Kluci letos shodně odmítli jet na tábor (sbohem dva týdny prázdnin), takže mají jen soustředění, samozřejmě každý v jiny termín. Tady je výhoda, že bydlíme v domě s našima, babička jim strčí oběd (vaří většinou ona, občas já) a ti dva už se dál postarají sami. Jsou skoro furt v trapu,ani nechci vědět, co kde dělají (ale pro jistotu k ním po návratu čuchnu). Starší má letos docela tvrdou přípravu, takže trčí i několik hodin denně na hřišti. Jako pohoda, ale večer je problém. Oni by šli spát až bůhví kdy a já už po desáté vytuhávám, kvůli tomu bývají kolem jedenácté dost řevy.
No, jako chtěla jsem.všechny uklidnit, že nastane čas, kdy už nebudou ty prázdniny tak perné.