Potrefenáhusa Teda jako já chápu, že někdo nedá půlhodinový pláč dítěte kvůli pomalované hračce (já to znám, nám se takhle dcera jako malá vztekla, když jí babička dokreslila na obrázek mráček. Babička se taky urazila a krom jiného odmítla dát malé nový papír na další obrázek, že ten původní ještě není celý pomalovaný ) ale když má dítě spálenou ruku? To fakt má někdo pocit, že to dítě nemá nárok brečet? 

Pinot Noir presne

A kdy se proste lidi naucej, ze je uplne normalni neco totalne posrat, ale dulezity je, jak se k tomu postavis. (dost by se mi v praci ulevilo)

OK, vzdávám to a obdivuji vaše rodiny, kde jsou i ti ze starší generace schopni ustát půlhodinový pláč dítěte, zachovat chladnou hlavu a aplikovat respektující výchovu. U nás jsem měla občas problém ustát to já sama. Děláme blbosti občas všichni. U nás. Mladí, malí i ti staří a občas nám ujede neadekvátní reakce. Jedna babička je urážecí, druhá zase úzkostná a rozpláče se. 

A srovnávat sáhnutí na hračky od prarodiče s kolegou v práci, tak to mi hlava už vůbec nebere. Jak se nám v domáctnosti babičky pohybují běžně, tak nám sahají na věci taky běžně. Jedna z nich během odopoledního spaní panenky učesala a převlékla. Taky jí nenapadlo, že to bude problém, až se dítě vzbudí. A moje máma puberťačce zašila pracně udělaný díry v tričku, když jsme byli na dovolené a ona nám hlídala dům a zvířectvo. A tričko se tam válelo. Ze všeho bylo mrzení, vysvětlovalo se to paj. Ale že bych byla pohoršena, že si dovolili na ty věci sáhnout, když byly normálně v prostoru, tak to mě teda nenapadlo.

​tak ja tyto situace z rodiny vubec neznam a moje reakce by tedy byla taky "hystericka", zejmena bych ocekavala ze dotycny se omluvi. ne ze se omluvi vlastnik ponicene veci.

notna no ona by mozno pol hodiny neplakala keby k tomu pristupil inac

​Já myslim, že by řvala i tak:-D. Ale to je vlastně jedno, point je v té následné reakci, jakože se třeba omluvim, nebo řeknu no blbej nápad to byl, a ne to celý točit kolem toho, že pul hodiny řvala:D

notna Víš co, já jsem našim jednou větou shrnula ten vztah ke kočce, nemyslim si, že jsem v pozici kdy bych lidem, co mají tři děti, 8 vnoučat měla vysvětlovat takovýhle věci. To je takový já nevim, něco mezi kontraproduktivním, zbytečným prostě, ještě by se urazili víc a někdy to rozmazávání není dobrý. Spíš jsem to sem napsala, jako jaká zbytečná kravina se může odehrát, když jsem si den před tím ten systém hlídání tak chválila:D

notna děda to neustál a karja tam teď nemůže dávat děti na hlídání. Protože se dceři nelíbilo, že jí děda něco zničil.

Jasně, že u nás spousta příbuzných (včetně mého muže a někdy i mně) neustojí půlhodinový pláč. Starší to fakt umí rozjet a je to na palici. Ale děti prostě řvou. A když udělám chybu, mám se omluvit. Po dětech chceme, aby se hned neurážely, nekřičely, neničily věci, ale když to udělají dospělí, je to v pořádku?!

Karja u nás by se řvalo klidně i kvůli plesnivému klacku

Karja a slo to z te kocky nejak vyprat, umyt, nebo se s tim dcera smirila? 

Kokoska šlo to vyprat, ale je tam flek, malej, hlavně zmizí mezi všema těma flekama časem. Je to fakt taková ta tahací hračka, co za chvíli bude šedá:-D. ale jak píšou děvčata výše, ono ani nejde tak o tu čáru fixou, ale tak všechno okolo, prostě to nikomu tam nesedlo a přitom taková blbost:D.

Teď se mi připomnělo traumátko, jak naši věnovali nějaké návštěvě můj slabikář - však číst už umím, tak co. S ilustracemi Oty Janečka

Celkově myslím, že v otázkách osobních hranic se za poslední desetiletí hodně změnilo (naštěstí). Dnešní děda nebo babi opravdu nemusí vůbec chápat, v čem je problém, sami dost možná nikdy nezažili, že na jejich city někdo v rodině bral ohled třeba i v podstatnějších věcech. Střední generace jako by opravdu měla tyto myšlenky uvádět do světa pro obě strany... Obecně, můžeme chtít, aby druhý vzal do úvahy určitý pro něho nezvyklý pohled, ale dost často to jde líp, pokud se vzdáme představy, že by to měl udělat hned na místě, v dané situaci. Každý má nějaké osobní limity.

