Malvin Jste sestry, musite se mit rady... to vzdycky jeste ten vztek prizivilo!

Ja si z detstvi pamatuju spoluzacku, co nikdy od rodicu zadny fyzicky trest nemela, jak nam rikala, ze nam zavidi, ze dostavame od rodicu, protoze se boji, ze az ji jednou nejaky muz da facku, tak se rozbreci. Bylo tam tak 12, takze rok 2003. A o tom, ze to bylo uplne bezne svedci to, ze jsme ji litovali, ze to kdyztak urcite zvladne, ne ze by nektera z nas rekla, ze ji nikdo nema co bit.

Ale ja ze vseho nejvic nesnasela, kdyz muj tata pred rodinou na ruznych oslavach vykladal, jak jsem jejich uzasna hodna holcicka. Ze obcas takova nejsem, to mi musi dat par facek a je ze me zase miloucka dceruska. A obcas potrebuju preventivne "pobejstřit", abych tou hodnou milou zustala. Dokud mi nebylo asi 17 a strejda si nenasel pritelkyni jen o neco starsi nez jsem tehdy byla ja, ktera se tehdy meho taty zeptala, jestli mu tohle jako prijde normalni, se nad tim nikdo z celeho pribuzenstva nikdy nepozastavil.

Celkove ty prupovidky k tomu byly horsi, nez ta samotna facka. Vcetne toho, ze mi mama, ucitelka prvniho stupne, vzdycky vyjmenovala, jak trestaji rodice jeji zaky, a ze mam byt rada za par facek.

Ale prave jakekoliv fyzicke trestanideti je muj trigger, vim o tom. Zvlast, kdyz to je treba proto, ze rvou, ale uz nikdo nevidi, ze to je jen proto, ze jsou uz unavene a hladove, ne ze by trest zaslouzili. Takze kdyz tata zkusil, ze kdyz moje dcera nebude poslouchat, tak si ji srovna tak jako me, skoncilo to proste tak, ze ja jsem hystericky rvala na nej, ze jestli se ji byt jen dotkne, uz k nim nikdy neprijede. Tak se mi nedivte, ze jsem obcas v tomhle tematu hodne radikalni.

Potrefenáhusa ja prave mela fajn uz tu prvni, ja strasne nechtela rodit prirozene a kdyz mi rekli, ze bud indukce hned nebo sekce, skoro jsem doktora objala. Pak mi teda nenasedl uplne spinal a desne to bolelo, ale jen do vyndani ditete a jen jakoby v jedne polovine. Ale co uz, hned mi pridali jak mohli a dal uz bylo vsechno dobry. Ja cekala, ze to bude priserne, takze me spis ta osobni zkusenost prekvapila v dobrem. 

Malvin Když to tady vždycky čtu ty sesterské vztahy, tak si říkám, abych to neposrala. Protože já to neznám, my jsme se praly třeba, ale dobře spolu vycházely, vycházíme, vždycky, jsme jakoby kamarádky. To znám až odsud, že se někdo se sestrou třeba nebaví, nerozuměl si v dětství atp.... Takže asi se budu držet toho, jak říkám sambovi, musí tu vzájemnou nenávist obracet spíš k nám a spojovat se proti nám. My jsme je taky posílali do svého pokoje při těhle bitkách, a sambo zvlášt a já nene, to je musíš poslat spolu. Protože už za pět minut bylo slyšet šeptem "pjomin, ty pjomin, jo máma je uplně hrozná, uplně hrozná". 

Jos taky mi ta selce neprisla tak strasna. Jen jsem se silene klepala zimou, kdyz me vezli ze salu, to bylo nejmin prijemne. Ale rodila jsem za prvniho lockdownu, nemocnice mela omezeny provoz, oddeleni se spojovala, celkove tam vladl trochu chaos, tak mi zapomneli rict, ze si mam rikat pravidelne o leky na bolest a co nejvic se hybat. Jak jsem jen lezela, nic me nebolelo. Takze rano prisla sestra a zvedla me z postele a ja se tam bolesti slozila. Tak se ptala, kdy jsem mela posledni analgetika, a ja odpovedela, ze vcera odpoledne. Tak me do postele vratila, dala kapacku a pak uz jsem se sla do sprchy.

