Anema jo, asi ano. Jako delali jak nejlepe umeli, jako deti jsme to ocenovali, ale ze by nam to zajistilo zarnou budoucnost, vyrovnanist a stesti v dospelosti se rict neda. 
Ja si akorat na jednu stranu vycitam, ze nejsem dost dobra, kdyz se pro svoje deti nedokazu tak jako oni obetovat. Podle me i proto kolikrat vyletim na svoje deti, protoze se vzdy vse tocilo kolem me a najednou to tak neni.... Na druhou stranu nechci, aby vsechno braly jako samozrejmost. 
Karja jo to ja si ale o pomoc taky rikat neumim! Mam na hrbu 2 male deti 99% casu sama, k tomu organizuju tabory a krouzky a tak

a treba rict nasim o hlidani deti jen tak? Tak to vubec nepripada v uvahu, protoze oni to taky zvladli bez pomoci a cele detstvi jsme poslouchali, ze si udelali deti, aby se jim venovali, tak je prece nebudiu davat na hlidani...  Takze sice vyjimecne tam deti jsou treba na vikend, ale jinak jsem zvykla i k lekari chodit s nima naopak ale proste klidne poslu tatu vyzvednout dodavkou stul nebo pocitam s tim, ze nam pohlidaji psa... 

No ani nevim, proc to pisu. Asi ze si nikdo nemusi vycitat, ze je obcas na deti moc tvrdy, protoze na kazde vychove se da neco pokazit a neco clovek proste podela. A nikdy nevis, co

Takze ja treba fakt nejsem zastance biti deti a rada s nima o necem promluvim, ale zaroven se nestydim neco zakazat jen proto, ze "jsem to rekla a proste to tak bude". Rada bych na ne min kricela, ale k tomu snad brzo dorostou, ze to pujde

Evaeva a to k tomu právě pak často sklouznu, protože jsem jim dala vybrat a stejně je to špatně a mě už rupnou nervy. 
Jako dneska ukázková scéna po lyžování. Byli jsme lyžovat i s kamarády ze školky. Děti chtěly párek v rohlíku. Kamarádka donesla ke stolu párky v rohlíku, dcera po jednom sáhla, podívala se na něj a začla vyvádět, že její rohlík je pomačkanej a že jsem zlá máma, protože ona nemá ráda pomačkanej rohlík! Tak mi ruply nervy a ten párek v rohlíku jsem jí prostě sežrala. Ráda bych to uměla vyřešit v klidu, ale mě tohle její aktuální šílenství tak vytáčí, že o tom v tu chvíli fakt nemám sílu s úsměvem a vlídně rozmlouvat. A i bych někdy chtěla, ale neumím to. Mám rozečteno několik knih o výchově, ale často prostě stejně ty poznatky pak v běžnym životě nedokážu aplikovat. 

Naši se pro nás neobětovali, naši nás měli jen tak mimochodem :D Vzhledem k tomu, že nám pořád říkali, jak moc nás chtěli, jsem získala dojem, že tím spíš utvrzují sebe. :D  A z mého táty teď kolem Vánoc vylezlo, že měl po svatbě umístěnku do Bučovic, ale sešlo z toho. Jsem mohla vyrůstat na Moravě! 

Malvin to je dobře! Naši už mají obě děti z domu dobrých 10 let, ale ke koníčkům se nevrátili, kamarády spíš nemají a tak prostě po práci sedí sami doma a ani spolu si moc nerozumí. Což mi v jejich mladém věku přijde smutné a ráda bych to zkusila jinak.

Edit: Ale aby to nevyznělo nějak špatně, jsem našim vděčná za to, co pro nás dělali, jak moc se snažili a že jsme měli krásné dětství. Dělali to, co jim přišlo nejlepší  a fakt naprosto na plno. Nic jim nevyčítám.  Já to svým dětem dopřát nedokážu a asi ani nechci. A ani to jejich obětování a otevřenost nevedlo k tomu, že bych se jim v dospívání a čerstvé dospělosti svěřila třeba se sexuálním obtěžováním či jinými problémy. 

MPLee je zajimave cist, co pises. Mne treba v ramci nasi rodiny prijde zase uplne bezne, ze si maximalne vychazime vstric, pokud to druheho nejak vyrazne neomezi. Pro mne je to, ze se je nebojim o tu pomoc nebo laskavost pozadat, dukaz absolutni duvery, kterou v ne mam, protoze normalne si o pomoc extremne nerada rikam. 

