Anaj mne u nevychovy strasne drasaj ty srdceryvný příběhy ze života ted zavřete oči a představte si...

obsah my smysl dává, ale ta forma je dost nesnesitelna 

MPLee já zase nedoposlouchala ty mrchy, nějak mně to nechytlo. Poslouchám málo, jen když třeba uklízím nebo vařím a jsem sama. S dětmi v zádech mi to nejde, i když si třeba hrají sami a akorát občas přijdou pro pití.

Potrefenáhusa v těch starých videích trvalo týden než se k něčemu dostali, to točilo mně

Gatitajako vždycky - jako bych četla o našem synovi. Někdy to snáším s ledovým klidem a někdy to nemůžu rozdýchat. V podcastu by asi řekli, že podle toho, jak jsem zazdrojovaná.

Evaeva Jj, to neslo přežít 

Evaeva vnoučata už jsou, ale dost atypická , dost nášlapná a frflající (zdravím matky podobných kousků) . Pro jejich pocity a vznětlivé reakce vyjadřuji pochopení, ale konstatuji, že do té školy je stejně musím dovést, že chápu, že se jim nechce, ale zkrátka musí.  Asi bych jim to měla nějak lépe vysvětlit, ale jako "stará škola"  holt uplatňuji svou autoritu a tvrzení, že v životě jsou zkrátka věci, které je dělat potřeba, např. vzdělávat se Potrefenáhusa jo, ty příběhy a ta forma... 

I všem dalším -   Pinot Noir MPLee Anema - děkuju za názor.  Jsem ráda, že nejsem až tak úplně mimo v chápání a vnímání. 

Evaeva jo tak to se mi nestává, no Ale teď po Vánocích jsem šla na skialpy na celé odpoledne, sama lesem, tak jsem si to pustila. 

letfenixa my jsme snad mely stejnou matku! To bylo porad "co ja neudelam, to neni", ale vzdycky na tom samostatne udelanem bylo neco spatne. Za svuj nejlepsi zivotni krok povazuju odchod na VS do Prahy s bydlenim na koleji.

Pinot Noir zazdrojovana nejsem, ty ano? Chtelo by to dovolenou, ale teda ne uplne takovou, jako nas prave ceka. I kdyz syn tu ted poskakoval, jak se nemuze dockat. On se na ty lyze snad opravdu tesi (neni mu to podobne), tak by to nemusela byt trestna vyprava a 6 dni predrazeneho stresu. Jinak ja se to snazim brat s nadhledem, uspesnost mam tak 50:50. Je to fakt narocne, nekdy nehnu ani brvou, jindy vyletim jak cert z krabicky. Konzistentnost nula. Nebo vlastne ne, konzistentne jsem akorat nezazdrojovana

MPLee a já se blbě zeptám na to obětování se, co to konkrétně bylo? Třeba že maminka vás vyprovodila k brance a po obědě už čekala až přijdete ze školy, aby vám nachystala svačinu a pomohla s úkolem? Rodiče se nedívali na zprávy abyste se vy děti mohly koukat na seriál? Protože nevím co dalšího si pod tím představit .  

Jinak já nad výchovou moc nepřemýšlím, prostě děláme se sambem co umíme a zatím všichni přežili. A podcasty moc nemusím, často si řeknu, že nějaká.... mi přece nebude říkat co mám dělat .  

Gatita třeba to nakonec bude fajn. Starší bude lyžovat s mužem, mladšího dáš do školičky... Úplně tě vidím s aperolem v lehátku na sluníčku

letfenixa Naše mámy jsou sestry? U nás to bylo (je) stejný, nic nedělám, a když udělám, je to špatně a je potřeba to po mně předělat. O tom, jak mamka dozoruje mého muže, jak se stará o naše děti, jsem tu už psala, teď jsme měly třeba zase debatu o tom, jak já mám muže hlídat, aby on hlídal, aby syn měl na procházce, kde jsem s nimi ani nebyla, pořádně zastrkané triko do kalhot. 
Ale musím říct, že to, že se tu podobné situace občas probírají, mi dost pomáhá na to nahlédnout jinak, dřív jsem buď vybuchla, nebo se tím užírala, že něco asi dělám blbě, když to zastrkané triko já neuhlídám. Teď se proti tomu postupně učím vymezit, a mám pocit, že to i docela funguje. 

Myrtila tak toto isté rieši aj moja mama!

Myrtila letfenixa to nase mati umela taky a vek deti nerozhodoval. Kdyz bylo dceri uz asi 30, mozna i vic,mama na me jecela do telefonu, at ji zakazu chodit s rozvedenym chlapem, ktery ma navic deti! Ze jsem ja sama podruhe vdana za rozvedenyho s ditetem a dospele zenske nemam co zakazovat, ji bylo jedno. Navic ten dcery byl docela fajn, ale stejne spolu byli jen chvilku.