Zuzuli ten tres maji uplne vsichni, ja taky. S tim se delat nic neda, ale ta analgezie se v tvrm pripade nepovedla vubec....ja dostala prave i opiat, sice do svalu (coz treba povazuju za barbarsky, a v moji nemocnici to nedelame), ale ta uleva byla az do rana. 

Jos Já měla sekci úplně v pohodě, prakticky nic mě nebolelo. Vždycky někdo přišel na pokoj a zhrozil se, že mi nedávají nic na bolest, a pořád mi něco nabízeli, ale mně to vůbec nebolelo, takže jsem asi byla dost výjimka. Nejhorší po sekci byla bolest jizvy po epidurálu (kterej byl navíc zbytečnej, protože vůbec nesedl a tak mě pak akutně stejně museli uspat), to bylo x týdnů mnohem nepříjemnější, než že jsem si na wc musela nějakou dobu tu jizvu držet.

Karja ty mas holky vekem blizko u sebe, to bude dobry. Mne bylo 4,5, kdyz se segra narodila, pocitovala jsem to pry jako krivdu, jak se vsechno toci kolem ni. A nasi teda moc nebrali, kdyz jsme uz byly vetsi, ze me to mrne muze zlobit, porad jen Ty jsi starsi,mas mit rozum. Tak to moc neprispivalo, no. Pak uz to bylo lepsi, kdyz jsme uz treba chodily do skoly, ale nejake vrele city mezi nami nebyly. 

Moje deti jsou od sebe necele 4 roky, ale mozna jak je to kluk a holka, ty treci plochy byly mensi, meli se docela radi i jako mali.

Mě po první sekci strašlivě bolela hlava, nic proti té bolesti nezabíralo a trvalo to asi dva dny, myslela jsem, že umřu na bolest. Před druhou jsem to hlásila anesteziologovi a podruhé to bylo bez problémů. U druhé jsem naopak myslela, že mě zabije první postavení na nohy, to byl masakr, nějak to blbě časově vycházelo a vstávala jsem až 24 hodin po sekci a to fakt nešlo, poprvé mě postavili po 12 hodinách a bylo to mnohem lepší. 

Stejně jsem ale ráda, že byly, přirozeného porodu jsem se bála jako čert kříže. 

Jos Zuzuli mne se prvni dite narodilo v celkovy narkoze, sla jsem pod kudlu rovnou z monitoru, ani jsem poradne nestihla napsat sms, ze na kafe nedorazím. To probuzeni z narkozy do pekelný bolesti bylo dost šílený, na jipce byla sestra úplně strašná pizda, ktera fakt podle me mela nejakej mindrak...ja z toho teda zadny trauma nemela, nijak me to nemrzelo a byla jsem rada za zdravý živý dítě na svete, ale napodruhy to byl takovej reparát, i kdyz mi kanylu blbě píchla žákyně a měla jsem rozrytou celou ruku a nezabral spinal, takže mi dávali ještě epidural a fyzicky to nebylo nic prijemnyho, tak ty prvni minuty, kdyz se mladsi narodila, byly urcite nejsilnější zážitek v životě. A pak uz to bylo cely v pohode, ani to prvni postaveni na nohy nebylo tak strasny jak poprvy, i tu jizvu, která napoprvy trochu ujela, mi opravili 

Pinot Noir přiznám se, že se mi do prirozenyho porodu taky úplně nechtělo, vyřešilo se to teda za mne, ale zpětně hodnoceno, mnohem lepší byla lokální anestezie než celková, kdy si to člověk víc užije

Kokoska tak my jsme s jednou o 8 a s další o 6, a právě si třeba pamatuju, že jsme se s tou jednou rvaly a ony spolu jistě taky, ale jakože nějaký nebavení se, dětský křivdy nebo dospělácký si nepamatuju. Jaké to bylo překvapení, když mi někdy v 25 řekla kolegyně, že je z takovéhle sourozenecké konstelace jako já a nebavila se tam žádná s žádnou, ani během staršího dětství ani v dospělosti, normálně mě do té doby nenapadlo, že to jde:-D.

