Anema Ano, Pinot Noir to pochopila správně. Byl to ode mě vtip.

Evaeva lásku neupírám, podívám se, zeptám se, jestli dobrý, pohladím hlavičku, ale nějaké objetí a foukání prostě není.

A maličko odbočím - prosím tip na dětského zubaře, ideálně Praha 10, 3, 4. Naše zubařka je fakt tragická, bojím se jí i já a nechci, aby měly děti trauma už od malička a nemůžu nic sehnat (o traumátka se jim postarám sama )

Anema Omlouvám se, jestli nevhodný.

Zuzuli strašný!

Kokoska původně to vyznělo jinak

MP Meri

Moje zuby na Praze 3. Jsou tam 2 sikovne zubarky, s detmi to umi obe. Nevim ale jestli tam berou. Deti zbytecne netrapi. Kdyz to srovnam s moji doktorkou, ktera me pul dne mori, necha me vysolit majlant, a pak mi rekne, ze to stejne bude nejspis brzo na korunku, nebo ta osmicka na vytrzeni...

MP Meri my chodíme do domu zubní péče ve Strašnicích, jsou zaměření vyloženě na děti. Pekárek dental

MP Meri R. chodí do MyDent na P6. Jsou tam moc milí, ale na pojišťovnu není ani Dobrý den.

MP Meri mně hrozně pomáhá jednak to vědění, že to nedělá schválně a pak, že v tomhle věku postrádá jakoukoliv empatii, takže ani zpětně nechápe, co se stalo. Nicméně chápu, že na každého to působí jinak, každý je trochu jinak nastavený, co se týče spouštění té obranné agrese a každé dítě je jiné.

notna v poho, byly tam ty smajlíky, napadlo mě to a dlouho jsem váhala, jestli reagovat, nakonec to bylo nějak silnější .

notna ne, jít za dveře na domovní chodbu je psychické trestání. Nechci tě, jdi jinam, když tady tak řveš. Já v tom nevidím úplně rozdíl z hlediska dopadu na to dítě. No na nějakou oprávněnost tohoto dětského projevu (řevu) se u nás moc nehrálo.

Anema 'Chápu, že je to pro tebe citlivé téma. U nás to používala tchýně, když byla dcera malá. Mi to vždycky přišlo jako úplně blbá, ale neškodná metoda. A na dceru úplně neúčinná. Nijak jsem to nekorigovala. Ona to tak vedla i se svými dětmi. Ti to teda nepřevzali.

MP Merimně občas taky chytl amok a ujela ruka. Jakoby úplně sama, bez nějakého mého uvědomění ale stává se mi to čím dál tím méně a výhradně u starší - takže teď už vpodstatě nikdy. Jak říkáš, čím je to dítě starší, tím lépe snáším různé výstřelky.

Zajímavé je, že mladší je naprosto rezistentní vůči všemu. Prostě si dělá, co chce. Ale nikdy mě to k tomu amoku nedohnalo.

Já vyrůstala v rodině s heslem "škoda rány, která padne vedle", táta se opakovaně chlubil, že dal ségře facku, až "vzala druhou o zeď" a kožené důtky na viditelném místě jsme měli doma taky. Přitom jsme v době, kdy bylo možné na nás ty důtky použít, byly naprosto bezproblémové jedničkářky. 

Tyhle debaty tady mi dost pomáhají v těch vzpomínkách a v uvědomování si, jak to doma určitě dělat nechci. Jak já se bála přinést domů dvojku! Nebo i 1-

MP Meri Kluci taky ode mě dostali, když mě vytočili. Čím jsou starší tím je to méně, resp. vůbec, ale zato přibývá křik. Jo a ten reflex, když tě nečekaně a boletivě praští dítě třeba do nosu, to mám taky.

Evaeva U nás metoda běž si to rozmyslet do pokoje fungovala. Ale u většího dítěte, kdy si tam zformulovala myšlenky a přišla a normálně jsme se domluvili.

Jo a ten reflex, když tě nečekaně a boletivě praští dítě třeba do nosu, to mám taky.

​Jo, ten mám taky. 

Evaeva U nás metoda běž si to rozmyslet do pokoje fungovala. Ale u většího dítěte, kdy si tam zformulovala myšlenky a přišla a normálně jsme se domluvili.

​To je ale přece něco úplně jiného 

Rodiče jsou oba padesátá léta a zatímco na mámu rodiče ruku nevztáhli, tak otce a tetu trestala hlavně babička, tak že zlomila vařečku či ohla naběračku. Táta na mne ruku nikdy nevztáhl. Máma naše hádky se ségrou řešila klecenim v rohu, abychom se uklidnily. Vyhrožovala vařečkou a když jsem byla v pubertě, tak jsem od ní dostala facku. Sestra v dětství tou vařečkou dostala a šla i pod sprchu. Ona byla velké zlobidlo. Nejhorší vždy byly máminy promluvy provázené slzami, když jsme se sestrou hádaly. Zakončené tím, že se máme mít rády. 

Mohučanka Jojo, mně to taky naštve ta fyzické bolest, ale jako nevyprovokuje mě to k nějaké akci. Ani třeba drzý řeči mi tyto reflexi či protiakce nijak nevyvolávají. To je většinou kombinace něčeho. Třeba starší dělá často to, že jakoby mi přijde umyslně něco ničí, valchuje nebo na něco šlape, na zem spadne mikina, tak ona okamžitě to začne jako šoupat po té zemi, postavíš na zem tašku, ona na tom rázem stojí atp.. Takže třeba tuhle si něco uplně tak nepříjemně vynucovala, ani to neuměla pořádně pojmenovat a nutila to hnedka nějak hledat, to samo už mě nasralo a pak jsem to šly hledat a ona začala šlapat po prádelním koši, jakože po okraji té stěny, jakože uplně zbytečně, ten koš tam nepřekážel, k ničemu nesloužil, že by jako viděla výš třeba nebo hu musela překročit, jen stál vedle, takže už to křupalo a to jako mě teda donasralo, že jsem jí z toho sundala doprovodným plácnutím. Na což ona odpoví, že to stačí přece říct. Jéžkovy voči.