Potrefenáhusa syn to taky říká. Přitom my mu nikdy ničím takovým nevyhrožujeme a jen jednou jsem ho plácla přes nohu, už je to několik let. Ale taky si myslím, že to slyší od spolužáků, v knížkách...

Můj muž minule nějak dotahoval starší, že si musí pořídit děti, aby on měl vnoučata a mohl se o ne starat.

Tak ho hbitě odpalkovala: ale to se vůbec neboj, dovedu ti je pokaždé, když si budou myslet, že jsem špatná matka.

Evaeva No, já se přiznám, že občas, když dcera loudí, že by něco chtěla, tak se ji ptám, jestli by teda chtěla na zadek, ale ona vždycky řekne, že ne a že nemám dělat blbý fórky :o)

Evaeva Já jsem poznámky o jedný na zadek k synovi slyšela akorát od tchýně (jakože "ve vtipu"), akorát on chudák vůbec nepochopil, o čem mluví, protož nevěděl, o co jde. Asi čteme špatný knížky.

Karja Tady je odkaz se statistikou té studie, na kterou odkazoval ten článek DeníkuN https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/fyzicke-tresty-deti-rodice-nasili-deprese-vyzkum.A230628_080053_domaci_vajo

Z dětství si pamatuju, že jednou večer jsem s bráchou dělali v pokoji binec a nespali. Táta tam chodil opakovaně nás usměrnit. A podle mé verze tam nakonec přilítl s pravítkem v ruce a každého jednou lupl tím pravítkem přes zadek. Ale bratr, ač starší, si to nepamatuje a táta taky ne. A to je můj ojedinělý zážitek s tělesným trestem. Máma vyhrožovala, že nám dá na zadek a občas měla v ruce plácačku na mouchy, ale nikdy to neudělala.

Můj muž dceru neuhodil ani neplácnul nikdy. Já ji jednou, když jí asi byly 4 roky, plácla po puse, když říkala fakt hrozně ošklivý věci asi skoro hodinu v kuse a odmítala s tím přestat. to mi prostě ruply nervy úplně strašně. A nedávno na tu dovolenou, kde se to stalo přišla řeč. I na ten výlet. A ona si to nepamatuje. Tak já tomu věřím, že někdo nikdy neuhodil nebo neplácl dítě.

Len oni podle mě vůbec nechápou, že je to jako výchovná výhrůžka, mají z toho srandu Ale je to třeba v Honzíkově cestě nebo v jedné z těch čítanek, teď nevím. Že se bál, aby nedostal nebo tak něco. Není to tam přímo explicitně řečeno.

Podobně reagovali na strašení tchýně, že ať tam nechodí, že je tam čarodějnice. Chtěli jí vidět

My meli se synem vcera takovy vtipny rozhovor. Neco jsem rikala, ze deti se nebijou, syn kyval, ze jeho nikdo nebije. A pak prisel ke mne. A poseptal mi, ale Robina doma bijou. Robin je kamarad ze skolky a rozhodne tomu neverim. Tak nevim, co vyklada ve skolce to moje vlastni dite

notna Já tomu taky věřím, ale musíš uznat na první dobrou, že ta uvedená statistika je nějaká divná. Kdyby tam bylo a) ano, používám a b) ne nepoužívám, tak OK tak výsledky jde brát za relevantní. Ale jakmile je tam ještě ta mezikategorie, stalo se a už se nestane, tak ta množina nepoužívám už je prostě velká. 

Anema Zuzuli Jos ano viem ze je to prahom bolesti, píšem že to chápem, u muža to je, ako viem, syndróm stredného dieťaťa, u nich bol, aj je prehliadany, tak tú snahu o pozornosť asi chápem.

Len ja sama to mam tak že u seba dnu plačem, kričím, ale navonok len dýcham a zle pozerám. Pri jednom zakroku bez umrtvenia mi dali do ruky drevený kolík aby zom zi mackala, tak ten mi  praskol v ruke a keď ma po pôrode čistili bez umrtvenia, tak mi na konci dr po edal že vidíte nebolo to také hrozné. kreten, uplne som bola mokrá, že aj plachta podo mnou bola uplne napita, sestrička čo bola so mnou, plakala za mňa.