JankaM maminka s námi byla doma 8 let. Do školky jsem chodila jen půl roku jako předškolák, jinak ne. 
A fakt se nám doma na plno věnovala, ne že jsme si sami hráli a ona si dělala svoje. V malém bytě jsme měli nejvetší pokoj a oni spali v rohu obýváku. Mohli jsme dělat kolik a jakých kroužků jsme chtěli. Sle protože jsme si vybrali ty dražší, tak si třeba pamatuju, že mamka měla jedny rifle od vietnamcu a chodila v nich půl roku s dírou na koleni, ale my chodili 3x týdně na hokej. Ráno nás mamka odvezla do školy, jela domu nám uvařit oběd, protože ten ve škole nám nechutnal. Pak s obědem v krabičce zpět,   Mě odvezla na kroužek, vrátila se pro bráchu, jeho vyhodila na kroužku, jela pro mě na 1. kroužek a i s kamarádkou nás odvezla na 2. Vyzvedla bráchu, při čekání na můj kroužek s ním napsala úkoly a vezla nás domu. Dovolené se přizpůsobivali plně nám, letělo se k moři a celou dobu jsme byli u bazénu a v akvaparku, když jsme chtěli...

Na zprávy nekoukali, protože nechtěli, abychom je viděli taky a měli jsme 2+kk. Sle za celé dětství si nepamatuju, že by někdy šla/jela nebo šli spolu i na blbou jednu večeři, zacvičit si, že by si v Itálii na horách šla užít lyžování a neplahočila se s náma pomalu po modrých, nebo si šla večer v hotelu zaplavat... Prostě byla k dispozici 24/7 a když jsme chtěli hrát deskovku, hrála se deskovka. 

MPLee to zni skoro az strasidelne. Ale neni se pak co divit, ze ted nemaji zadny konicky ani vlastni program, tezko se do toho naskakuje po takovejch letech a mozna ani o to nikdy nestali, kdyz se vam tak fulltime venovali, to by proste trvale nedali, kdyby jim to nebylo "prirozeny"

MPLee Třeba to zní strašidelně, ale třeba to tak chtěla. Moje mamka je něco podobného, ale chodila do práce, na kroužky jsme nechodily, u nás na maloměstě moc nebyly a celkově prostě děti z vesnice takhle chodily minimálně. Ale přesně si to pamatuju, jak jsem řešila, že máma nemá koníčky, nemá kamarádky a že takhle nedopadnu. A je to tady, uplně se do ní formuju. Ted mi říkala segra, že na sobě začíná pozorovat, že se formuje do mámy (ale v jiné oblasti), že geny prostě neobchč.... A já to mám v tomhle a uplně vidim, jak si ty moje děti budou za 10 let říkat to samé, co já kdysi, jak jsem oproti jiným mámám v okolí taková jakože neakční sama pro sebe, ale já to cejtim, že se mi nechce.

Moji rodice zase meli vychovu ve stylu "dite se musi oblbnout, aby samo ze sve vule delalo presne to, co chceme my". Ja nemela spatne detstvi, hodne se nam venovali, ale zacalo to drhnout po dvacitce, kdyz najednou hodna dceruska neposloucha na slovo a ma vlastni hlavu. Treba kdyz jsem zacala chodit se starsim muzem a meho tatu z toho chytil sileny rapl. On je dodnes presvedceny, ze to bylo spravne me zavrit doma a poradne servat, abych dostala rozum a rozesla se s nim. Akorat vysledek byl ten, ze jsem s nim pak mesice nemluvila...

A nejhorsi je, kdyz to oblbovani zkousi i nadale, to je jen manipulace. Oni proste nereknou, ze by si vzali dceru na prazdniny a domluvit se se mnou kdy a jak se nam to vsem hodi, oni do me musi hucet, ze dcera ma tak strasne rada svou babicku a ona ji taky, tak by bylo moc hezke, kdybych uznala, ze by spolu meli travit vic casu a treba bych mohla navrhnout, ze si ji na ty prazdniny vezmou, prece jim nebudu branit v kontaktu, to by dcera prece byla moc smutna... taky jsou presvedceni, ze nam s dcerou muj muz brani v kontaktu s jimi, protoze jinak bychbu nich prece byla s dcerou kazdy vikend. Vubec si nepripousti, ze to nechci ja a ze mam i jiny program.

No stalo me to dost prace na mem sebevedomi a sebehodnote, abych ten vztah zvladla jako dospela nejak ukocirovat. A abych prestala byt ta hodna holka, co se v prvni rade snazi vyhovet. Treba i ze strachu, ze dostane par facek a tata na ni bude rvat.

MPLee děkuju za vysvětlení, to je úplně jiný svět pro mě.