JosJežiš, to mi připomnělo, jak se na podzim počůral syn u šaten ve škole (!) On nemá rád záchody u družiny, takže se snaží jít až venku. No a ten den to nestihl. A nedávno mi říkal, že po obědě vypil šest skleniček toho sladkého pití, co jim tam dávají Tak jsme si vyjasnili, že to není ten nejlepší nápad

Evaeva mně minulý týden opět obě děti řekly, že ve škole na záchod vůbec nechodí, maximálně jednou, když to nejde jinak, protože jsou záchody hnusný. Jdou až ve družině, což je jiná instituce v jiné budově. Strašný!

Tabea já se mu taky nedivím, byla jsem se tam podívat. On tam teda jde, ale jen s kamarádem, což při odchodu už nejde, to jde z družiny sám. Ještě to tam mají hrozně daleko po těch chodbách. U třídy je to lepší ( a asi nemá problém sehnat doprovod)

Pinot Noir 

Myslím, že ve vašem případě bude ta školka opravdu nejschůdnější řešení. 

Já třeba vůbec nejsem schopná věnovat všem těm přípravám tolik hodin denně. A to mám mnohem lepší pozici - syn je ve školce jen dopoledne, teď už nechodím do práce a donedávna jsem měla jen menší úvazek. A řeším, jak to bude do budoucna. Dokud jsme dva rodiče na jednoho, tak se to zvládá, i když jsme všem těm terapiím a domácím přípravám věnovali odmala strašný kvanta času. Kvůli těhotenskýmu břichu jsem na muže před časem převedla cvičení jednoho speciálního cviku z ergoterapie, ale komplet - musí si to i sám hlídat. Výsledek je takovej, že od doby, co to nedělám se cvičí tak jednou, max. dvakrát týdně (místo denně), a to ještě když to připomenu. Jsem kvůli tomu na muže naprdnutá, protože je to zrovna dost důležitý a já toho nejsem fyzicky schopná. Každej den k tomu jiný "cvičení" 4x denně (do 10 minut pokaždý, ale musí se na to myslet, a občas dítě prudí a pak to trvá), měli bysme dělat i logopedii (to jsem rovnou logopedce řekla, že zvládneme párkrát do týdne, ale u nás to stačí). Ono se to pak nastřádá. Vymýšlet x her speciálně na rovnováhu a propriorepci, trénovat jemnou motoriku, protože ho to vážně dost limituje a vidím velký výsledky. Když jsem včera diskutovala s ergoterapeutkou možnost řešení přetrvávajících primárních reflexů, tak jsem se dost orosila - zmínila terapii zahrnující asi 30? cviků denně (nakonec by to asi vůbec netrvalo dlouho, ale pot mě teda polil).

Jestli bude i mimino speciální a vyžadovat tisíc intervencí, tak vůbec netuším, kdy to všechno budeme stíhat.  Asi bude muset být chudák normální. A to si myslím, že teď máme oproti vaší práci s Viktorem dost pohodu.

Evaeva

neco takovemu se synovi stalo na ceste z Polska. Byli jsme jeste neco nakoupit a syn u kasy, ze potrebuje curat. Jenze najdi ty zachody v obchodaku hned! Chudak ty kalhoty na posledni chvili nestihl stahnout a pustil to asi o par sekund driv. Byl z toho teda hodne spatny. Proste u nej je to nic nic a najednou ze uz to nevydrzi. Nic mezi. 

Jos to je podle me u vsech deti, ne

Len No užasně to teda zvládáte.

Ale ted si vem, že třeba někdo se i snaží, ale prostě mu to nejde. Já jsem třeba uplnej blbec na ta cvičení, na miminní fyzio se mnou musel chodit i muž, protože fyzioterapeutka něco ukázala, ale já udělala něco uplně jiného a za týden z toho byl mnou předělaný komplet jiný cvik. Takže někdo na to třeba i nemá schopnosti.

Já si to neumím vůbec představit, vždycky když je někde nějaký příspěvek o dětech se speciálními potřebami a ted je tam uvedeno třeba, že maminka terapiím věnuje všechen volný čas, nebo otec říká, že manželka je tím zaměstnaná 90% volného času, tak si říkám, kurňa a co to je pro ženskou ten volnej čas, je to volnej čas, co otevře oči, nebo je to volnej čas až po tom co uvaří....Nechápu to vůbec, jak se to může zvládat.

Karja mne fyzioterapeutka vyzvala, at si ji pri tom natočím 

Ta me naučila tak skvěle otáčet mimino ze zad na břicho!

Evaeva mně minulý týden opět obě děti řekly, že ve škole na záchod vůbec nechodí, maximálně jednou, když to nejde jinak, protože jsou záchody hnusný. Jdou až ve družině, což je jiná instituce v jiné budově. Strašný!

​To znám! Synek stejně tak razantně odmítnul chodit na wc ve škole a pak to vypadalo tak, že přiletěl domů, ihned rozrazil dveře na záchod... u něj ještě okořeněno tím, že se odmalička odmítal vyčůrat do křoví (t.j. "na veřejnosti!"), i když se už kroutil jak had Zoufalý hledání záchodů, trysk po městě s dítětem s vypoulenýma očima a překříženýma nohama v náručí si pamatuju dodnes

Dtto zřítelnice. Moje první návštěvy, kdy jsem netušila kde tam je sakra aspoň mekáč, se nesly v úplně stejným duchu. A pak jsem neměla drobný a čekat na hamburger (a účtenku!) se nedalo... hotovej horror. Zakrátko jsem měla zmapovaný stockholmský záchody do posledního

Jos oni ani jako malinký neměli problém říct si včas. Akorát nesmí vypít naráz litr vody

Potrefenáhusa taky jsem natáčela

A nemají to všechny děti, s kluky jsem neměla problém. A mladší vůbec vydržel neuvěřitelně dlouho nečůrat a i pak, když už chtěl, stihl ještě tolik věcí než se k tomu dostal.

