Pinot Noir Blahopřeju

Slovo prateta jsem použila, když jsem svý milovaný tetě (mladý a dost cool) oznamovala těhotenství, no smály jsme se dost, jak moc v tom slyšíme babku nad hrobem. 

Pinot Noir moj stryko sa stal prastrykom cca v 35ke

MP Meri Je to hrozný, a ještě s ohledem na to, že nebyla ani u pěstounů, ale v kojeňáku, je to vyloženě k posrání.
Já jsem tu už asi taky psala, že ná schválili a zařadili do registru žadatelů 3 měsíce před tím, než se malý narodil, měli jsme v žádosti, že máme zájem i o neprávně volné dítě, takže mohl jít z porodnice rovnou k nám. Ale budiž, to bych snad ještě chápala, mohli si dotyční úředníci myslet, že se matka nějak vzpamatuje, a proto ho raději dali k pěstounům, ale co nechápu vůbec a nikdo mi nedokázal vysvětlit, proč když byl od 4 měsíců právně volný, že se nám ozvali až v jeho 10!! měsících. Takže na jedný straně nám jako žadatelům říkali, že děti nejsou a nás zájemců je moc, a na druhý straně pěstounům tvrdili, že děti jako on nikdo nechce a že nemůžou nikoho vhodnýho najít.

Zina Tohle je vyloženě k nasrání (a je mi to hrozně líto, pro tak malý děti je to tak strašně dlouhá doba)

Zina Tohle je prostě ... fakt nemám slov. Je jasný, že ty procesy nejakej čas zaberou, ale podle mě tímhle směrem by se měla upřít pozornost především. Vzpomínky táty se ženou jsou, ze ten přístup úředníků byl v tomhle hodně laxní, na schválení, umístění, na všechny dílčí kroky se hrozne čekalo, museli se připomínat, aby se vůbec někam něco posunulo a ne z důvodu treba nějakých zákonných lhůt, ale proste protoze tamta pani byla na dovoleny a nebylo kdo by to jinej podepsal ... pak se zase nemohla sejít nějaká skupina, která to musela predschvalit, takže prej příští měsíc ... a mezitím to dítě pořád v tom ústavu, přestože bylo víceméně jasné, že je to match (pardon ), protože holčička byla kvůli etnickému původu jinak neumístitelná. Macecha úplně šílela, chtěla ji doma ideálně hned a fakt to zabralo x měsíců, dodneška z toho mám teda pocit velký hořkosti.

Proste pro system je dítě jenom šanon s číslem. 

MP Meri tohle je trochu bokem. Ale od kolegyne jsem slysela, ze adoptovat muzes do urciteho veku? Je to pravda? Kamoska to davala k dobru, ze ve 45 si musi nadelit dite vlastni, protoze adopci uz by ji neschvalili...ze musi byt max 40 let mezi vekem zadatele a ditete. Se mi to uplne nezda, znam jiny par, kde minimalne muz byl urcite starsi a kluka do pece dostali...

Jos Nejsem si jista, jestli je nějaká hranice stanovena. V našem případě to bylo otec 54, matka 43 (nevim přesně).

Jos

myslím, že se řeší věkový rozdíl. Takže třeba se může stát, že ve 45 už nedostaneš mimino. 

MP Meri Zina ty příběhy jsou hrozné. Jinak jak sledují teď pod svicnem a věřím ti, tak je úplně strašné jak ty OSPODy nefungují i v jiných věcech. Rodiče v prachu, tři sourozenci, z toho jeden 21 let, starat se chce a děti jsou v ústavu, protože proto. 

Jos continuity mne myslím někdo říkal, ze věk by měl byt biologicky přiměřený, nevim, jestli je tam nějaká přesně řečena lhůta, ale třeba ivf je myslím legální do 49. Takže myslím, ze v 45 miminka dostat můžeš, ale miminka jsou hodne nedostatkovy 

MP Meri dekuju. 
continuity ano, tak jsem to myslela, ze 40 je hranice mimina, v 50 ti daji desetilete teoreticky...

Potrefenáhusa jj IVF do 49, do 40 placene z pojisteni aspon myslim. Ale tam je to za me neco trochu jineho. Nicmene tu hranici chapu, evidentne a logick plati pro mladsiho z paru. 

