Vše o těhotenství a dětech

Potrefenáhusa jsem rocnik 84, za nas naval nebyl a ty gymply asi nebyly tak popularni. Z moji tridy se krome me nehlasil nikdo (prazska periferie). 

viktorka_od splavu Zu já jsem za 4 roky na gymplu taky ráda. Měli jsme skvělou dejepisarku a latinarku. Naučila mě myslet v souvislostech. 

Ja pridam druhy pohled na gympl versus odborne SS. Ja a muz mame stejnou vysokou, stejny obor, stejne predmety a zkousky, stejne statnice a stejny diplom. On chodil na stavebni prumyslovku, ja na gympl. Ani jeden z nas nemel s dostudovanim problem, on daval levou zadni technicke predmety, protoze to nebylo noc noveho, zatimco ja narozdil od nej treba vyrazila na rok na erasmus (tam vetsinou z naseho rocniku odjeli prave gymplaci, stavebkarum ty jazyky proste chybely). To ostatni jsme se proste na te vejsce doucili. A nakonec jsme se oba uchytili v oboru, jen proste kazdy trosku jinak, v jinem odvetvi. Takze za me je to u nas s tim gympl versus prumka velmi vyrovnany. Pokud bude nase mala chytra a aspon trochu studijni typ, rada bych ji na osmilety gympl poslala.

711990 moje kamaradka ma stredni obchodku, pak vystudovala magistra na filde na UK, obor historie. A od promoce se zivi jako fakturantka, v historii se ani nesnazila hledat praci, je celkem rada, ze tu obchodku ma. 

Garfie tezko rict, kde je ta spravna mira. Je fakt, ze tvrda prace a pile jsou dulezite. Ze proste nektere veci samy cloveku do hlavy nenaskacou, v praci je pak potreba taky leccos ze sebe vymacknout, nedelame veci jen pro zabavu.Ale mne se treba libil pristup mych rodicu. Predestreli moznosti, trochu mi pomohli, ale nechali to na mne. Na vs jsem se pak umela dostat sama, umela jsem si treba sama zjistit, jak vypadaji prijimacky, kdo je v komisi a co chce slyset. K tem informacim jsem prisla na brigade (kde jsem byla, misto abych napravovala trojky z matiky), kde pracovala studentka, co znala nekoho na mem vysnenem oboru. Ale to bylo diky tomu, ze me nechali nasi dychat a nekecali mi zas tak do vseho. Toho vysneneho oboru jsem teda po prvnim semestru nechala, pokracovala jsem pak jen na te druhe skole, ale bylo dulezite, ze jsem si to mohla vyhodnotit. Myslim, ze kdyz te od osmi nekam postrkuji, je pak tezsi se zorientovat? 

Gatita tyjo, já jsem taky 84, hlásila jsem se z 5. i 7. třídy na dva gymply, ani jednou se nedostala. Chodila jsem na ZŠ jazykovku, měla jsem téměř samý jedničky. To je vtipný, jak je ta zkušenost úplně jiná. 

žluťásek ten muj gympl nebyl nijak znamy, okraj prahy. Nechci to nijak zlehcovat, ale urcite tam nebyl takovy natresk jako dnes. 

Dnes jsme byli poprve v Mirakulu. Bylo to bezva! Ale nic pro uzkostne rodice, povazuji za zazrak, ze se nikdo neztratil. Ten pocit, kdyz z trileteho ditete clovek vidi jen zadecek a nohy, kdyz nekde mizi v monumentalni prolezacce, a neni jasne, kdy a kde se objevi. A kolem asi tak milion lidi. No ale jsem u vytrzeni ze starsiho syna, ktery z nej nespustil oci a nikde ho neztratil. A byla tam jakasi kouzelnicka show a syn se hlasil jako dobrovolnik. Co se stalo s mym plachym introvertem?! Vubec to nechapu!

Gatita já jsem se loni dívala a u nás je nátřask téměř stejný jako tenkrát (já jsem teda 89). Řekla bych, že je to jednak tím, že to není žádný vyhlášený gympl a taky tím, že je jich teď asi víc. Čtyřletý u nás zrušili už před lety, tenkrát se na něj skoro nikdo nehlásil. Ale řekla bych, že teď je mnohem víc rodičů, co vytváří na děti tlak pomalu od školky, to si nevybavuju. Ze třídy se nás hlásilo šest, všichni na ten nejbližší gympl a pamatuju si akorát jednu vystresovanou spolužačku, která se nakonec nedostala. Tenkrát nebyly žádné kurzy, příprava spočívala v tom, že si člověk párkrát prošel testy z předchozích let. 

Dávám tip na knížku pro holky tak 10+, jsou tam různé tipy na vyrábění, návody, rady. I třeba tipy jak trochu pečovat o pleť, jednoduchá jídla, oblečení. Našeho holku - polovičního kluka nejvíc zaujaly rady jak vydělat peníze - rodič za každé sprosté slovo odevzdá 10 Kč, nebo za umyté okno dostane děvče 50 Kč a tak. Už nám byla založena pokladnička

Gatita me to prijde fakt rozumné, jak to dělali tví rodiče. 

Fakt to je život těch dětí, ne můj. Můžu jim nastinovat možnosti, podporit je, ale rozhodnout se musí sami a taky si to odmakat. Navíc ta motivace ke studiu se zvenku nechá dodat jen do určitého veku. ( To jsou ty stesky, že pak musíš složitě nutit učit se na přijímačky puberťáka). Mám to aktuálne doma a má to perfektně srovnané. Jasné, může se stát cokoliv, ale za mě to funguje lépe, když to dítě odpovídá samo za sebe. 