U samba v rodine je hlavne u otce uplne normalni, ze kdyz ho pozadas o pomoc, tak te posle do haje, pomoz si jak umis. Cely nas vztah na nad tim kroutim hlavou a neni to cesta k samostatnosti deti, ale na terapii.

My si teda s mužem říkáme, že se máme fakt dobře a jsme za to vděční, teď jsme byli u kamarádů a shodli jsme se na tom všichni.

​Mě naopak vytáčejí ti věčně nespokojení lidí, speciálně ti, co mají pocit, že mají nárok na kdeco, protože ani v naší rodině se to nikdy moc nepěstovalo. 

​Jo to stěžování si, je takový náš národní sport. A kdo si nestěžuje, tak je podezřelej a je určitě v nějaké sektě!

No ani nevim, proc to pisu. Asi ze si nikdo nemusi vycitat, ze je obcas na deti moc tvrdy, protoze na kazde vychove se da neco pokazit a neco clovek proste podela. A nikdy nevis, co

Do kamene tesat.

U nás se říkalo, že člověk dospěje, když odpustí svým rodičům. 

MPLee to je hodne zajimave, a dost se v tom poznavam:) Ale jako snazim se, jen kdyz starsi dite v pulce druhe letosni lyzarske dovolene otravene prohlasilo neco o blbym lyzovani, tak jsem ji pretahla hulkou. Pysna na to nejsem, nicmene jsme si potom v lanovce sedli a vysvetlili si, ze takhle ne, ani ja, ani ona.

continuity u nas je blby, ze nasi v posledni dobe blbnou do kulateho ctverecku, takze to generuje tolik idiotskych situaci, ze i kdybych jim odpustila uplne vsechny excesy z dob me puberty a dospivani, tak se to uz vrsi v druhem kole

rasaNori A tobě třeba vadí, že protáhne obličej eee, blbý lyžování, už mě to nebaví...protože to je třeba věc, co já  nekomentuju, vůbec jako mi to prosviští kolem hlavy. Kdyby řekla blbá babička, tak to jí to vysvětlím, ale takhle o činnostech, nejakejch vecech když něco prohlásí, tak to je nechávám ať si to ventilujou když je to v nějaký normální míře. 

Karja me vadi, ze frfle, kdyz vim ze jeji bratranci by dali cokoliv, aby se dostali za prve na lyze, za druhe 2x na tyden do Alp. To mi vadi. Ze je rozezrana jak pernikova chaloupka.

rasaNori no ale co kdyz ji to lyžování fakt nebaví? To ze bratranec nemůže, pro ni není důvod, aby si to ona užívala. 

Já taky nebyla nadšena, že mladší syn není zapálený lyžař. I jsme kvůli němu někdy nejeli o Vánocích na hory, protože jsem prostě nedala, nechat ho u babičky. 

rasaNori to se tak podle mě vůbec neda brát, pro ni je to samozřejmost, od prvňáka se neda čekat za takovýhle věci vděk 

Makara bavi, to je na tom to nejhorsi, je nadsena, zavodi se segrou a pak se proste zasekne, otravena, nastvana, steka po nas, takova puberta na prvni dobrou.

rasaNori Makara i kdy by ji to bavilo, nějakou frustraci z únavy uprostřed týdne bych spíš čekala. 

Upozorňuji, že s blížící se pubertou bude spíš hůř.

rasaNori ja jsem v 7.tride mame profrflala vylet do Paříže, nechapu, ze me nezabila...jenze my jsme v oddíle šetřili rok na týpí, pak si ho slavně koupili a byla první výprava, kde se mělo stavět...

Potrefenáhusa ale to ja vim. Jen kdyz mam to srovnani s mladsi, tak o to je to horsi v tu chvili.

rasaNori u nás řvou obě

rasaNori tak pak je asi nejlepší tyhle pubertální projevy ignorovat nebo si na ně natrénovat nějakou příhodnou reakci, aby ses nenechala vyprovokovat (radí ta, co občas něčím mrskne ).

rasaNori podle mě je jen unavená, tak to nějak ventiluje. Ony se můžou "unavit" i emoce, hrozně málo se o tom mluví, ale člověk nemá v mozku těch chemických látek nevyčerpatelné množství a po několika hodinách výborné zábavy je lepši očekávat nějaký ten výbuch jak u dětí, tak u dospělých. 

Proto je lepší moc nediskutoval o filmu bezprostředně po kině, protože je dost pravděpodobné, že se u toho zhadame. Dokonce to tím pravděpodobnější, čím lépe jsme se bavili.