letfenixa Jo, tak u nás je ve družině každý den do tří. Jen máme domluvu, že když je malamala nemocná doma, tak chodí taky po obědě. Ve družině mají kroužky, ale chodí na deskové hry a vaření, tak aspoň něco a lítají po venku, kdyz je pěkné počasí. Jako malamala by chodila kam bych ji dala, ale tahle ji vždycky stáhne svejma protestama, ta by jako chodila snad i do houslí...ale s tímto starším vzorem, z toho nebude ani výtvarka:D

Anaj tak zrovna tohle davala reditelka nasi skolky na prednasce o respektujici vychove jako priklad!:) ze je to spravne. Proste jsou situace o kterejch se nediskutuje. Ze kdyz se treba jedno dite nechce oblikat a dalsich 15 na nej ceka oblecenejch, ze mu reknou "chapu ze nechces, ale ostatni na tebe cekaj a jinak to nejde. Muzes si vybrat jestli se obliknes sam anebo to udelam ja, ale vis, ze pak se to nebude libit ani jednomu z nas". A hotovo, proste ho nasilim obleces a jde sea myslim, ze uz pak vedej a radsi se oblikaj sami, haha. 

​ Dík. Ono je taky dítě a dítě, že.  Někdy mám pocit, že to každý vidí (pochopitelně)  jen přes to svoje dítě (jaké je, jak reaguje, jak se chová) a nedovede si představit, že jsou třeba děti úplně jiného typu a nátury... je super, že se tady předestírá docela široké spektrum dětí i přístupů. které člověk nemá v reálném životě ani šanci poznat, a přesto existují. 

dzizisketa je to vopruz, taky ty větší děti jak uz to nosej dlouho, da to práci najít neco slusnyho a ve vic použitelných kusech 

mne na tech multipacich trochu vadi, ze jsou tam vzdycky nějaký neoblíbeny barvy, co pak pravděpodobně zůstanou ležet v šupleti, ale trička a legíny kupuju taky uz převážně jenom novy 

Takže Škola papání.

Paní Ludvíčková je velmi milá a sympatická paní, bezvadně se s ní povídá. Ví, o čem mluví, a hlavně ví, o čem mluvím já. Je to poprvé, kdy mi odborník, ať už lékař, psycholog, nebo pedagog, opravdu rozuměl a uměl si dost přesně představit, jak situace s Viktorem vypadá, a po mém popisu situace mi neradil, ať zkusím ten rohlík namazat máslem a do vývaru přidám nudle. Už tohle z člověka při vzájemné komunikaci sejme velké břímě.

Je to celkem proces, hromada rozsáhlých dotazníků před setkáním, zapisování jídelníčku tři dny, natočení videa, jak dítě jí. Nakonec dvouhodinový rozhovor. Z rozboru jídelníčku vyšlo totéž, co tehdy v Motole - nedostatek kalorií, bílkoviny kupodivu splňuje, tuků je zoufalý nedostatek. 

Dostala jsem rady a úkoly, co změnit, kam směřovat, co je naším cílem. Kontaktovat ji máme znovu, až budeme mít pocit, že se potřebujeme posunout, nebo když nic z toho, co máme dělat, nebude fungovat. Teda fungovat je asi blbé slovo, když to prostě nepůjde.

Bude to běh na dlouhou trať a nedá se říct, kdy to bude mít první výsledky. Ale jsem moc ráda, že jsem tam šla. Je to nový impuls, trochu mi to dává naději, že přece jen by se to jednou mohlo aspoň trochu obrátit k lepšímu. Běžný strávník z něj teda velmi pravděpodobně nebude nikdy, ale aspoň nějakého zlepšení by se dosáhnout mohlo. 

Pinot Noir akože, strašne držím palce!

Pinot Noir to zní dobře. Držím palce

Pinot Noir držím palce a věřím, že to nebude dlouho trvat a podělíš se s námi o pokrok

Pinot Noir super, že si konečně našla správného odborníka. Doufám, že ty rady pomůžou!

