Potrefenáhusa no a v tom je ten rozdíl,co jste si špatně vyložily, že to stáčím do absurdit. večeře nevarim, pokud je teplá, tak to je něco, co zbylo od oběda, nebo třeba omelety.
Pokud výjimečně hodlám uvařit, tak je to jídlo, kvůli kterému všichni chtějí být doma včas a dám si bacha, aby o tom věděli. Kolikrát až tehdy z muže vypadlo, ať si nedělám starosti, že si myslí, že se nají u babičky.
Garfiejá vlastně ani nevím, jestli bych zvládla toho standardního chlapa. Já měla matku,co potřebovala mít všechno pod kontrolou (asi extrémnější případ než tady, ale ne zas tak o moc). Včetně těch uvařených večeři, dej se co děj. A skončilo to tím, že jsem v 18 vysmahla z domu a nikdy se nevrátila.
To ani nemyslím, že by to máma přeháněla, ségra se s tím vypořádala líp, ale já na to prostě nejsem.
U nás doma se za přehnanou starostlivost považuje, když dítěti večer před prijimackami zkontroluji doklady, ořežu tužky a vnutím nové funkční kružítko. 
Komentovali to měsíc, tohle zrovna jsem udělala, protože to přišlo důležité i mě, ale jinak na to kašlu.
continuity no ale ty píšeš o sobě a podsouvas to ostatnim, porad vytahujes tu přehnanou kontrolu a starostlivost
continuity uděluju ti medaili za nejvíc správňáckou partnerku a matku a změním už téma:
Viktor šel tento týden do školky poprvé až dnes, protože jsem konečně pochopila, že jeho přerod ve standardního člověka s sebou přináší i objevení se normálních lidských jevů jako zkoušení hranic, lhaní a simulantsví. Na bolení bříška už mu víckrát neskočím!
Ale zato včera poprvé spolupracoval na logopedii, šel s logopedkou sám a zavolal mě až nakonec, aby mi ukázali, co dělali. 
Když píšu o sobě, tak snažím vysvětlit z čeho pramení můj postoj. Ale v tom posledním příspěvku reaguji na něco, co napsala Garfie, píšu to ji, tak to klidně ignorujj.
continuity tak to s tím kružítkem taky považuju za přehnanou kontrolu, vždyť holky už jsou velké
Jinak my ty věci řešíme dopředu, jestli přijedou na večeři, kdo vyzvedne děti,... To, že se plán drží, hlásit nepotřebuju, změnu jo.
Taky teda vidím rozdíl v tom, co konkrétně já chci od partnera a co mi přijde v pořádku, i když já osobně bych to nechtěla.
Potrefenáhusa On je taky rozdíl, jak to máte nastavené celkově a o jak starých dětech mluvíme. Ale jasně, continuity jde trochu do extrému, ale já si z toho beru, že radí se s tím smířit a já vlastně radím totéž, s dodatkem "pokud vyčerpáš všechny ostatní možnosti". :-)
Evaeva Pozor, kružítko bych asi musela zkontrolovat taky, teda u syna, tam pořád narážím na to, že vedení k samostatnosti a zodpovědnosti prostě vůbec nefunguje!!! (asi bude po otci, hahaha)
Garfiejá vlastně ani nevím, jestli bych zvládla toho standardního chlapa. Já měla matku,co potřebovala mít všechno pod kontrolou (asi extrémnější případ než tady, ale ne zas tak o moc). Včetně těch uvařených večeři, dej se co děj. A skončilo to tím, že jsem v 18 vysmahla z domu a nikdy se nevrátila.
To ani nemyslím, že by to máma přeháněla, ségra se s tím vypořádala líp, ale já na to prostě nejsem.
U nás doma se za přehnanou starostlivost považuje, když dítěti večer před prijimackami zkontroluji doklady, ořežu tužky a vnutím nové funkční kružítko.
Komentovali to měsíc, tohle zrovna jsem udělala, protože to přišlo důležité i mě, ale jinak na to kašlu.
asi som sa v tom stratila. Kto je tu ten takmer extremny pripad kontroly?
Mrakoplas Extrémní případ kontroly jsem asi já :o) Já pro svoji duševní pohodu opravdu potřebuju vědět, kde kdo z rodiny je. Celkem přežiju i ty pozdní návraty, i když to dítě rozhodí, ale potřebuju být informovaná. Ale já jsem takhle kdysi vycepovala i svoje spolubydlící, že hlásily, kdy nebudou doma, abych kvůli nim nebyla nervózní, jestli se jim něco nestalo ;o)
DruI z toho je spíš vidět, že každý potřebuje něco jiného. Mně by určitě víc vadil pozdní návrat. Pokud teda mluvíme o dětech ve věku těch našich, které ven sami nechodí.
continuity Potrefenáhusa Ale tak to nejde o teplý večeře, spíš je to zase, jak píše Mrakoplas , i když je k večeři chleba s rajčetem, tak jestli si ho mám sníst v klidu sama, nebo jestli se kolem sedmý přiženou hladoví.
Nebo když já chci třeba pracovat, potřebuju aspoň hodinu, spíš třeba dvě nerušenýho času. Tak jestli mám otvírat notebook, nebo spíš jen tak pošukávat po světnici.
Ale informace "do večerky jsme doma, večeři si seženeme" by mi asi stačila 
Karja
Garfie chápu. Tvůj syn je přecejen trochu speciální případ. Holky od C. mi přijdou samostatné dost, takže tohle mně překvapilo.
Garfie chápu. Tvůj syn je přecejen trochu speciální případ. Holky od C. mi přijdou samostatné dost, takže tohle mně překvapilo.
Aranel já se s dětmi naučila pracovat po čtvrthodinách. Ideální to není, dvě hodiny v kuse jsou samozřejmě lepší, ale od jejich dvou let jsem toho v lepší dny takhle udělala docela dost.
Ta situace, že už už sedám k večeři a oni se přiřítí, se u nás stává pořád. Ale to je tím, že večeříme každý den ve stejnou dobu a z venku se chodím rovnou na večeři a desetiminutové zpoždění mi fakt nehlásí.
Evaeva pro mě je vecere ve stejnou dobu a příchod z hřiště s desetiminutovym "zpozdenim" uplny sci-fi, vůbec si takovej režim u nás neumim představit
Aranel jo, přesně jak píšeš
Evaeva Tak kdyby byly ty pozdní návraty pravidelné, tak mě to taky štve, ale výjimečnou situaci zkousnu :o) A teda seš dobrá, že dokážeš pracovat po čtvrthodinách, mně asi tak čtvrt hodiny trvá, než se na nějakou činnost naladím, abych ji vůbec mohla začít dělat :o)
DruI já hlavně, když třeba dite usne, potrebuju docela dlouho na regeneraci....a pak se vzbudí 
Potrefenáhusa Dítě se zásadně vzbudí v případě, že se rozhoupu a jdu něco dělat. Když sedím a předpokládám, že nemá cenu se zvedat, protože se za pár minut probudí, tak pravidelně spí ještě hodinu :o)
Evaeva pro mě je vecere ve stejnou dobu a příchod z hřiště s desetiminutovym "zpozdenim" uplny sci-fi, vůbec si takovej režim u nás neumim představit
Naprostý sci-fi.
