí to cestovatelské nadšení typu jsme jinde, tak to prozkoumáme/ochutnáme/užijem si to.

My jsme s rodiči nikdy nebyly na dovolené a ani u babičky na prazdninach. Poprvé mimo domov jsem spala na lyžařském kurzu v 7.třídě a pak když mi bylo 13 a jeli jsme s kamarády stanovat do nejbližšího kempu. Na nějaké opravdové dovolené jsem byla až když jsem byla po maturitě. Hustý co, to dejte přečíst těm vaším brblajicim děckám:-). 

Karja my máme na Slovensku rekreačný príspevok (po splnení nejakých kritérií) vo výške 275 € za rok, takže počas prázdnin cestujeme aj preto, aby sme ho využili.

Mne to taky nebavilo a pamatuju si, ze úplně nejvíc ofoukla jsem byla, když mě mama někdy ve 14 vzala na poznávací vikendovej zájezd do Paříže, jenže my si koupili ve skautu nový a první týpí, šetřilo se na nej přes rok, hrozne jsme se na nej těšili a přesně tenhle víkend se jelo úplně poprvy vyzkoušet na táborový místo ....tomu ta Paříž proste tenkrát nemohla vůbec konkurovat (a od ty doby jsem tam nebyla)

Karja to je pro mě úplně jiný svět, naši nikdy netrávili dovolenou doma, aspoň s námi byla mamka na chalupě. Nedělají to ani teď, akorát každý má týden se ségrou na té chalupě. My měly prázdniny ve stylu, že doma jsem třeba měsíc i dva nespala víc jak jednu dvě noci v kuse.

PotrefenáhusaPaříž byla můj velký sen, nakonec jsme tam byli v rámci třítýdenní dovolené po Francii. Zpětně to všichni hodnotíme jako nejlepší dovolenou, ale i když mi bylo už 15, stejně si na pár scén pamatuju. Bylo nás tam šest dětí od 10 do 15 a řekla bych, že nějakou tu krizi měl každý