Vari to snad ani nejde . Myslim, ze stejnou reakci uz jsem na tvuj prispevek psala. A ano, vim ze dvojcata se rodi driv, ale existuje neco jako sestinedeli . 
Potrefenáhusa spoluzacka ma 4 kluky a porad by vhtela tu holcicku. Ale ona odjakziva touzila po rodine, velke rodine. My se uz nevidame, ale co mam zpravy, tak ona je sice v zenu ale v restauraci ty talire a jidlo (i deti) litaji vzduchem. 
A v okoli mam taky dve holky, co maji 3 deti pod 3 roky cca. Oboji pripad, ze do 35 bud nebyl partner, nebo to s nim neslo a pak se to vzalo hopem . A podle me clovek zkratka hraje s kartami, jake ma. Kdyz uz se tohle stane, nemuzes odkracet do poli... Nebo taky maji extra hodne, nenarocne deti treba. 

Jos No jako je to trosku smula, chces treti dite a bum dvojčata. A pak ti po šestinedělí ujedou cvičky a další dvě. Vzhledem k tomu, že se musí zachraňovat děti od 24 tt, tak to vychází. 

Jos No jako zase když přijde potřeba odkráčet do polí, tak člověk prostě odkráčí bez ohledu na okolnosti. Švagrová třeba odkráčela po polí už po prvním dítěti a po terapii v Bohnicích si pořídila dvě další ;o)

Vari ono ani to šestinedělí není zeď, věřím, že někdo na to vlítne třeba po měsíci, když neměl poranění a nekrvácí. (Vím, že by se nemělo a pokaždé jsem to dodržela, ale asi to nebude úplně nereálné)

Já znám neplánovaná dvojčata aka dítě číslo čtyři a pět. Ale ty první dvě děti už byly třeba desetileté, trojka teda batole.

DruI ha, tvoje švagrová je moje teta? Ta teda do Bohnic odkráčela až po druhém, měla je do roka. Ale podle všeho na to byla zralá i po prvním (asi to teda byla trochu slabší ta deprese). Nakonec mají ještě třetí, s velkým odstupem, a opět teda byla nutná krátká hospitalizace.

Jos já si myslím, že v těch 35 po letech, kdy to z různých důvodů nešlo, na to možná umí nahlídnout jinak? Že víc cítí, to že si konečně plní sen. Ale samozřejmě i ony můžou být hoodně frustrované, nemyslím to tak, že nemají být nevděčné.

DruI Ano, ja to taky myslela trochu v nadsazce. Vim, ze to neni nic raritniho a ted pri druhem uz jsem doma muzi radsi hlasila, at me hlida .  Preci jen toho na me bylo posledni dobou dost a subdepresivni jsem i tak celozivotne. Ale telo zastavkovalo spis ve fyzicke nez psychicke rovine.  Ale to clovek dopredu nevi. Nejlip za posledni dva mesice mi bylo v porodnici na opiatech a pak dva dny, kdy jsem si mohla vzit neco na spani. A jak nejsem zvykla, tak me to uzasne sestrelilo a spala jsem jak zabita, tedy az pote, co se mnou zatocil svet. Uplne uz chapu, jak snadne je spadnout do toho bludneho kruhu leku na uklidneni...Dobry sluha, spatny pan. 

Ted ma pred terminem nej kamoska a realne se o ni bojim. Ona si neumi rict o pomoc a nekdy to hranici se sebedestrukci. 
Evaeva asi ano, ale zase vetsinou aspon jedno dite bylo prekvapko. Aspon u nich. 

Evaeva Jos Karjazdá se mi, že víc dětí mívají prostě ženské, co na to mají. Když se podívám, kdo z okolí má 3 a více dětí, tak to všechno jsou matky, které jsou takove vysokokapacitní nebo jak to říct, prostě zvládají a nejsou vyřízené. Nebo naopak jsou to takové racionální klidné typy, co berou život v pohodě, nebo kombinace obojího. Já byla uštvaná  i na mateřské s jedním kouskem a hlídací babičkou. Jednou jsem vecStromovce potkala holku s 4 malyma detma a rikala si, ze ja bych snad ani nebyla schopna vyjit z domu, nez bych to vsechno oblikla a navlikla 8 rukavicek...

Gatita já budu asi teda ta druhá, protože vysokokapacitní nejsem ani omylem Ale s jedním jsem byla asi tak stejně uštvaná jako teď, poprvé je to fakt těžší, a ty starší děti už jsou celkem samostatné jednotky. A tchýně teď zajišťuje tak půlku kroužků, což dost zmírňuje ten tlak, jak nemusíme být někde na čas. Já se teda vůbec nepovažuju za nějakou superženu, vždycky mně překvapí, když někdo říká něco jako tři kluci, to klobouk dolů, protože objektivně mám ty děti celkem nenáročné a leckdo to má těžší jen se dvěma.

Jos mužův kolega měl ženu z poporodní depresí a bylo to teda hodně hustý. Opravdu dlouho trvalo než souhlasila s nějakou pomocí. On normálně chodil do práce a prý trnul, jestli je ještě oba najde po návratu v pořádku. Pak měl teda HO.