Karja no blbost... ono si dite taky nemusi nechat vsechno libit.

Jitka77 Přesně, někdy se prostě nezadaří no:D. 

Kokoska jo, jako myslim víš celou tu situaci, jakože je to blbost od počátku myšlenky až po tu dohru. Jakože celá zbytečná věc. 

Karja no to jo

notna jako obvykle se točíš na jedné věci a děláš, že nevidíš tu druhou - můžeš vyjmenovat celou řadu dalších kiksů a nebude to k ničemu, známe a děláme je přece všichni. Ale přehlížíš, že se tu řeší ta následná reakce obou stran, nejen dítěte. Ano, děti řvou a některé možná víc, než jiné. Ale kdyby nebyli prarodiče kvůli tomu nasraní, uražení a neměli poznámky, Karja by se možná ani nedozvěděla, že se něco dělo. 

​Prosím, nepřekrucuj moje příspěvky. Reakci dědy jsem neopomněla, naopak ji označila za rupnutí nervů. A nikde jsem ji neschválila. Jen mám pochopení, když někdo situaci nezvládne a ohradila se proti jeho ostrému odsouzení, které tu proběhlo.

A taky myslím, že nepoužívám invektivy, i když mám na něco odlišný názor.

notna děda to neustál a karja tam teď nemůže dávat děti na hlídání. Protože se dceři nelíbilo, že jí děda něco zničil.

Jasně, že u nás spousta příbuzných (včetně mého muže a někdy i mně) neustojí půlhodinový pláč. Starší to fakt umí rozjet a je to na palici. Ale děti prostě řvou. A když udělám chybu, mám se omluvit. Po dětech chceme, aby se hned neurážely, nekřičely, neničily věci, ale když to udělají dospělí, je to v pořádku?!

​Taky prosím nepřekrucovat. Nikde nepíšu, že reakce dědy byla správná a neměl by se omluvit.

Kokoska šlo to vyprat, ale je tam flek, malej, hlavně zmizí mezi všema těma flekama časem. Je to fakt taková ta tahací hračka, co za chvíli bude šedá:-D. ale jak píšou děvčata výše, ono ani nejde tak o tu čáru fixou, ale tak všechno okolo, prostě to nikomu tam nesedlo a přitom taková blbost:D.

​A je dobře, že k tomu máš ten nejlepší postoj a poprali jsme se tu jen my virtuálně :-)

notna no ona by mozno pol hodiny neplakala keby k tomu pristupil inac

​souhlasím s tebou. Taky si myslím, že sice by brečela i tak, ale nemuselo by to trvat půl hodiny.

Karja Pokud teda vadila ta délka pláče, mohli by být prarodiče teoreticky motivováni na tom zapracovat. Ale prakticky si to nemyslím a nezávidím ti tu situaci. A chápu, že se ti nechce je poučovat.

Možná už si tu někdo všimnul, že pro mě je zpracování emocí silné a osobní téma , ale řešit to s mojí mámou už jsem taky přestala. S tátou se o tom naopak bavím moc ráda a zdá se mi, že něco trochu chápe. A ten je teda i ve svém věku k pocitům malých dětí velmi empatický, notna.

Ale obecně, ony jsou ty poznatky pro ně fakt nové, vlastně skoro stejně jako pro ty děti . Naše generace má to štěstí, že se k nám tyhle nové informace začaly dostávat v tom nejlepším věku, kdy jsme vesměs ještě ochotní se něco učit a svůj přístup měnit.

notna no ale pořád ho obhajuješ. Podle mě není co obhajovat. Z jeho strany neproběhla žádná snaha o nápravu, ta špatná je malá a její reakce. Bylo by mi ho líto, kdyby se děda omluvil a třeba v dobré víře koupil novou kočku a ona by mu jí hodila na hlavu a křičela, že to není její kočička a tuhle kočku nechce. Mně se těžko chápe i ten zásah do vlastnictví, já nevyhodím ani blbý odstřižek, protože co kdyby to bylo nějaké veledílo Ale jak už tu padlo několikrát, chyby děláme všichni. Ale od dospělých se pak čeká nějaká snaha o nápravu. (Čeká se ostatně i u dětí)

​Prosím, nepřekrucuj moje příspěvky. Reakci dědy jsem neopomněla, naopak ji označila za rupnutí nervů. A nikde jsem ji neschválila. Jen mám pochopení, když někdo situaci nezvládne a ohradila se proti jeho ostrému odsouzení, které tu proběhlo.

A taky myslím, že nepoužívám invektivy, i když mám na něco odlišný názor.

​tady ale nikdo neodsuzuje dedu, jen jeho prehnanou reakci...

Anema ja to teda musim priznat chapu dost tezko, protoze u nas ten nerespektujici pristup mela babicka - ale moje babicka, rocnik 1932. ale rodice, kteri vyrustali v 60. letech a pozdeji?