MyrtilaZn.Baagl má takové, fajn uvnitř, včetně kapsy na zip, dvě klopy. Designy atraktivní.

žluťásek Jj, ten se mi nakonec taky líbí nejvíc, právě s tou kapsou. 

Musím přiznat, že když tu někdo z místních matek píše, jak je na děti sám, protože manžel je pracovně delší či kratší dobu pryč, vždycky mě u toho napadne, jestli se třeba nebojí, kdyby se jim něco stalo, tak co bude v nejbližší době s dětmi? Tak včera jsem si ten stres vyzkoušela sama na sobě. Večer, venku pořád asi 34 stupňů, a mě něco poštípalo na přední straně krku, dva bodance rychle za sebou kousek od sebe, netuším, co to bylo, každopádně bolest strašná. Manžel se starším byli pryč, vrací se až dneska. Jako první mi projela hlavou představa, jak se tu doma udusím s oteklým krkem a mladšího najde muž za 24 h vedle mě dehydrovaného. Naštěstí mozek zafungoval a vzpomněla jsem si, že tu máme mírně prošlý zyrtec, co jsem brala v těhotenství, a k tomu byla doma sousedka doktorka, té jsem zavolala, tak hned přišla, ještě mi poradila další věci, co s tím, a hlavně mrkla nejen na mě, ale i na mladšího, dokud nebylo jisté, že mi ten krk už neoteče. Jako fakt, moje nervy

Myrtila tohle je strašný, já tu mela jednou takovou vydatnou zvraceci epizodu, kdyz bylo starší pár měsíců, kdy jsem se nebyla schopna odtrhnout od záchodu a ten pocit bezmoci s miminem vedle sebe byl fakt hroznej 

Potrefenáhusa Blití je taky strašný, to si dovedu dobře představit. Jak jsem na to nikdy netrpěla, tak po těhotenstvích se to nějak spustilo, takže blicích epizod mám za sebou taky několik, naštěstí muž byl vždycky doma (jen jednou jsem musela přežít půl dne sama s dětma), a i tak je to vždycky hrozný. Zvlášť když k tomu matka ještě kojí. 

Myrtila mne se naštěstí spustily "jen" závratě, bliti je moc strasny,ono staci, kdyz blijou ty deti

Myrtila no brrr teda. Ja mela takovy zazitek kdyz byl dceri cca rok, dělaly jsme vanocni pernicky, ja s ni sama doma, a použila jsem do polevy jakési zaručeně nechemicke barvivo, dcera tu polevu vesele ochutnavala, ja taky, načež u me, naprostého nealergika, nastala nejaka reakce kdy mi začaly natekat rty, začal i jazyk....našla jsem v zoufalosti v lekarnicce nejake deset let prošlé pilule na alergie, to naštěstí zabralo ihned, cekala co dcera, te nic nastesti nebylo ale dodnes mam hroznou vzpomínku a pernicky uz navždy jen bílé...

Myrtila já se toho taky trochu bojím. Ono stačí, když sebou někde sekneš a blbě se praštíš do hlavy. Právě děti už instruuju, jak se na mobilu pouští ty nouzové kontakty.

Potrefenáhusa No, a člověk se modlí, aby sám začal, až to děti budou mít za sebou

Muslik No to je taky super zážitek

Evaeva No zřejmě nastal čas poučit staršího, pořád s ním řeším, co dělat, kdyby se něco stalo jemu, ale kdybyh odpadla já, na to ještě řeč nepřišla. 

A to jsem ještě včera spadla ze schodů, to se mi stalo asi podruhé v životě, naštěstí to odnesl jenom odřený loket. Včera jsem fakt neměla den

Myrtila ja u běžných nemocí jako střevní chřipka a podobně zjistila, že i když jsem fakt v háji, tak kvůli dětem se nějak seberu. Když jsem musela s jedním dítětem do nemocnice na šití a pak za rok lepeni, tak jsem zjistila, že kamaradky a známí, co bydlí okolo, jsou připraveni pomoci. (I když já připravena nebyla o tu pomoc si říct.)

Kdyz jsem mela v pracovní době jako spolujezdec s kolegou autonehodu  (na dálnici nám přestalo brzdit auto), tak jsem nastavila mechanismy pro případ nouze (já v nemocnici nebo mrtvá). To bylo mladší dítě v jeslích, starší ve školce.
Ted už jsou děti větší, šly by ke kamarádce, než pri přijela moje rodina nebo přiletěl muž. Ale dobrá připomínka, poptám se jich, co by dělali.

Takze vlastně nejlepší je mít předem naplánovaný nouzový scénáře. 

Myrtiladělala jsem to asi jako Tabea.