Gatita jako dobrovolník? Tak to je hustý!

My tam ještě nikdy nebyli, ale bude to jedno z míst, kde jim napíšu číslo na předloktí

Ještě bych teda dodala, že opravdu to není 8lety gympl vs. prumka. Pořád ty čtyřleté gymplu dost převažují. 

Moje dítě je třeba s učením jako takovým ve škole spokojené, s tím třídním kolektivem už o moc méně. Vyřešila to tak, že se scukla s holkami s paralelky, což by bylo na gymplu o hodně těžší (a co mám zprávy, v té třídě, kam by byvala nastoupila to byl samy Sheldon). To opravdu pro dítě, které si má budovat sociální kompetence, člověk nechce.  

Evaeva tam ti rovnou dají náramek, kam to číslo napíšeš.

Byli jsme tam párkrát, ale dítě jsem nikdy neztratila. 

continuity mně na to kluci přišli ještě malý, resp. za pár let si to užijí víc. My jsme letos synovi lepili číslo i v zimě v Rakousku na helmu, ale mirákulum je, předpokládám, oplocené, takže dítě se dřív nebo později najde

continuity s tím kolektivem to dopředu nikdy neodhadneš. Už jsem psala, že ségra je tam hrozně spokojená, právě proto, že tam jsou takový podivíni jako ona Já měla na gymplu taky fajn kolektiv, ale myslím, že v té paralelce bych tak spokojená nebyla, to je fakt loterie.

continuity ja dodnes nechapu, jak to ti rodice zvladli, museli si sedet na rukach a kousat se do jazyku. Tak nejak jsem vnimala, ze se jim nelibi, ze o vikendech chodim na dvanactky do Luxoru oprašovat knížky, zatimco muj prospech vykazoval velky prostor k zlepseni. Ty jo, vlastne nevim, jestli bych to u svych deti rozdychala. Ale na maturitu a prijimacky jsem sla mega do sebe. 

Ty jo, jako. Dnes jsem vezla děti na rodinou oslavu, chvíli jsem tam pobyla a pak odjela. Oběma jsem to řekla, jedna mi dala pusu...no tak jedu, otáčím auto, docela dlouho a už jako odbočují na hlavní, když vidím, že sousedi nějak divne koukaji, a jakoby gestikuluje... Mrknu radši do zpětného zrcátka a vidím, že malamala za mnou vyběhla na silnici a brečí. Z osazenstva si toho nevšiml vůbec nikdo, tak nechávám auto na světlech píchle prostě metr od křižovatky a utíkám za ní, aby neběžela dál. Tak jako OK, to jsou fakt věci, co se stanoupresne při téhle příležitostech, je fakt že jsem to nijak všem extra nezdůrazňovala že jdu, jen hostitelce, která je tam měla teda mít, a ta šla pak do kuchyně a celkově toho měla dost. Ale přijdu tam s řvoucim dítětem, s informací, že za mnou běžela po silnici, že to jí nikdo neviděl a že mám auto na blikackach v křižovatce a potřebují teda aspoň s tím autem odjet...a nic, jako nic, nikdo nic nedělal kromě toho, že mi dvakrát řekli, tak ať tam ještě s nimi posedim, zdůraznila jsem to auto a prej ,,no a to tady má brečet,,. Ty vole, až když jsem řekla ,,polibte mi všichni prdel,, a začala pakovat děti pryč,konečně se někdo malemale pořádně ujal, já mohla konečně přeparkovat auto, vrátit se k dětem, trochu je utěšit a učinit druhý pokus odjezdu.

Evaeva synovi je cerstve 8 a je to presne pro nej. Jeste loni by do toboganu nevlezl, letos poprve se odvazil v prazske zoo. A taky uz je samostatny, vi, ze se neztrati, a muze si to naplno uzit. Mladsimu je 3 a pul a prislo mi, ze tam pro nej nebylo skoro nic, ale vletel (za bratrem) uplne vsude. Prislo mi, ze hodne atrakci bylo oficialne 6+. 

Gatita no v zoo lezl mladší samostatně už loni Ale mám z toho takový dojem, jak píšeš. A přecejen to stojí dost peněz a my dospělí si to neužijeme vůbec, takže si klidně můžou ještě počkat. A taky už slyším ta prohlášení, že je tam moc dětí, oni jsou trochu asociálové

Gatita no právě si šla do sebe, protože si vedela, že nikdo by do toho místo tebe šel už není. Mě teda přijde zásadně lepší dítě na brigade, než dítě očekávající mama hotel. 

Pak z toho máš holku, co ve třiceti slavnostně dostuduje a čeká, ze si z ní svět sadne na zadek. Vzdělání je furt prostředek, ne cíl a osmiletý gympl je jen jedna cesta, jak se někam dostat (a za mě hodně přeceňovaná). 

Starší má velké ambice, ale když se jí nepovede zapojit do evropského vesmírného programu, opravdu to nebudu považovat za ničí selhání.

Znam pravnika, kterého do práv natlačil tatínek. Tak vystudoval práva a odjel na cestu kolem světa . Tatínek to blbě nesl, takže slíbil auto, pokud si mladý udělá advokátní zkoušky hebo doktorát. Nevím přesně. Ale dopadlo to tak, že mladý shrabnul klíčky od auta a šel delat do neziskovky.