Evaeva tyhle situace docela generujou ty ruzny návštěvy hřišť, ja mam upolne pokazdy tuhle zkušenost s hřištěm na Žofíně, tam to fakt generuje zly maminky a babičky vzdycky 

moora ja si treba nemyslim, ze by u mne ty emoce byly skryty a neprožity, ale jsou vazne skoro 100% skryty pred tema, co mne vychovávali, bylo mi pred nima vzdycky trapný i brecet treba u filmu, o nejakym svěřování s trápením nemohla bejt nikdy ani řeč 

​Přesně tak, no.

Kokoska Náplast naše dítě nemá rádo, tak by její nabídka byla spíš vyhrožování :-D. Ale funguje foukání, a konkrétně pro mě je opravdu radostný pozorovat, jak se s tím, jak se zlepšuje a posiluje vazba na nás, zvyšuje i účinnost foukání.

Kokoska no vidíš, já ho obejmu i tak. Jako dospělá bys chtěla to samé. Trest je už ta bolest, nemusím mu ještě odpírat lásku.

Ale ty situace, co jsem měla na mysli, byly mnohem absurdnější. Neteři byly asi tři roky a třikrát zakopla na stejném místě. Jen tak si prostě běhala a byla tam taková ta hrubá kamenná dlažba. 

Potrefenáhusa já tolik šílených zkušeností nemám, ale jasně, na hřišti je toho nejvíc.

Ale ve školce se při vyzvedávání vždycky potkávám s maminkou jednoho tříleťáka a úplně pokaždé slyším něco ve stylu neřvi furt! Je mi ho vždycky líto, vždyť se s ním vidí pět minut. A je to úplně každý den. (Chápu, že je člověk občas unavený nebo něco a ujedou mu nervy)

Zina náplast je u nás větší zlo než samotné zranění. Stejně tak náplast při očkování nebo odběru krve je ta nejhorší součást procesu.

Evaeva nekdy je to uplne absurdní, tuhle jsem slyšela pani nadávat asi ctyrletymu dítěti, ze smajda-smajdalo v nějakých příšerných gumových snehulich 

Evaeva Potrefenáhusa Překvapuje mě, jak píšete o tom bití dětí na veřejnosti. To si vůbec nejsem vědoma, že bych někdy viděla. Třeba táhnutí za ruku z hřiště nebo z obchodu, šťouchání do zad, aby dítě přidalo, tak to jo. Ale aby dal veřejně někdo dítěti na zadek nebo pohlavek, to ne. Mě tohle hrozně překvapuje. V naší rodině naposledy tělesné tresty dostával můj táta a ten se narodil v padesátých letech. Ani mou mámu už rodiče nebili. U muže v rodině taky ne. Ale asi to tak je. Minulý týden byly na tohle téma články na DeníkuN /bohužel nemám odemykací předplatné/ a tam podle statistik někdy uhodí dítě 50%rodičů. Ale bylo v tom teda zahrnutá i možnost - uhodil jsem a už nikdy neudělám.

edit: nebili, nebili, nebili

Janulik03 tak ale lidi opravdu vnimaji bolest jinak. Pak taky zalezi, jaky typ bolesti (akutni, chronicka, odkud je, s cim se poji...). I po operaci neodhadnes, jak bude kdo reagovat. Ano, je dost dramatickych osob, co knici jeste nez k nejake bolesti pomalu dojde, ale vetsina lidi to vazne neprehani z pleziru. Mne treba vadila cevka vic nez rozriznute bricho po sekci, to bolelo jen tak normalne, ale cevka mi byla extremne neprijemna. 