A má ještě jednoho a od něj žena odešla, ale jakože úplně, žádný zájem, zprávy, nic. Zůstal sám na tři kluky.

Evaeva

To je hrozny. Ta kamoska je sice porad plne fungujici, ma dve starsi deti, ale tohle jaksi nechtela a mluvi o nem nehezky. I o sobe, jakoze nezalezi jestli prezijou a ze se o nej starat stejne nebude. Materskou neplanuje nastoupit (ma vlastni ambulanci a nema domluveny zastup). Ze se musi postarat manzel. No a ten podle me porad vyckava, co bude, a sam si s obtizemi uvari tak caj. Verim, ze si to nejak sedne ale trochu obavy mam. 

Evaeva ja te videla jen jednou nebo dvakrat, ale pusobila jsi na me tak, jak pisu;) Ve smyslu, ze ti veci jdou od ruky tak jako mimochodem, nic nehrotis, jsi v klidu, mila... bylo jasne, ze u dvou nezustanes

Jos to je ale hrozný snad jí hormony posunou tím správným směrem a nějak se to utřepe. 

Gatita je teda fakt, že docela zastávám tu myšlenku, že čím víc dětí, tím jednodušší a blíž zenu Ale já mám fakt nenáročná mimina, nízké standarty a hodně podpory od okolí. A díky za lichotku

Jos to zní ale fakt docela hodně děsivě

Evaeva od brachy moji kamarádky takhle taky odešla zena, nechala mu dvě prvostupňový děti a odstěhovala se na jinej kontinent. Ty deti to tenkrát nesly hodne blbě, hodne jim pomáhali prarodiče. Pro mne je tohle takový hodně nepředstavitelný nastavení (i když ty Bohnice si člověk taky dobrovolně nevybírá, zejo) 

Potrefenáhusa jo, já si nemyslím, že tohle rozhodnutí kdokoliv udělá racionálně, prostě má pocit, že už nemůže. Je smutný, že to buď nikdo neviděl nebo že to neviděl ten dotyčný

Šárčina školka dnes pořádala zahradní slavnost, rozloučení s předškoláky, tématem byly princezny a rytíři. Učitelky měly skvělé kostýmy, vymyslely tematická herní stanoviště (střílení z kuše, výroba papírového koníka, resp. koňské hlavy, co se pak nasadila na klacek a na dalším stanovišti s ním pak děti skákaly přes překážkovou dráhu). Nejlepší ale bylo divadlo, vlastně to nebylo ani tak divadlo jako spíš hra se zapojením dětí, samozřejmě šlo o rytířský turnaj, ti dva chlápci si i vybrali tři dospělé, jednoho posla a dva pobočníky - a jedním tím pobočníkem jsem byla já Dostala jsem vlněnou kápi, takže jsem za tu půlhodinu byla úplně uvařená, ale nečekaně jsem se bavila, ti dva herci byli fakt vtipní a přitom na ty děti milí, a navíc Rostíka si vybral konkurenční tým, takže ten si to naplno užíval, když se nás snažil porážet. Šárka při sledování turnaje spásla asi kilo melounů a ovocných špízů a po návratu domů už se akorát umyli a oba se sami přiznali, že jsou unavení a těší se do postele.

Ve čtvrtek má rozloučení na slavnosti Rostík, na to se taky moc těším,tam si zase popovídáme my spřátelení rodiče, bude hudba k tanci a opékání špekáčků. 

A zítra jdu na první třídní schůzky ve škole, naplánované je to na tři hodiny včetně sezení s psycholožkou a lektorkou bezpečného používání internetu u dětí. Tento týden bude docela hektický.

dzizisketa závěr roku je masakr! Ale tyhle slavnosti jsou dojemné a fajn, to je radost. A to posezení s psychologem, to zní super!

MP Meri ty jo držím palce. Starší si umí udělat kamarádky ihned, ale udržet si je tak to zatím  nedává. Malý dítě by bylo ultra spoko klidně někde na Bali, ale já je učit doma, tak mě mrskne. Zvaž ještě, že si syn udělá kamarády a místo ve třídě, a pak se vrátí do zajeteho kolektivu. 

​

Ja prave doufám, ze by to mohlo byt ok. Bude chodit od září do prosince, seznámí se se školou, režimem, kamaradama ... a až se vrátí, tak snad zase zapluje zpátky. Koneckonců je to i příležitost ho začít uvit, ze o přátelství se dá pečovat i na dálku. No, bude to experiment, když se nevydaří, tak holt to už nebudeme opakovat (a ja si pořídím do sklepa saunu )

Mam stiznost, ze bydlime na uplne debilnim konci ostravy, protoze vsechny krouzky ktere by si deti predstavovaly jsou daleko. Ted starsi baji o vodnich skautech, a ti jsou samozrejme v Porube, jedina eskadra. A zrovna ona by skauta potrebovala jak koza drbani, jde dost do sobeckosti a sebezahledenosti...