MP Meri to bylo vidět i v nějakém tom dokumentu na ČT, teď si přesně nevybavím název. Že kolikrát ty děti čekaly v ústavu, pěstouni byly připravení, několikrát se ptali... nebo rozdělili sourozence, přestože tihle byli volní a chtěli sourozeneckou skupinu... A to byl dokument jehož cílem bylo mimo jiné přilákat nové pěstouny, takže tam toho určitě ještě spousta nebylo. Přesně jak píšeš dítě je jen číslo A pro ty malé děti je pár měsíců milión let 

Jos Jj, ale pokud je tohle možný do 49, tak by biologická přiměřenost pro adopci mimina neměla končit ve 40

Potrefenáhusa na ty adopce jsou mnohem přísnější kritéria. Úplně to nemusí souviset. 

MP Meri oni to zjevně někteří úředníci rádi říkají (minimálně žpěstounum), že etnicky odlišný děti jsou neumístitelný, ale to už taky dávno není pravda. Sice prý 90 % párů přijetí romského dítěte, ale těch 10 procent je pořád docela dost, zvlášť s ohledem na to, že dětí k osvojení je málo a žadatelů hodně. Já třeba teď vím o páru, kterému je etnikum šumák, a taky už budou čekat dva roky - od schválení.

Jos Potrefenáhusa Jos Oficiální věková hranice stanovená není, ve 45 adoptovat jde, ale samozřejmě hodně záleží, na co všechno je žadatel ochoten přistoupit a na co se cítí. 

Já budu teda prateta, co?

​Haha, vítej mezi pratetami! Můj prasynovec má právě půl roku a je bezva, jsem do něj úplně zamilovaná a pravidelně si telefonujeme! (a že je ségra babička, to mi do teď nějak nespíná...)

Kolegyňa mohla byť s adopt.dcerou už v pôrodnici, to bolo výborné. A druhá kolegyňa má surodencov - bratov, mali 2 a 3 roky, keď ich z dojč.ustavu dostali, tam to bolo také, že odoberali úrady jedno dieťa za druhým, už ich bolo tuším 7 v rôznych ústavoch (a matka znova tehotná) a najstaršia sestra, vtedy neplnoleta, veľmi bojovala o to, aby nešli nikam do rodiny, aby si ich všetkých ona zobrala, keď bude plnoleta.

continuityJasne, ze t kritéria jsou jiný, jen ze se mluví o ty biologicky přiměřenosti, ne o konkrétním cisle.plus teda ten adopcni proces trva několik let a pak se muže několik let cekat na vhodně dite, zvlášť s požadavkem na malý mimino - není to hned, takže když začneš v 45, je ti pade ani nemrknes 

Potrefenáhusa Ja chapu, jak to continuity mysli a jak je to mysleno obecne. A i o tech hranicich IVF se stale mluvi. Plus v te vekove kategorii je uspesne asi mizive procento pokusu, statistiky teda neznam. Ale zase na druhou strany, roky se snazis o dite a adopci pripustis az jako posledni moznost a pak zase plynou roky...Spis me porad prekvapuje ze je tech deti tak malo k adopci.

Je to asi pul roku, co me celkem sokovala jedna vec. Byla jsem na cisarskem rezu, matka asi 40, 4. dite. Nic vyjimecneho. Tak to vsechno probehlo, fotky na konci. No a pak mi gynekolozka rika, tak to byl kluk, toho si necha....tahle (nechci rict matka pardon), mela pred par lety dvojcata, ale holcicku hned nabidla k osvojeni, ze chce jen chlapecka. Personal z toho byl tehdy celkem v soku. Ted s novym partnerem se ji narodil kluk....Prijde mi to neskutecny. 

Jos jo, ty duvody chápu, ze ta adopce je někdy už poslední krok. Podle mě je největší zájem o adopci, takže to dite musí bejt právně volný, a pak ještě o ty nejmenší zdravy děti neromskyho etnika a ještě to taky prej dost záleží na kraji, ve kterym zadas, no není to asi úplně snadný 

jinak tohle taky nechapu, ze kluka si nechá a holku ne...už jsem to zažila z vyprávění o prarodicich, ze babička uznává jen vnuky, vnucek si nevšímá, i to mi přijde otresny