Pinot Noir Vy to máte doopravdy složitý, tak jsem za vás ráda, že možnost vozit syna do speciální školky existuje, i když to bude náročný (na druhou stranu jste pořád v Praze, kdybyste byli já nevím třeba v Českým Krumlově, tak by to bylo v podstatě neproveditelný). Shodou okolností má mužův bratranec taky syna s touhle diagnózou, takže rovnou hledali specializovanou školku, a i když to první rok nevyšlo, tak napodruhé se to povedlo a prý jsou ty pokroky hodně znát. Tak vám budu moc držet palce, aby vám vyšla ta školka, o kterou stojíte nejvíc a abyste to logisticky nějak zvládli.

Len to teda jako pohodu moc nevidím, tolik cvičení!

Přeju, ať je druhé dítě méně komplikované.

No ale zase úplně nekomplikované, to by tě mohlo znervózňovat.

Karja Já jsem si ty cviky u fyzio taky natáčela, nepamatovala bych si nic. Náš učili, že pacienti vypustí třeba 70% informací, co jim v ordinaci řekneme. To mi vždycky přišlo přehnaný, ale když se k tomu přidal faktor nespolupracujícího minima, přes který jsme se sotva slyšeli, možná je těch 70% ještě málo. I moji sestavu mi fyzioterapeutka nafotila a trvalo měsíce, než jsem si to všechno zautomatizovala. 

Pinot Noir Ono to "cvičení", co děláme 4x denně píšu v uvozovkách, protože to prakticky cvičení není a pokud to dítě aktivně nebojkotuje (tohle období máme naštěstí za sebou), tak jen sedí/leží a za chvilku je hotovo. 

Děkuju, já si to zatím vůbec nepřipouštím. Jestli je něco na tom, že každý dostane přiděleno to, co zvládne (taky to nemám ráda, zdravím DruI ), pak si prozřetelnost asi řekla, že jsem se neosvědčila, takže syn naštěstí dělá velký pokroky a u mimina mi snad nadělí trochu jednodušší model.

Len to je teda pěkná nálož domácí práce! To je jako dá za odpoledne stihnout a jít třeba ještě ven nebo si jen tak hrát? A máte na to tabulku?Já bych zapomněla tak na půlku věcí. I pro to dítě to musí být náročné, být pořád k něčemu strkané. (Samozřejmě to jinak nejde.)

Ono se to nezdá, ale to mrně v břiše ti bere dost energie už teď. Úplně si pamatuju, jak jsem po druhém porodu koukala, kolik mám najednou energie, když se to všechno za pár týdnů usadilo. Takže při trochu jednodušším modelu miminka (držím palce) se ti možná i trochu uleví oproti současnému stavu.

Evaeva Zvykneš si. Jednou ráno, jednou před spaním, takže když vyzvedávám po obědě, hned jedno cvičení sfoukneme a pak tam musím vmáčknout ještě jedno odpoledne, no. Ty ostatní věci bere syn jako hraní, (mentální) práce je to jen pro rodiče.

A kromě toho "cvičení", co děláme bez debat je spousta věcí, co stačí třeba jen párkrát týdně, jen je toho hodně dohromady. My zas teď přes zimu nechodíme na dlouhý hodiny ven, protože to nikoho nebaví. Takže na volný hraní i deskovky je času dost.

To, co píšeš o fungování po porodu mi ale zní úplně jak z jinýho vesmíru. Teď si konečně užívám ten dopolední klid, cítím se vážně dobře a zlepšení po porodu čekám jen v tom, že si konečně budu moct lehnout na břicho. I když, při představě, že mimino třeba i spí, a nemusíš celý dny vyplnit řešením řevu 20/7, neustálým nošením na ruce, vojtovkou, břichaboly, refluxem a bojkotem kojení vlastně nevím, co se pak s takovým dítětem dělá.

Len mne to po porodu asi prislo lepsi hlavne v tom, ze uz te nelimituje to velky břicho, kdy nemůžeš dýchat, předklonit se, poradne spát, ja jsem nemohla ani jíst...to druhý dítě vpluje do rodiny nejak prirozenejc, spoustu věcí uz mas natrénovaný...ale jsou zas jiny výzvy, protoze stále je tam dite c.1, no

Taky preju nejakej snazsi model, coz teda mi prijde, ze by mohlo vyjit! 

Len právě že nicJe to druhý dítě, takže o zábavu se mu stará to první. Zároveň obstará i zábavu pro matkuAle vážně máš víc energie, ale samozřejmě dítě, které 24/7 řve, ti jí vyčerpá mnohem víc. Mně to třeba při prvním těhotenství vůbec tak nepřišlo, přitom dítě bylo taky nenáročné, ale podruhé to bylo hodně znát. I potřetí. (Já měla obě děti pět dní ve školce jen poslední měsíc před porodem, poprvé vůbec)

Ty říkáš, že to bere jako hraní, to je super, asi ho to baví, protože já si neumím představit moje děti nutit třeba do skládání puzzle, ačkoliv je to taky hra.

Potrefenáhusa no jasně, jenže dítě číslo jedna je tam i před porodem, že jo. Ale přesně, nelimituje tě to břicho. Podmínkou teda je se nějak rozumně vyspat!