U nás se zase řešilo, že deti nechtějí na prázdniny k babicce, nevím asi jsem se zlepšila v komunikaci nebo co, ale nějak to pochopila. Řekla jsem, že tahle když jezdí na sílu, že pak hrozně zahorknou a nechtějí tam pak jezdit ani na jeden den s námi na návštěvu. Já vím, že je jim to líto, ale necítím jakoby žádnou možnost nebo cestu, co bych s tom mela/mohla udělat.
Vše o těhotenství a dětech
02. února 2017 08:39
Karja jo, chce to najít nějakou schůdnou cestu. Obytňák mi taky nepřijde blbý, ale chtělo by to i nějakou akcičku jen s tátou. Mně vlastně ani nepřijde blbý, aby tam byli pár dní přes prázdniny přes den jen s macechou, za předpokladu, že odpoledne tatínek vymyslí nějaký super program. tv On bydlí, myslím, daleko, že jo? Takže si je nemůže vzít jen na to odpoledne. Já vím, že to byla jeho volba, ale zase je škoda, aby kluci přišli o tátu, když ten evidentně zájem má. Akorát si to musí znova sednout, znovu najít nějaké nastavení v té nové rodině, novou partnerku a bráchu nejde úplně vynechat. Asi to bude nějaký čas náročnější pro všechny zúčastněné, bylo by fajn, kdyby to chápal i tatínek.
děti se musí přizpůsobit, mno. Já beru, že výlety jsou za odměnu a ne za trest a když má být ten společný rodinný čas kvalitní, tak tam nemůže být půlka proti své vůli.
Jinak ty je taky nenutis jezdit k babičce. To je takové podobné. Jinak mé děti do cca puberty ochotně jely kamkoliv, co jsme vymysleli. Včetně té apaluchy. Zvrtlo se to až pak. 
Teď občas jedou, občas nejedou. Já to ale nelámu přes koleno.
mě teda obytnak sdílený s sedmiměsíčním miminem přijde jako sedmý kruh pekla. Ale kdo jsem já.
Doufám, že jim tatínek vezme alespoň stan.
Já teda pochopila, že na vodu mimino nejede. Je to tak? tv
continuity Já teda chcu, ať ještě tak rok dva s námi jezdit vydrží. Oni hrozně frflají před, pak jsou spokojení a po návratu vzpomínají se slzou v oku. Kdyby to bylo jinak, tak na to kašlu.
brrr na dovolenou jedou ochotně, ale třeba ty víkendy už jak kdy.
Starší jede radši na čundr s kamaradkami. Mne to přijde super, vždy jsem po tom toužila, máma mne nechtěla pouštět, vynahradila jsem si to až po 30.
Ale já je mám tuším o rok? starší.
continuity jenže to je jiná situace, tvoje holky mají tatínka doma. Tím teda neříkám, že se mají nutit do nějakých výletů, ale nemůže to být úplně na bázi dobrovolnosti. Určitě je lepší, když je to bude bavit, chce to hledat něco, co bude vyhovovat všem, ale myslím, že tatínek má být součástí jejich běžného života a oni toho jejich. A k tomu patří i méně zabavné činnosti.
brrr neboj, oni pak zase začnou, až budou chtít hlídat děti
Já byla s našima sama naposledy asi ve dvaceti, než se narodila malá ségra. Co máme děti, jezdíme s nimi zase na jeden týden o prázdninách. Ale děti před den nehlídají 
continuity No, to já je tedy nutim jezdit k babičce:D, kdyby to bylo na nich jedou tam tak dvakrát za rok, takže já je nutim, abychom tam my společně jeli. Ale myslela jsem to tak, že nemůže být prostě každý víkend a ten volný čas podle nich, rodič má i nějaké povinnosti a preference ve svém volném čase...ale jak píšu, tady bych prostě cíleně pracovala, aby se to těžší období přestálo a aby ty děti prostě tam zase jezdily s radostí no;)
Ja se priznam, ze vubec netusim, jak bych tyhle situace resila. Asi nejakym kompromisem, ktery by nas.al uplne vsechny
.