Ale myslím, že to taky potvrzuješ mou teorii, že musej společně nesnášet mě, žádný promluvy zbytečný. To je bude držet pospolu. 

Jos Pinot Noir Potrefenáhusa ja taky byla za sekci rada, prirozene jsem rodit nechtela. Takze kdyz moje detatko spolupracovalo a odmitlo se otocit hlavou dolu, dost se mi ulevilo, ze mi tu sekci nabidli a ja hned prijala. Ten doktor vypadal prekvapene, ze me nemusi premlouvat a ja hned souhlasim

Ale i tak tam byl jiny lekar, ktery mi den pred planovanou sekci, kdyz uz jsem tam byla hospitalizovana, pri vizite rekl, ze jeho matka ho porodila prirozene, i kdyz byl konec panevni a mel ctyri a pul kila. Doslova "tehdy jeste byly zensky vdany a rodily normalne". S moji ted uz kamaradkou, co tam byla na pokoji se mnou,  se tomu dodnes nevericne smejeme. Btw vdane jsme byly obe

Já se naopak hrozně bála císaře. I u prvního porodu, kdy už jsem byla úplně hotová, usínala mezi kontrakcemi a ten císař reálně hrozil. Jsem vděčná těm asistentkám, že ze mně to dítě dostaly, i když jsem pak měla asi 7 stehů víte kdeAle za deset dní už jsem o jizvě nevěděla, sedět jsem mohla hned, co mi dodali krev a já přestala omdlévat

Nicméně takový porod má tu výhodu, že si člověk moc nepamatujeTy další dva byly mnohem rychlejší a jednodušší, ale pamatuju si úplně všechno. 

Karja my jsme se v tom dětství vůbec nepotkaly, jednak věkem, jednak zájmy. Ani nevím, jestli rodiče mohli něco dělat jinak, asi naučit nás řešit spory a nedělat soudce. Ale to se snadno řekne, že jo. Jako měla jsem být starší a rozumnější, to jo. Ségra se svým dětstvím docela bojuje, ona neměla moc dobrý vztah s tátou, tak bych skoro řekla, že tohle mohl být ten pravý důvod, proč jsme k sobě nenašly cestu později.

A to šlapání na věci, co kluci taky dělají a taky z toho rostu 

Jos já jsem měla třes po posledním porodu. Ale prý je to běžné.

Zuzuli 

Já se u druhého kola dostala k tlačení, ale já mám tu pánev nějakou neprůchodnou zřejmě, i ten doktor to pak tak nějak říkal, ale já si toho z těch prvních hodin a dní po druhém porodu moc věcí zřetelně nepamatuju (ani ze samotného pobytu na boxu, jak jsem krátkozraká a sundala jsem si čočky, byly to mírně snové zážitky). Asi bych podle zastánců starých pořádků měla umřít hned při prvním porodu i s dítětem

Zuzuli já byla rozhodnutá rodit i kp, zejména ty další děti. Ale mně by asi nenechali, kluci měli 4 kila. Zase vyloženě proti doporučení bych nešla.

@Karja tak my jsme se sestrou měly i světlé chvilky a normálně spolu vycházely. To bylo určitě většinu času. Ale do toho byly ty hádky a bitky. Sestra je o 4 roky mladší, ale myslím, že hlavní třecí plochy vznikaly rozdílnosti povah. Já chtěla klid a číst si. Chtěla jsem pořádek a aby nikdo neničil moje věci a ani ty společné. Sestra zničila kdeco (prokreslené knihy, okousané barbie). A dodnes je velký bordelar. Teď se nehadame, píšeme si denně. Byly jsme na společných dovolenych. Ale bydlet bych s ní nechtěla. 

Ale i tak tam byl jiny lekar, ktery mi den pred planovanou sekci, kdyz uz jsem tam byla hospitalizovana, pri vizite rekl, ze jeho matka ho porodila prirozene, i kdyz byl konec panevni a mel ctyri a pul kila. Doslova "tehdy jeste byly zensky vdany a rodily normalne".

​panebože, to jsou strašný kecy 

ja jsem se tim koncem pánevním předčasně narodila a prej to úplná pohodinda nebyla