Pinot Noir To je úplně skvělá zpráva. Já moc nestíhám psát, protože jsme začali chodit do skupiny a taky to není úplně nenáročný, ale normálně jsme na tebe v noci v posteli myslela.

notna Každé dítě to má jinak. Moje holky jak jsou emotivní, tak ony vsechno hodně prožívají, ta jedna dělala hrozne scény, různé avantyry, jak do školky přijít nepřijít, řvaní v šatně. Pak jsem odešla a klid, spokojená, šťastná, spolupracující. Akorát bych ji tam prodluzovala to trápení, kdybych ji tam hodinu tišila.

notna vůbec jsem právě přístup školky nehodnotila, jen jsem popsala, jaký je stav a jejich přístup. Jsme se školkou maximálně spokojeni, Ríša to tam miloval. A i on, poznamenaný traumatem z blbé školky, mohl mít s nástupem problém, takže jsem se tehdy domluvila předem, taky jsme to řešili nástupem jako úplně první, spolu jsme si to tam prohlídli, učitelka se ho ujala, odešla jsem tehdy úplně hladce a od druhého dne se tam těšil. A to byl tehdy nejtvrdší covid, takže adaptace žádná, rodiče do tříd neměli strčit ani nohu. Vyšli tehdy vstříc, teď s Viktorem se taky snaží maximálně - viz co jsem psala o tom, jak mu upraví jídelníček, dovolí vlastní pití... Určitě to občas zaskřípe a budu sem tam v duchu nadávat, ale tenhle systém ranního předávání v klidu jsem právě nijak nekritizovala. 

A odtrhávání dětí jsme praktikovali u obou, když šel jeden do školky v roce, druhý ve dvou. Tam podle mě moc jiných možností není, to jsou mimina. Viktor bohužel v lecčems to dvouleté mimino taky připomíná, takže u něj to svádí k myšlence, že moc jinak to s ním taky nejde. Tak jde, ale opravdu to potřebovalo součinnost učitelek. A ony to samozřejmě vědí, však nás takhle na ráno pozvaly samy a byly tam kvůli nám ještě před oficiální otvíračkou.

Pinot Noir drzim palce! snad je to na dobrej ceste a zvykne si. uplne ta chapem kedze som zazila nieco podobne. ten moj musel kedysi tiez ist ucitelke rovno do naruce aby ho objala a ukludnila. mal ju rad a citil sa bezpecne pri nej. zo zaciatku ho musela mat chvilu na rukach ale casom uz stacilo len to objatie na privitanie a nakoniec to skoncilo tak ze som prestala existovat v momente ako sa otvorili dvere do triedy a vbehol tam bez rozlucenia rovno za hrackami

Pinot Noir mně ta vaše školka přijde hodně dobrá z toho, co píšeš. Jak ti se všemi těmi zvláštnostmi dokáží vyjít vstříc. Věřila jsem, že nějak vymyslíte i to ráno.

Potrefenáhusa tak to dáš! Lesní školky jsou evidentně úžasné, když i naučí řídit

Evaeva no hele je to furt hodně krve, potu a odříkání 

Ale naštěstí už mimino částečně přestalo v autě agonicky řvát

Kokoska Evaeva KarjaVšak píšu, že chápu, že to někomu vyhovuje. Vůbec to nekritizuju. Kolikrát si tady při čtení přijdu drsoň, s čím jsem s dcerou neměla trpělivost a měla spíš autoritativní výchovu a žasnu, v čem dokáže někdo dětem ustoupit. Tak mě ten přístup odloučení dítěte v cizím prostředí bez nácviku, přípravy, s pláčem překvapil. A fakt to nemyslím nějak kriticky.

Potrefenáhusa věřím, že se řvoucím miminem je to dost náročné. Já pořád uvítám vedle sebe dospělého, i když jsem jela i sama. Ale znáš to, cvičení dělá mistra, na jaře už to půjde jako nic. Tobě, já zase minimálně na půl roku auto odložím.

notna ono je to fakt strašně individuální, co dítě, to jiný přístup. Já jsem určitě pro nějakou adaptaci s rodiči, ale ani ta nezaručí, že pláč nepřijde. 

notna u nás to tak úplně bez nácviku nebylo. Třeba v těch jeslích, které jsme pak vzdali, jsem nejdřív byla s klukem celou dobu, ze začátku to byly asi 2 hodiny. Pak rodič během asi tří hodin měl na půl hodiny odejít. Pak po půl hodině přítomnosti rodiče mělo dítě zůstat samo na delší dobu - a tam začaly problémy, které se spíš horšily, než že by si dítě zvykalo. Ve školce to bylo ze začátku taky jen na pár hodin, pak na celé dopoledne, taky dokud jsem byla s dcerou doma, chodil vždycky domů po obědě.  Některé dítě je holt nespolečenské, třeba moje vnoučata to snášejí daleko líp.

Evaeva Já si myslím, že je potřeba to odloučení trénovat i jinak než pár rán ve školce. když to dítě je xlet doma s mámou, tak to musí být strašný šok, že ho najedou opustí v cizím prostředí. Ale na druhou stranu trauma z toho má asi málokdo a dítě má zažívat i negativní zkušenosti. Sama jsem proti silně protektivní výchově. A jak píšeš, určitě to je pro některé děti i dobrá metoda.

notna a v čem třeba vidis to ustupovani? Mne třeba přijde logicky se ten malejm dětem prizpusobit, ale teda taky jsou chvíle, který jsem si myslela, ze budu řešit min na sílu 

notna no ale lde to má to tříletý dite natrenovat? Naše třeba zvládá hlídání oběma babickama, ale to je asi tak všechno, co jsme schopny mu "dopřát" a zařídit 

Kokoska To máš určitě pravdu, že některým dětem nepomůže ani dlouhodobé zvykání. Ale stejně si myslím, že přece jenom ten delší nácvik může většinou pomoc.

Pinot Noir Super, moc drzim palce, at si to sedne!

Ja mam ty deti asi rozbity, dneska jsme prisli do tridy plny placicich deti, fakt tam rvaly uplne vsechny, rodice predavali vrestici dite ucitelkam do naruce a utikali. No a ti moji dva rarasci se na to jen podivali, zakroutili hlavou a rekli No jsou ale mimina, ze tam breci, velky deti prece nebreci! A sli si hrat. :-D Ja jim rozhodne nerikam, ze deti brecet nemaji, ze uz jsou na to velky, naopak, proto me to dostalo :-). No snad se pak nenechali strhnout ostatnima a nezacali jecet taky.

JankaM Hoď mu na krk ty kroužky, když bude čekat na konec, může si v mezičase zaběhat!

Dcera se do školky tak těšila, že jsem si připadala jako krkavčí matka, syn byl trochu horší, ale pořád v pohodě. Vlastně musím říct, že si nepamatuju z jejich školky žádné plačící dítě, ani u jednoho. Ze své vlastní docházky přitom jo, to je zvláštní. 

A když už probíráme prvňáčky, vyhrabala jsem jednu vzpomínkovou, takhle vypadal její první školní den a zrovna dneska je jí 15!

Paní učitelky posílají střídavě fotky, nezdá se, že by trpěl v koutě.

Pinot Noir To je skvělý! A učitelky jsou super, že posílají fotky!