Tabea tak je sestěhuj a získáš ještě pracovnu nebo místnost na cvičení

Pinot Noir boze chudak ty a chudak Risa! A na mliecnych to nemal? 

Evaeva ja by som na tvojom mieste toho surodenca ako dovod nezavrhovala. 

Evaeva ještě to tak, abych musela cvičit

Sestěhovat už nepůjde, protože když jednomu přijde návštěva, tak se ideálně v tom pokoji zavřou a druhej má zákaz je tam otravovat a provokovat. A mají různý náhled na úklid.

Evaeva každopádně mimino by chtěli pořád. Že kdyby bylo mimino, tak by v autě chtěli sedět s nim vzadu a starat se o něj. A ještě bych pak měla v posteli navalený tři.

Mrakoplas mně ten důvod zase tolik nezajímá, já chci vědět, kdy to skončí

Evaeva no bez poznania dovodu sa to asi nedozvies 

Mrakoplas no hele, bráchu stejně nevrátíme Ale rok mi na adaptaci přijde dlouho, zvlášť když se to zhoršuje. Ani neumím říct, jak teď mimino ovlivňuje jejich život (kromě toho, že můžou chodit domů po obědě, což si samozřejmě nedokáží uvědomit), jsme zpátky v zajetých kolejích a pozornost vyžaduje hlavně, když tu jsem s ním sama.

Pinot Noir tak ten MIH má dcera na dolních jedničkách, ale asi ne tak "strašný" jako Ríša, zub je normálně pevný. A je to zepředu, proto jsem si toho všimla. Prý vzniká jen na stálých jedničkách a šestkách, jestli jsem to dobře pochopila, a buď se to necha být nebo se to opravuje, jakoby tam byl kaz. Prý to má (teď?) hodně dětí, příčina se neví, čištění nemá vliv.

Já jsem to zatím konzultovala jen vzdáleně, kontrolu máme asi za měsíc. Objevilo se to úplně znenadání, jednou koukám, na spodní půlce obou jedniček žlutohnědý povlak...

Evaeva Ty jo, já si myslím, že to není nic hrozného. Naše děti taky nejsou samy, jako jedna sama. A doma by nepockaly ani náhodou, ani s tabletem. Přišlo mi to normální, jako otravné, ale normální. Přesně ráno ,,jdi se oblíknout,, ,,jdu, ale s tebou,,. Ono jak ale nemám tady žádnej malej vocasek k tomu, co potřebuje krmit nebo uspat, tak to není takovej problém. Ale myslím, že s tím stejně nejde nic aktivně udělat;-(. 

Karja

Proč bohuzel, lepší se je nebát než bát. 

Já jsem z ty představy, že když se budu bát, nic se nestane už vyléčená. Fakt to nefunguje, akorát člověk čelí tomu nebezpečí ještě ke všemu i vystresovanej. 

​No víš jak to je, strach někdy pomůže člověku přežít:D. 

A zrovna to zamykání, na to jsem nedůsledná, proto bohužel.

Evaeva každopádně mimino by chtěli pořád. Že kdyby bylo mimino, tak by v autě chtěli sedět s nim vzadu a starat se o něj. A ještě bych pak měla v posteli navalený tři.

​Ježiš, kup jim morče:D

Tabea odolej, u nás to bylo to stejný, mladší říkala, že ona žádné mimino neměla. Muž jen lakonicky prohlásil: někdo musí být poslední. 

Mrakoplas no hele, bráchu stejně nevrátíme Ale rok mi na adaptaci přijde dlouho, zvlášť když se to zhoršuje. Ani neumím říct, jak teď mimino ovlivňuje jejich život (kromě toho, že můžou chodit domů po obědě, což si samozřejmě nedokáží uvědomit), jsme zpátky v zajetých kolejích a pozornost vyžaduje hlavně, když tu jsem s ním sama.

​Tyjo, vždyť roční dite musí měnit úplně všechno? Aspoň u nás to malý dite furt žere obrovskej kus moji pozornosti i péče, i když se snazim, aby se dostalo oběma 

Karja neeeee, v žádným případě zvíře, co je třeba se o něj denně starat a smrdí. Maximálně pavouka (tam jsem si jistá) nebo hada (toho si jistojistě idealizuju)

continuity jo, ono to vůbec není téma k diskuzi, řekla jsem jim, že jsem moc stará, takže smůla. Načež si zjišťovali věk matek kamarádů, co mají mimina.
O víkendu zas přišla dcera od kamarádky, s tím, že chce mít život jako Lea, protože ta má: dům se spoustou schodů, patrovou postel a mimino. A moje dítě je chudák, protože nemá ani jedno z toho.

Karja ten ocásek ve spojení se strachem vůbec problém není. Problém je, že nemůžu snídat a je poslat se obléct a tak. To čekání doma se hodí, když je jeden nemocný. Mají tu i mobil, můžou mi zavolat. Mamka mně takhle nechávala v tomhle věku.

Potrefenáhusa on mojí pozornost vyžaduje přes den, když tu nejsou. Po jejich návratu z institucí spí, jdeme ven a večer pak mívá půlhodinové flow, jaké já přes den nikdy nezažiju. I o víkendu si hodně hraje sám, když tu jsou lidi. Samozřejmě se mu občas musí přizpůsobit a bere jim část pozornosti, ale určitě ne tolik, jako po narození.

Evaeva No ty jo, přesně takhle vypadalo dnešní ráno, 15 minut procekanejch u oblékání....

Evaeva ja rano dceri vsechno obleceni prinesu na gauc a ona se obleka u pohadky, zatimco ja snidam vedle u stolu. Kdybych po ni chtela, aby se dosla obleknout sama do pokojicku, dojdeme do skolky nejdriv v poledne

Evaeva zrovna vecer jsme se bavili s muzem, ze jsme si oba vsimli, ze devitilety syn se zacal hrozne bat a ze neni mozne ho nechat chvili samotneho. Loni jezdil sam z anglictiny 4 zastavky  autobusem, dosel si sam za kamaradem v sousedstvi, nemel problem nekde chvilku sam pockat, kdyz jsem musela na 3 minuty nekam odbehnout, dokonce byl jednou nebo dvakrat sam doma asi hodku (to je tak tri roky zpet). Asi se to nejak prepalilo, protoze ted mame opacny extrem. Vecer u syna musime sedet, dokud neusne. Od kamarada (60 m pres ulici) ho musime vyzvedavat nebo ho musi odvest maminka toho kamarada, na tenis (kam chodi uz 3.rokem a vsechny tam zna) s nim ted chodi muz a hodinu tam jako jediny rodic musi vartovat. Nejdriv jsem si myslela, ze nas jen prudi a zkousi, co vydrzime, ale myslim, ze se opravdu boji a potrebuje nejak nahnat pocit bezpeci?