Tezke to je.
tak kdyby malovali byt a potřebovali pomoct, lze je určitě přinutit - to je za mě ta méně zábavná činnost. Dokonce si myslím, že v nějaké míře je lze přinutit i k starostlivosti o toho sourozence. Ale pokud se bavíme trávení volného času, o výletu, ten je pro radost a má zůstat pro radost.
Ale toto ať si každý dela jak uzna. Mého tatínka to taky mrzí. No byly chvile, že se s mladším dítětem jen hádali. Pomohl ten společný výlet, ale ten byl teda vymyšleny tak, aby vyhovoval tomu dítěti, trochu prispusobit se musel tatínek.
continuity jo, výlet má být pro radost, to souhlasím. Ale třeba dovolená je vždycky kompromis, chtějí si jí užít, jak rodiče, tak děti a tady ještě mimino a macecha. Jasně, nevolila bych něco, co kluci nesnáší, ale úplně podle nich to být nemůže. A úplně v pořádku je i situace, kdy on je má na víkend a žádný výlet se prostě nekoná.
Evaeva jo ale musím hledat kompromis, ktery si nějak užije každý.
Muž by hrozně chtěl do Norska, mladší dítě dlouhé výšlapy v horách vysloveně nesnáší. No tak to fakt není úplně dobrá destinace pro nás.
A popravdě nevím kolik dní si strávila někde v kempu s miminem a ještě částečně v jednom prostoru 1,8x4m, ale to mi přijde jako nápad, který by nějak ve zdraví přežila super sehraná, kooperativní a nesnázemi zocelena rodina, zvyklá na kempování, ideálně kdyby ty starší děti měly malý stan bokem, něco jako jsou ti Pajonkovi. Jinak to je tak jizdenka na psychiatrii.
Zvýšené výdaje na psychoterapie pak můžou případně pokrýt scénářem k filmu: Svatební cesta do Jilji 2.
Karja to je mi hodně sympatické, snažíme se o něco podobného. Starší dítě by nejezdilo nikdy nikam, je z toho úplně hotovy, kdyz je na víkend nejaky plán (jiny nez sedet doma). Jeho uhel pohledu chapu, ze ma pres tyden dost a nechce se nechat honit, organizovat, interagovat z dalšíma lidma... ale my zas potrebujem po celotýdenním sezení na židli vypadnout někam na vzduch, tak holt musí občas s námi, kdyz to nejde zaridit jinak nebo jsme přesvědčeni, ze se mu to bude nakonec moc líbit. A s těmi babičkami je to podobné. Nekdy tam proste musi, protoze my to potřebujeme, jindy si můžou vybrat. A ja taky prave neumim zaridit, aby kluci byli za vnoučata snů, oni jsou tam někdy takoví nesdílní, nekomunikativní, nic s nima jakoby v očích prarodičů není (neumějí se tam nějak inteligentně zabavit), a oni to pak berou ti prarodiče dost osobně.
continuity pro rodiče je to jízdenka na psychiatrii, ale ti tam chtějí. Jako dítě bych byla nadšená. Já samozřejmě nevím, jak moc dobrý nápad to přijde těm dětem, ani si nemyslím, že je to předmětem debaty, ideální samozřejmě je, když se na plánování podílí všichni. Jen mi to nepřijde srovnatelné se situací, kdy tvoje dcera vynechá víkend na chatě.
Gatita Jo no, já jsem po těch návštěvách vždycky vyždímaná jako hadr, jak se jako snažim, aby to bylo dobrý pro obě dvě strany.
já tu chatu srovnávám spíš s tou vodou. To je takový prodloužený víkend bych řekla.
Karja Jak jsme se na čtvrt roku nakyblovali k našim, tak to byla tragédie. Snažila jsem se to nějak usměrňovat, zapojovat děti do konverzace, nenuceně za ně třeba odpovídat, když se babička na něco zeptala a deti zarytě mlčely, ale rychle mi došla šťáva, a ukázalo se, že ten facilitator je tam potreba. Ale ja ho teda neumím moc delat, a uz vubec ne dlouhodobe. No byli jsme hosti k pohledání.
continuity jasně. Akorát, že když mu dovolíš zůstat doma, tak tátu 14 dní neuvidí. To, že by bylo lepší vymyslet něco, kam bude chtít, je jasné. Ale já si myslím, že klidně to teď může být takové, že nebude chtít nikam.
