Karja Pinot Noir nas zas ooslala umyť schody do pivnice, hnusné nenatrete betónové. Ale diskutovať o tom nechcela. 

Ja tu rešpektujúcu výchovu, myslím v celku chápem, len myslím, ze si veľa ľudí mýli rešpektujúcu a úplne benevolentnu. 

Pred chvíľou mamička s cca 3 ročným chlapcom. Ked už trikrát zhodil oblečenie z vesiaka na zem, schválne a ona nič, tak som teda mu povedala j že to nemôže robiť, a ona ma sprdla, nech láskavo nevychovavam jej dieťa. Tak som jej len odpovedala že v poriadku, len tie veci na zem nepatria a či by si oba kúpila uspinenu vec. Viem bola som nepríjemná, ale toto nedávam 

​svoje věci at klidně na zem háže. Když by házel moje (resp. ty, za které jsem zodpovědná já), tak bych se rozhodně taky ozvala. 

Evaeva 999 Kokoska já třeba tu respektující výchovu jako dítě měla. Nikdy se na nás nekřičelo, o všem jsme mohli diskutovat, nikdo nás nikdy fyzicky nepotrestal. Zodpovědnost jsme měli velikou, ale hranice samozřejmě existovaly. Jako děti jsme litovali vsěchny spolužáky, co na ně rodiče zvyšovali hlas nebo je nějak trestali, a podobně. Fakt jsme považovali naše dětství za super skvělý. Ale teď je nám s bráchou kolem 30, on je na tom uplně nedobře (nezaměstnaný, bez špetky nějakého smyslu pro povinnost, vztah s rodinou 0), já si neumim pořádně vážit toho co mám, všechno je mi málo, ale zároveň mám pocit, že všechno musim zvládnout sama a nikoho ničím neobtěžovat. Výkonná jsem, myslím, docela nadstandartně, vystudovala jsem těžkou školu a tak, ale s rodinou vztah žádný super nemám taky. A respektující výchova mi nejde vůbec. Jakobych byla zvyklá, že de celý život vše točilo kolem mě a najednou se mám já začít točit okolo druhých a neumím to dost dobře. I když se snažím, stejně často sklouzávám spíš do autoritativní výchovy asi. Mě to přijde ok, ale třeba s našima to generuje hodně velké třecí plochy, že děti nutím dodržovat hranice. Jeden příklad za všechny - děti si vyberou k snídani konkrétní jogurt. Nechají si ho otevřít a v tu chvíli řeknou, že to nechtějí, že chtějí rohlík se šunkou. Já už necuknu. Dostaly na výber, vybraly si tak mají jogurt. Naši i 3x vymění talíře... 

No každopádně chci říct, že jako produkt "milé a nenásilné" výchovy si nejsem jistá, jestli to bylo dobře. Ale stejně tak budou děti co byly bité, chtít pro svoje děti  něco jiného. 

Doporučuj na ČT seriál Naše generace. Je to i v ivysílání. Je tam i o křehkosti, výchově, proč se chováme určitým stylem. Koukala jsem s 18 letou dcerou. Pomohlo nám to lecos si ujasnit.

MPLee kdyz mne prijde, ze jakoby jde takhle zpetne cokoliv našroubovat na cokoliv 

dobryho bydla si vazi málokdo, dokud o nej nepřijde 

Takze za me at pusobi krehce jak potrebuji, pokud to v sobe nedusi timhle zpusobem.

Souhlas ​. To se ví, že destigmatizace vyhledání pomoci vede ke snížení počtu sebevražd.

Ale jinak, vím, že se o tom pořád mluví, že počet sebevražd mezi mladými roste, ale fakt se mi nedaří najít odpovídající data... Spíš, že je to za posledních 10 let stejné nebo maximálně malinko lepší, jsou to (naštěstí) fakt malá čísla. Ale pokud mají lidé na školách pocit, že čím dál víc lidí o svých sebevražedných náladách mluví, mohlo by to být opravdu tím, že to přestává být tabu.

MPLee

dobryho bydla si vazi málokdo, dokud o nej nepřijde 

​O tom to asi uplne nebylo, spis zamysleni, jestli to bydlo bylo opravdu tak dobre, jak se zdalo.

, já si neumim pořádně vážit toho co mám, všechno je mi málo, ​

to byla reakce na tuhle větu Kokoska 

999 Mně přijde, že někdo to má prostě v sobě. Víš, že já znám třeba jen jedny sestry 40+, které byly vychovány v takové jakože modernější "dnešní" výchově, že se o všem doma povídalo, že tělesný tresty jsou prostě uplně mimo, nejen pro dívky, ale i pro chlapce. 

Tak si tam připočti nás se ségrou obě už těžce 40+, moje máma považovala fyzické tresty za úplně nefunkční výchovní prostředek, moc se tim netajila a vlastně si ani napamatuji nějaké zásadní kotle kty, že by ji někdo říkal, že nám má dát na zadek a problém se vyřeší. Měla jsem spolužáky, který treba občas na zadek dostali dostali, ale rozhodně to nebyla nějaká norma ani v rodinách našich známých. 

 Jako neříkám, že ta naše výchova byla ideální, ale z jiných důvodů. Jenže n jaké výchovné chyby naseká každej.

dobryho bydla si vazi málokdo, dokud o nej nepřijde 

My si teda s mužem říkáme, že se máme fakt dobře a jsme za to vděční, teď jsme byli u kamarádů a shodli jsme se na tom všichni.