Pinot Noir to znie super, velmi vam drzim palce! Ak sa ti chce rozpisovat, zaujimalo by ma ake rady a postupy ste dostali. (Nemienim ich aplikovat, len ma to zaujima a som zvedava :D)

Potrefenáhusa na trička z vinted jsem nikdy neměla morál. Ale zkusím zjistit, jestli syn pořád trvá na obrázcích, to totiž multipacky většinou vyřadí Zase vyrostl a bojím se, že ani letní už mu z většiny nebudou.

Pinot Noir Ale to zní dobře ať navržené postupy zaberou ;)

Pinot Noir

To porozumění je osvobozující, připomnělo mi to, jak jsem říkala praktické, že dcera nechce kakat a ona mi poradila, ať hodím do polívčičky hrst ovesných vloček připadala jsem si jako Tatar.

Pinot Noir to zní báječně.

Evaeva nastastie nas stale nezistil, ze moze obrazky vyzadovat . Jemu je to jedno, jedinu podmienku ma, aby bolo makke a prijemne. Do skoly mu na zalande kupujem multipack z Nextu, mavaju pekne farby, su jednofarebne, prijemny a pevny material a hlavne sa nesperu! Farebne divociny mu nechavam na vikend. 

Mrakoplas on neřeší skoro žádné oblečení, barvy, styl, ale ty obrázky chtěl. I mu je celkem jedno, co na nich je, vyjma Peppy a Tlapek. Ale třeba už z toho vyrostl

Mrakoplas dokonce mi teď asi po 14 dnech sdělil, že jsem mu do kalhot tu gumy dala až moc pevnou. Jen tak mezi řečí po tolika dnech nošení

Evaeva jezis to si mi pripomenula ako nedavno sambo zatahoval mladsiemu gate. Padali mu, tak mu posunul tie vnutorne gombiky na gume. Ale opacne.  Zistila som to pri pozerani z okna, ked mu pri behu padli gate k clenkom . Chodil s takymi sirokymi chudak cely den. 

Mrakoplas

Mladší takhle vyrazil do divadla. Ptám se ho, jestli mu nepadají. Aby mně odbyl, tak řekl že ne. Takže cestou na metro si je musel držet V metru jsem to teda spravila.

Mrakoplas No, první a zásadní krok je odstranění úzkosti z jídla, zkráceně řečeno, nedělat z jeho jídla téma, neupozorňovat na jeho odlišnost, nemluvit o něm a jeho problému před ním. To jsme jakžtakž splňovali, novinka pro mě je nenabízet mu jídlo k ochutnání, nevysvětlovat, že by měl jíst to a to, že to jí ostatní, že je to dobré, zdravé, nic takového. Pokud nabízet jídlo, tak výhradně to jeho "bezpečné". Nekomentovat, když ochutná něco nového (což se občas stane na různých oslavách, že si vezme ze stolu třeba nový druh krekru), naopak dělat, že to nevidíme, že to nestojí za pozornost, a tuto věc znovu aktivně nenabízet, nepřipomínat, vždyť jsi to na oslavě jedl.

Druhá věc je ukázat mu, že jeho jídlo je bezpečné, i když vypadá trochu jinak. Po maličkých krůčcích, podle toho, kam až dovolí zajít, měnit ty jeho potraviny, tedy jejich vzhled - odlomit maličký kousek, zkusit rohlík rozkrojený, dát křupky do šálku na kafe, měnit barevná víčka na láhvi - něco projde, něco ne.

Třetí věc je přidat mu na talíř k jeho jídlu malou misku (měla jako vzor silikonový košíček na muffiny), ve které bude kousek jídla, které jíme my - hranolek, kousek brambory, kostka masa, lžička rýže, oliva. Mělo by to být čisté, úhledné, neopatlané omáčkou. A říct mu - tohle teď jíme my, toto je tvoje, ale nemusíš to jíst. Bude to chtít odstranit, tak jen položit vedle talíře, bude to třeba odsunovat dál, ale příště to zopakovat, stále dokola. Až si zvykne, že na jeho talíři, v jeho bezprostřední blízkosti může být jídlo, které nejí, ale které ho nijak neohrožuje - nikdo ho nenutí jíst, ani nenavrhuje ho jíst. Další krok bude odstranit tu mističku. A až dokáže jíst vlastní jídlo z talíře, na kterém leží i jiné jídlo, úkol bude splněn a máme se ozvat.

Mohučanka to je úplně zoufalé, tohle nepochopení.