Mám takovej modelovej, otaz, já sice premejslim, že koupím dětem pak volací hodinky, ale blbej pocit mám i když jsou s vlastním otcem. Sambo s nimi bývá dost často do večera a já vůbec nevím, kde lítaj. Dneska třeba pro ně šel o půl 3 do školky s informací, že pak pijdou někam na jablka. Ale přišli o půl 8. A já jsem taková pak už v podvečer nervózní. Stokrát si normálně řeknu, že vím, že se jim nic nestalo, i vím, že mají prostě dobrý program, (upřímně jako lepší než se mnou), většinou je to nějaká příroda, nebo různé hry, ale stejně jsem nervózní, kde jako jsou a v kolik přijdou. Jsem normální?! Jako hodně jsem se zlepšila, sambo se taky komunikačně více zlepšil..ale já nevím, myslím, že asi já musím na sobě víc pracovat:D. Nebo byly byste v tomhle modelovém případě taky nervózní? Spát chodíme tak v těch půl 9, takže půl 8 je fakt takovy mezní čas večerky.
Bože, to je zas fakt dotaz, ale prostě mě zajímá, zda mám víc tepat jeho ať mě informuje, nebo spíš víc jít do sebe. Upřímně cejtim, že asi víc do sebe, protože on se o ně fakt postará, neveceri nikde nanuky, jsou aktivně venku a tak, ale stejně pak tady přecházíme od okna k oknu, kde jsou. V lete jsem třeba přišla v 7 od zubaře a nikdo nikde a jako musela jsem je já najít v 9 večer u jednejch známých v sousedství a prostě taky jsem tady chodila od okna k oknu. Já si myslím, že to mám ještě z toho jejich útlého dětského veku, protože to takhle ponocoval s velkoumalou, aby mi ulehčil, když jsme měli mimino, ale jak ji byly dva, tak kolikrát to bylo fakt takové přehnaně a mělo to spíš negativa. Tak i když teď jsou větší, asi tam ten vzorec nějakej mám.

