Evaeva teraz má takéto klasické aktovkove zapínanie, tak hovorí, že to už nechce. A tú jeho posunieme synovcovi, bude prvák.  Je skoro nová, domov ju nenosí, nechávame ju v zborovni. 

letfenixa 

My na ni koukali zatím jen online včera odpoledne, fyzicky jsem ji ještě v ruce neměla. 

Evaeva u nas vetrakove obdobi pominulo nastesti dost rychle. Ted zas ma problem Adela, strasne nesnasi zvuk vysavace a jeste neumi poradne smrkat, takze je problem odsat nos pri ryme. Ja jsem to nedokazala vubec, nas vysavac je hodne hlasity. Tycoveho se uz neboji, ale ten zas v tomhle nepomuze. A much, mravencu a pavouku se boji taky, jen na sneky klidne dupne. Je ta detska hlavicka dost zahada.

Kokoska jo, ty děti se bojí kde čeho. Ale netrvá to tak dlouho. Vysavače se bály v určitém věku všechny moje děti 

Evaeva Zas ta fria na zipy je docela malá. Já musím dceru ukecat, že tu tašku bude nosit tři roky:D. Dáš tam učení svačinu a třeba boty na telak, ty jo, nevím...no já bych je tam dala, ale zdá i dcera to asi ne:D. 

A kde je v Praze šance vidět na živo dost těch aktovek? 

Malenge uděláme sraz na klouzackach v kinskyho sadech na jare, všichni školáci a předškoláci

My můžeme nabídnout k otestování Step by Step Grade

letfenixa já hrozně lituju, že jsem nekoupila tu frii na zipy. Syn si vybral na magnetické přezky a zdrhovadlo, ale je líný to zapínat

​ty jo, ja som zrovna vcera objednala mladsiemu tasku, ten isty typ ako ma starsi (beckmann) a az po tvojom prispevku mi napadlo, ci to bude spravne zapinat. Starsi s tym nema problem, no ale je starsi, ze. 

A ja som mu dala na vyber asi 4 vzory, tie ktore boli v akcii. Ma ciernu knight rider, no ale nenosim ju ja, ako poznamenala dzidzisketa.

dzizisketa pozerali sme ich aj my, majú Minecraft, tak to vyzerá, že máme víťaza

Malenge v dráčkovi ve Vysočanech měli úplně všechny, co u nás přicházely v úvahu 

Karja syn nosí jen jedny tlusté desky s učením a svačinu. Tělák má ve škole v tom pytlíku.

Mrakoplas on to zvládne, ale je líný. Mladší je jiný. Oba mají ten batoh Deuter, zdrhovadlo s přezky plus několik kapsiček. Starší to mrskne všechno do jedné, batoh nechá otevřený mladší chce svačinu tady a pití tu, kapesníky jinde... batoh pěkně zavřený

letfenixa tu Minecraftovou Topgal máme my.

Pinot Noir a Ríša je spokojný? Aj ty?

Evaeva díky, chci si je jít někam osahat, syn bude vybírat stopro podle obrázku, ostatně jako většina dětí, že jo.

EvaevaJojo, u nás taky tak, ale jak někdo řešil, aby se tam vesly věci na krouzek, tak to už teda nevejdou. Hele my jsme chtěli tu tašku subtilní a lehkou. Dcera ji na zádech nenosí, myslím, že od října ji nejdál nesla tak 50 metrů, to by odchodila i s igelitkou. Nosí ji jen po škole:D

letfenixa Mladší ji taky měl. Za mě super, dítko nevím. Byly to ty tři roky covidu. Ale když už ji nosil, tak asi fajn.

letfenixa asi jo, já se neptám.

Já spokojená jsem, je lehká a dost prostorná, Ríša nosí oblečení a boty na sport třikrát týdně, vejde se mu to v pytlíku dovnitř, jsem ráda, že to nemusí tahat ve zvláštním zavazadle. Je o trochu větší než ta od dzizisketa - má tři kapsy. Jsem ráda za zipy, já ty různé přezky a magnety nemusím. 

Že s tím jídlem tady pořád otravuju, ale jak píšete, že byste třeba něco taky aplikovaly doma, tak jsem si vzpomněla na jednu věc, kterou jsem asi tady neřekla, ale která se mi zdá moc důležitá a tam, když jsem to její vysvětlování poslouchala, tak to byl takový aha moment a čím víc nad tím přemýšlím, tak se mi to zdá jako možná nejdůležitější věc: říkala, že úzkost nevzbuzuje jen to jídlo samotné, ale i zklamání rodiče, které zákonitě přijde. Dítě ví, že jídlo, které nepovažuje za bezpečné, pravděpodobně nedokáže sníst, a bude následovat zklamání rodičů. To je pro ně prý nejhorší emoce u rodičů, se kterou si vůbec nevědí rady. Dokážou se vyrovnat s křikem, vztekem i opravdově rozzlobeným rodičem, ale zklamání je prý pro ně natolik těžko zvládnutelné, že se snaží tomu za každou cenu vyhnout. Takže vzniká takové zacyklení úzkosti z jídla a úzkosti z možného zklamání, kdy oni už se snaží tomu předejít tím, že se komunikaci o jídle úplně vyhýbají.

A já jsem si uvědomila, že když Viktorovi něco mimo jeho bezpečné potraviny nabízíme, on se chytí  za pusu, obličej a odvrátí se, zavře oči. Myslela jsem, že se mu z toho navaluje, ale došlo mi, že on spíš jako dělá, že tam není, chce se prostě vyhnout tomu tématu jako takovému. Teď to vypadá, jako že jsme nad ním zklamaně lkali, ale to vůbec, jen ta emoce se dost blbě skrývá a i když se snažíme dělat, že nic, tak podle mě zklamání je celkem čitelné, a i kdyby se třeba dařilo pětkrát zakrýt, tak pošesté to achjo prostě uteče, zvlášť, když má člověk očekávání, jako třeba u jídla, které už jednou ochutnal a člověk se raduje, že má novou potravinu, nakoupí jahody a .... je z toho akorát achjo. 

Takže to nenabízení jídla je vlastně užitečné i z hlediska rodiče - nic neočekávám, nemusím být zklamaná, je to svým způsobem osvobozující pro všechny.

​Neotravuješ.

Mám dcéru s ARFID a tu s tým nikto nevie nič robiť, a v NL kde je, tak to pred svojou terapeutkou (ktorú má kvôli ADHD) poctivo tají, lebo sa bojí to riešiť.