notnaS tou omdlévající matkou jsi mi připomněla situaci u nás doma nedávno: R. se chtěl nějak opřít o stůl, sáhl do prázdna a narazil na stůl bradou. Řev strašlivý, on teda je zrovna ten případ, který prožívá i minimální bolest jako konec světa a je to někdy strašně otravné, ale tentokrát tekla z pusy krev, tak jsem ho šla obejmout a utěšit, ale byla u toho tchýně a ta začala být úplně hysterická, lapala po dechu, svolávala všechny svaté, panikařila strašně a pořád mě nabádala, ať zkontroluju zuby... Jako taky se vždycky bojím, že to odnesly zuby, ale čemu pomůže páčit zakrvácenou pusu řvoucímu dítěti, když můžu pět minut počkat a pak se podívat v klidu? No tak jsem si jí nevšímala, ale trochu jsem se bála, že to s ní normálně sekne. No a přišlo to už moc i tomu klukovi, najednou úplně vystoupil z toho svého utrpení, přestal brečet a obořil se na babičku, ať tak neprožívá každou blbost, že se přece nic nestalo a že to teda fakt přehání. Ohmatal zuby a nasupeně puberťácky odkráčel. Mně to přišlo v tu chvíli úplně komické, jak jeden hysterik byl na druhého už moc. . Mně to její panikaření dost leze na nervy, mám to tu skoro denně kvůli každé prkotině, ale tentokrát to výrazně zkrátilo plačtivou scénu a ještě i trochu pomohlo v dalších případech, protože teď, když se R. praští nebo ukopne prst, tak místo toho strašlivého řevu řekne, ještě že tu není babička, ta by zas panikařila!

notna Tak to myslim, že je hodně nevypovídající statistika. Já neznám osobně nikoho, fakt nikoho, kdo by dítě neuhodil, tady jsem to občas postřehla, to jako jo. Jedna kamarádka mi taky říkala, že ona fakt by nikdy, nikdy, nikdy...a pak jsem byla u toho, kdy dítěti dala na zadek, když jí neposlechlo a přecházelo samo silnici. A to se zase tak často nevídáme, takže určitě takových situací bylo a to jsou přesně ti lidi nikdy. Pokud je tam zahrnuta možnost uhodil jsem a už to nikdy neudělám, tak je výsledek asi 99%.

Ja bych k tomu "nervi, nic se nestalo" mohla dodat, ze v pripade, ze plac trva dele, se jeste pridalo "okamzite prestan rvat, nebo ti dam par facek, at mas duvod". Se mi vybavila jedna scena, ktera zacala tim, ze jsem mela zanet ucha a to me bolelo.

Muj tata totiz jak neovlada sve emoce, tak nezvlada ani emoce tech druhych. Kdyz je teda dobre naladeny, je uplne zlaty, ale jak ho neco vytocilo, chytal rapl. A prave az jako dospela jsem v tom zacala videt vzorec, kdyz jsem se o to prozivani zacala vic zajimat. At uz kvuli vychove dcery a nebo pri terapii. Takze mozna emocim davam vetsi vahu, nez realne maji, ale zatim mi to do sebe zapada. Tatuv tata byl totiz takovy ten slusny tyran, ktereho vsichni venku miluji a adoruji, ale doma je ledove chladny a tresta vsechny svym nezajmem. Takze i chapu, ze tatovi asi prislo lepsi vybuchnout a za par minut to mit za sebou, nez nechavat to tiche dusno. 

Jos no ap mně naopak cévka nevadila vůbec

Karja ja nedavno v ikei na sve detatko, ktere se tam houpalo na zabradli a totalne nas ignorovalo, zarvala pred lidmi, ze jestli toho okamzite nenecha, dostane na zadek. Akorat ja jen vyhrozuju a realne ji neprastim, ale zajimalo by me, co si mysleli lidi kolem

Pinot Noir Ale to je výborná historka Ovšem to nás vrací k tématu, jestli je dobré nebo ne odvádění pozornosti. Tady to zafungovalo. Dokonce to dlouhodobý efekt

Pinot Noir :-D Tak to je fakt vtipný, uplně tu situaci vidim!

Zuzuli Myslim, že ti co mají děti, tak vubec nic a absolutně je to nezajímalo a ti co nemaj, tak asi tak ruzně. 

Zuzuli naše starší to rekla včera mladsi ve vane: Nech toho! Uz toho dost! Jestli toho nenecháš, dam ti na zadek! 
ale tyjo, zrovna v tomhle se vubec neslysim!

Potrefenáhusa naše holky to taky dost říkají, podle mě je to taková docela známá dětská hláška, co si říkají v kolektivu nebo tak. Podle mě to ve školce (ze strany dětí, ne učitelek) zazní denně. 

notna to bude hodně uvědomělá bublina. Myslím, že by ses divila, že pořád je dost lidí, co bití dětí považují za dobrou výchovnou metodu. Nejen těch, co jim to občas ujede (to jsem schopná pochopit)