Suya Jojo, rok se s rokem sejde a potkaj se na dětském divadýlku.

Já budu asi v pondělí po třech týdnech volna v práci plakat... štěstím a úlevou. Tohle bylo už fakt moc, ačkoliv muž je schopný se o děti plnohodnotně postarat na stejné úrovni jako já, se vším chodily za mnou. Šárka je navíc hodně kontaktní dítě, její nejmilejší hraní je, když ji lechtám nebo jí prdím na břicho. Ne že bych přiběhla na každé jejich písknutí nebo jim plnila všechna přání, ale ten řev po odkázání na otce taky pije krev. K tomu všichni ode mě něco očekávali, muž už byl od Štěpána nějaký nabroušený a s dětmi ztrácel trpělivost, všechna setkání s kamarády (ze tří různých okruhů, podotýkám) padla, protože nemoci... takže dnes jsem na férovku muže večer poslala pařit onlinovku, poté co ke mě po uspání dětí radostně přisedl na gauči, mám pocit, že celé dny akorát plním dětské potřeby a na plnění ještě jeho potřeb už nemám chuť, musím se postarat o sebe. Potřebovala tak týden někde v Paříži.

Já se přiznám, že je mi líto, že prázdniny končí. Ten kolotoč práce-škola-školka-doktoři-logopedie mě nějak unavuje. Prázdniny jsme si užili, byli jsme celá rodina spolu, pár dní s mou "starou" rodinou, výlety, dárky, spousta jídla, válení doma... Mně se do procesu nechce. 

Suya aha. Náš rád chodí ven, s kýmkoliv, nechat ho doma je horší, to se vždycky tváří, že jsem ho odložila tak na týden, když přijdu. Oni teda byli pryč 2x 2h, takže to nebyl žádný výjimečný čas, akorát takhle v jeden den je to výjimečně 

Pinot Noir já ti rozumím! A to já aspoň nerada vařím a taky nemám tu práci, takže ten návrat do režimu má i pozitiva.

Pinot NoirJá ti rozumím, já jsem byla ve středu úplně špatná, div se mi chtělo brečet. Měla jsem ještě volat jednomu příbuznému, vůbec to nešlo, fakt jsem myslela, že se rozbulim:D. Muž byl taky dneska přešlý. Ale faktmi bylo smutno, říkala jsem muži, jak je to super, každý den jsem dělala něco pro sebe, sportovala jsem, s dětma jsem měla čas si hrát, doma to vypadalo docela hezky, jak jsem mohla celý den něco pouklizet, stíhala jsem se vidět s přáteli a teď zas hovno, práce, domácnost a nazdar:D

dzizisketaOno si stačí dát chvilku voraz, já jsem měla asi dva večeři s vínem a bramburkama a muži jsem zakázala i jen se na mě dívat, natož mluvit:D. On je takovej, že to respektuje a i chápe, a tiše tedy našlapuje, teď o vánocích mi říkal, že má strach, že to nějak prepaluju až moc tu péči o všechny, že si za pět řeknu, že jsem si nic neužila a fláknu dverma zvenčí:D. Tak nevím no, jestli překvapim sama sebe..

dzizisketa ne, že bych ti to přála, ale přiznávám, že to moc ráda čtu. Mám to totiž úplně stejně! Takže doufám, že je to věkem dětí a bude se to už jen a jen lepšit .

Pinot Noir ja to mam taky rada, ale my v tom jedem uz 6 tydnu v kuse, tak uz mam toho domácího stesti skoro dost 

@

@

Potrefenáhusašest týdnů ještě v tomto ročním období je moc

Evaeva Ta zima tady je fakt na prd, všude strašný bláto, nikde nikdo, ještě máme rozbitý auto, musí do autorizovanyho servisu, tak budem Ještě nějakou dobu odřízly 

Tak tady to vypadá na prodloužení

 takže dnes jsem na férovku muže večer poslala pařit onlinovku, poté co ke mě po uspání dětí radostně přisedl na gauči, mám pocit, že celé dny akorát plním dětské potřeby a na plnění ještě jeho potřeb už nemám chuť, musím se postarat o sebe. Potřebovala tak týden někde v Paříži.

​to znam

Po nekterych narocnych dnech, kdy jeste do pul jedenacte uspavam dite, co se po me vselijak povaluje, uz se mi jen z predstavy dalsiho fyzickeho kontaktu dela mdlo. Chci uz je v klidu a tichu sedet a aby me nikdo neotlapkaval a nic po me nechtel.

Ale zase je to ultimatni argument, se kterym vysilam vzdycky ven muze s dcerou, ze ja se potrebuju nejak zazdrojovat na vecer, tak at mi zmizi z oci

Je mi lito, ze prazdniny konci. Ja se teda do prace tesim, ale z toho kolotoce skolka, prace, lekari a domu zase az za tmy, moc nadsena nejsem.

Potrefenáhusa v zimě i tady má sídlišti je venku fakt málo lidí, kolikrát na hřišti nepotkáme vůbec nikoho. 

A jak jsem tu vcera psala, ze nejdu spat, kdyz neni uklizena kuchyn a srovnany obyvak... tak karma me dohnala

Kdyz jsem prisla vecer z koupelny, zjistila jsem, ze nas obyvak se zmenil v obri polstarovy bunkr, uplne jak z dcerina oblibeneho dilu Bluey. Mela tam loznici, obyvak, kuchyn (to se jeste snazila presvedcit tatinka, at ji tam prinese z pokojicku kuchynku), knihovnu... lami farma a disko pro trpasliky nastesti chybely

Tak jsem se na uklid vykaslala a sla si do loznice cist, at si tam delaji co chteji a nebudu zjistovat, co vsechno je nanosene uvnitr 

Kokoska U nás muž nevysírá, ale jak máme každý limity jinde, tak je to občas ve třech náročný. Já toho celkově dovolím víc a přijde mi, že on občas zbytečně omezuje, a jemu zase přijde, že jsem někdy neopatrná. Do toho třetí, se svým vlastním názorem na všechno, no občas je to taky trochu složitý.

Jinka mám doma model, co zastane v podstatě všechno, když je třeba, a o víkendu malého klidně někam na celé dopoledne sám vezme, když mi není dobře, nebo se mu zdá, že potřebuju oraz, a udělá mu dobrý program, ale zároveň ho to hodně vyčerpává, takže když vyvstane nutnost to dělat víc dní po sobě, tak je pak tolerance na nějaké dětské vysírání hodně nízká.

Popravdě řečeno my ani jeden nejsme typ, co bysme to rodičovství ve stylu dovádění s dětmi měli nějak v krvi, musíme se do toho oba trochu nutit a možná proto jsme z toho oba často vyflusnutí, i když máme to dítě jen jedno.

Zina Tak to mame u nas podobne s mirou omezovani, ja jsem vic volnomyslenkar a nechavam hrani dojit o dost dal nez muz. A stejne tak s tim dovadenim, nekdy se docela tesim na ty starsi deti, co budou narocnejsi psychicky a ne fyzickyHaha, za deset let se uvidi