​Mě naopak vytáčejí ti věčně nespokojení lidí, speciálně ti, co mají pocit, že mají nárok na kdeco, protože ani v naší rodině se to nikdy moc nepěstovalo. 

MPLee že děti nutím dodržovat hranice

no ale ty popisujes u svych rodicu presne tu bezhranicni vychovu ktera je vseobecne kritizovana. pokud ty davas detem na vyber a pak musi nest nasledky sveho rozhodnuti, je to presny priklad te respektujici vychovy jak by mela vypadat. autoritativni byli moji rodice- v zivote by je nenapadlo ptat se deti co chteji jist. snis co je na taliri a smytec!:-)

continuity jojo, i muj ex mi tvrdil ze jeho rodice je v zivote neuhodili, bohuzel teda tchyne je sahla a tchan byl psychopat ktery manzelku i deti trestal mlcenim, takze produkty nenasilne vychovy naprosto zoufaly

viktorka_od splavuno já jsem tím příspěvkem chtěla říct, že výchova bez fyzických trestu nebyla úplně výjimka ani v me generaci. 

Asi se shodneme, že pro výchovu dětí je lepší, pokud rodic nemá vážné jsi psychické problémy, ať je to ppp, deprese nebo psychopatie. 

Ale já jsem třeba mým rodičům dávno odpustila, prostě to dělali jak nejlíp uměli a stejně tak to dělám ja. Výchova je nedeterministický proces, do kterého vstupuje hodně faktorů. Prostě děláš v té chvíli to nejlepší a doufáš, že to dopadne dobře. 

viktorka_od splavu tak na nas byli trochu prisnejsi nez na vnoucata, hlavne proto, ze jsme proste penize nemeli. Ale hranice jsme meli, nemohli jsme si delat cokoli. Jen na me meli ty hranice dost siroke a oni uplne upozadili sami sebe a svuj zivot na cele nase detstvi. To ja proste jednak neumim a druhak asi ani nechci. Protoze ja jako vysledek teto vychovy si nevazim hlavne asi jich, Potrefenáhusa
bylo to mysleno spis ne jako dobre bydlo, ale ze mi proste prijde naprosto samozrejme, ze mi i ve 30 vyzvednou balicek na poste, pujci auto, udelaji pro me nejakou praci - ikdyz bych si to mohla udelat sama a cizi bych o to nikdy ani nezadala. tak u rodicu to beru jako samozrejme, ze to udelaji a delali to vzdy. Ono se to tezko popisuje a je to fakt tema na dlouhe hovory s psycholozkou. Ze si proste porad pripadam jako stredobod vesmiru. Coz ve 3 letech je asi ok, ve 30 uz blby. 

MPLee neviem, či to pre teba bude trochu útecha, ale ja som zažila klasickú prísnu výchovu, aj s bitkami, ale zároveň ma nikto neviedol k samostatnosti, keďže vždy rozhodla mama, a tým pádom bežne čakám aj teraz, že ona rozhodne, že keď sú fakt zásadné veci na rozhodnutie, tak cakam, ako ma ona ma postrci. A keď  riešim nejaké rozhodnutie s partnerom, tak on ma na to upozornil. A môj brat považuje za úplnú samozrejmosť, že ona mu vybaví čokoľvek so slovenskými úradmi, s prenájmom jeho bytu, ....

continuity jj ja tim jen chtela rict, ze ta absence fyzickych trestu sama o sobe nic neresi. to psycho je kolikrat mnohem horsi a co popisujete letfenixa MPLee to je uplne mimo moje chapani tyo

continuityNemyslela jsem to v tom původním příspěvku, že šlo jen o absenci fyzických trestu, byl to jeden z příkladů včetně vzájemné otevřenosti. Byl to prostě takový blízký vztah, upřímný. Takže nepočítám te, myslím, že jsi i psala, že jsi chtěla na VŠ co nejdál, to nemůžu zapocitat;-)

MPLee já si taky myslím, že jak to popisuješ, je to bezhraniční výchova v tom smyslu, že tvoji rodiče nerespektovali svoje vlastní hranice. Jasně, že ne všechno povolili, tipuju, že se to týkalo situací, kdy byste se třeba mohli zrakvit nebo zanedbat školu, ale nerespektovali svoje potřeby, ne?

MPLeeJežíš, to je zajímavý. Já to mám zase úplně naopak, já vůbec neumím komunikovat o pomoc:Dn jako třeba vím, že pro mě táta hodně udělá, a vždycky se na něj můžu spolehnout, ale úplně se mi nechce říkat, dvakrát u toho řeknu, že nechci obtěžovat..a jestli to fakt nevadí. Nemám to jen k rodičům, ale i k sambovi, proto von má takový hogofogo, nikdo ho nehoní!:D

MPLee s obětováním života dětem ti rozumím. U mých rodičů jsem taky vždy měla pocit, že se pro nás děti obětovali. Proto jsem byla moc ráda, že si v důchodu začali trošku víc užívat. 

MPLee to ale vůbec není autoritativní dát jim vybrat jídlo a další nenabízet. To, že trváš na dodržování hranic, je přece dobře. Jestli potom nekřičíš to sníš ti říkám, jinak si mně nepřej! nebo tak něco

Svět se nemůže točit kolem dětí, ale mají mít pocit, že záleží i na jejich názoru.