Toto ale to riziko trošku zvyšuje, ale úplně neeliminuje:  ségra s dětma nikdy dlouho sama nebývala a když ji vyhřezla plotýnka, tak cyrletej vydával z lednice jogurt miminu než se to vyřešilo a dorazil domů z práce její manžel. 

My jsme tady v takový širší komunitě, na sídlišti, kde bydlíme je několik dobrých známých, rodičů spolužáků, vedle v bytě bydlela mužova praneteř. To je hrozná výhoda pro tyto věci. 

Takže nějaký plán typu, komu volat, kdyby se něco dělo, je dobře mít tak jako tak. 

Trochu mě kdysi nakrkla sousedka od vedle, důchodkyně, které jsme vždy pomáhali a pomáháme s takovými běžnými věcmi, vyhozené jističe, televize, Wi-Fi, půjčit židle a potřebovala jsem jednou dohlédnout na děti asi na hodinku (ani jsem nechtěla hlídání, už byly větší, spíš jestli na ni můžou zazvonit, kdyby něco) a ona mi to tehdy odmítla. 

Keď bol malý bábätko, tak som dala susedam na poschodí tel.c. mojej mamy, že keby dlho plakal a ja by som nereagovala na zvonec pri dverách,  aby jej volali. Ale dobrá pripomienka to teraz s malým prebrať, čo urobí po tom, ako sa rozplače.

continuity my máme v okolí celé příbuzenstvo, ale právě mi přijde důležité, aby ty děti věděly, co dělat, když rodič není ani stavu zavolat si tu pomoc. Ale moc si neumím představit, jak by reagoval mladší. Naopak starší vím, že by si poradil (i v jeho věku).

Mladší se potápí Sice se pořád drží břehu a neopustí prostor schodů, ale stejně.

Tabea No, což o to, já se taky u těch běžných nemocí zatnu a prostě to nějak přežiju, než přijde muž, ale fakt si nedovedu představit nemít vůbec tu možnost, že by se v nějak dohledné době vrátil. Už jsme byli se synem oba nemocní, když byl muž pryč, jako tak, že jsme sotva lezli, syn měl čtyřicítky, ale pořád jsem věděla, že za týden bude muž doma. Byla to pro mě i dost velká psychická vzpruha, že jsem věděla, do kdy musím vydržet, a kdy si konečně odpočinu. Fakt tě obdivuju, jak to celý zvládáš, právě na tebe jsem si u toho hned vzpomněla  

continuity My tu máme jako takovou první pomoc v nouzi nejvyšší tu sousedku, akorát je blbý, že ona je prostě pořád v praci. Další nouzové kontakty jsou cca půl hodiny autem. Ten včerejšek je pro mě tak trochu nakopnutí domluvit si nějaké i blíž, i když tu zas tak blízké kamarádky nemám, ale zkusím někoho naťuknout, jestli bych se na ně kdyžtak mohla obrátit. Myslím, že paradoxně manželovi by zfleku pomohlo víc lidí - jednak chlap s dětmi, a už se tu skamarádil s dost chlapy, že kdyby k nim přišel s dětmi, jejich manželky by se nám o ně postaraly

Šárka si včera po příchodu k rybníku ze sebe téměř servala šaty a vrhla se do vody až po prsa, kde začala vesele dovádět. To mě tedy překvapila. Vodu měla vždy ráda, ale takhle do "hloubky" se pouštěla až po důkladném osmělení a přesvědčování. 

dzizisketa asi síla počasí

dzizisketaja se jí ani nedivím, vlítla bych tam taky:)

A mám velkou radost, mladší dítě začlo tento týden plavat! Minulý týden na koupališti se ještě tak plácal a šel po dvou tempech ke dnu, ale teď už se dost udrží a včera předvedl něco, co celkem připomínalo kraula. Ze to prý videl ve vedlejší dráze v bazénu:) Myslim, ze na konci leta uz plavat bude stopro. 

Gatita to je teda dobrý! U nás plave jen nejstarší. Ale mimiňák umí skočit salto, odkoukal to od bratrance

Evaeva ja mam z toho hroznou radost. Protoze starsi syn mel s vodou dlouho problem a nemohl se naucit, odchodil asi milion kurzu, se mnou i ve skole, a doted myslim nepřeplave hotelový bazén. Mladší se toho nebojí, což je pro me o strach, ale zas se umi v te vode zklidnit. Kdyz jsem mu vysvětlovala odpočinkovou polohu na zadech, tak to zkusil, propadl se pod hladinu, ale v klidu si počkal az ho to vynese, zkusil si párkrát hrábnout rukama nohama, a pak strávil u kamarádů v bazénu, kde nestačil, snad půl dne v kuse bez pomůcek. To mě hrozně udivuje, jak to má každý jinak.