Nikdy viac

Karja mně teda 30% na nikdy jsem nepoužila nepřijde moc. Pokud jsou zahrnuti jen současní rodiče malých dětí (nečetla jsem ten text)

Janulik03 bez umrtvení 

Evaeva tam je 42 %. Ale i 30 % je ale moc. Ale to je jedno, to jsou nějaké statistiky z kdovíjak provedeného šetření.

Evaeva no proste hodinu po pôrode prišla sestra, pozrela, zhikla a uz ma viezli. Dostala som remence na ruky a nohy,....

A dosť. Malomesto v 80 rokoch

Jos mne slíbila moje gynekoložka, ze druhá sekce bude mnohem lepší .... nevěřila jsem ji to, ale vazne nekecala, bylo to uplne na pohodu, asi jak clovek uz vi, co ho čeká a vi, ze každá ta chvíle, kterou zažívá, je s největší pravděpodobností ta nejhorší a uz to bude jenom lepší 

kdezto napoprvy nevíš, kam se to bude ubírat 

Janulik03 presne proto rvu. Mam podobny zazitek, jen slo o zanet delohy po potratu. Sice mi pak do karty napsali, ze nespolupracuju, ale tu narkozu mi dali.

ja uplne cumim, kdyz tu lidi pisou, ze treba uz v generaci vasich rodicu se nepouzivaly telesne tresty.

ja (narozena v 80. letech) jsem byla telesne trestana pravidelne, a ne ze by matce ujely nervy, vylozene varecka, pojd do koupelny a zmydlenej zadek fakt za nejaky z dnesniho pohledu prkotiny, co jsem ani neudelala schvalne. ona si asi fakt myslela, ze takhle se vychovava.

Zuzuli jakože v dnešní době tě chtěli čistič bez narkózy? Já šla na kyretáž asi tři hodiny po prvním porodu a normálně mi hned dali narkózu, ani se neptali. Janulik03 to zní fakt šíleně

Lilly_Ku já o lidech mého věku, co v dětství nezažili tělesné tresty, čtu až tady. Naši rodiče byli podle mě celkem pokrokový, určitě to nebylo žádné drž hubu a krok, ale na zadek jsme dostávaly, asi ne já denní bázi, ale bralo se to jako součást výchovy. Pamatuju si, že ségra šla aspoň jednou po studenou vodou a já několikrát za dveře bytu.

Lilly_Ku Já takové lidi znám taky po skrovnu, ale my jsme se o tom třeba s kamarády nikdy moc nebavili, na druhou stranu jako nikdy jsme se ani nebavili ani o těch extrémech co píšeš ty. Takže neznám ani tohle z vyprávění. Jasně, jako občas kluci něco řekli,ale když, tak v souvislosti s fakt velkýma prušvihama, takže nad tím se nikdo moc nepozastavoval.

notna Já tomu taky věřím, ale musíš uznat na první dobrou, že ta uvedená statistika je nějaká divná. Kdyby tam bylo a) ano, používám a b) ne nepoužívám, tak OK tak výsledky jde brát za relevantní. Ale jakmile je tam ještě ta mezikategorie, stalo se a už se nestane, tak ta množina nepoužívám už je prostě velká. 

​Souhlasím s tebou. Ač ten průzkum dělala klinika při UK, tak mi to přijde takové povrchní a zjednodušené. Narazila jsem na to přes DeníkN, který mám moc ráda a název článku byl Většina Čechů bije své děti. mama-tata-facka-vetsina-cechu-bije-sve-deti-ty-z-toho-maji-traumata-i-desitky-let Už moc o výchově nečtu, ale tohle mě teda zaujalo a pak se dočtu, že do té většiny počítají i ty, kterým jednou ujely nervy. Ke všemu to psala novinářka, kterou jsem dosud ráda četla a měla k ní respekt. Namíchla mě ona i DeníkN, takový bulvární titulek bych nečekala.