Potrefenáhusa mě by zajímalo, nakolik pomůže to trénovat. Hodně nám to kladli na srdce v PPP i u zápisu, který s námi vedla speciální pedagožka. Chodili jsme na Elkonina, zkoušeli doma...a porad nic, ani mírné zlepšení, možná tak že slyšel první hlásku ve slově (poslední moc neslyšel, ani když jsme toho Elkonina končili). Mám takový pocit, že to dítě musí prostě dozrát. Ale netroufla jsem si to nechat být a čekat, mela jsem dobry pocit, ze neco děláme.  

Gatita ja to mam stejne, myslim, ze ten trenink k něčemu urcite je, ale zaroven dokud to nedozraje, tak nic ...

Gatita tohle si taky říkám. Starší má pořád potíže v matematice, nedává úplné základy, 6+2 pořád počítá na prstech a ne vždycky mu to vyjde například. Podle speciální pedagožky na to prostě není zralý. A přesně si říkám, jestli teda vlastně má smysl to trénovat. (Trénujeme)

Evaeva

Já jsem už taková "chytrá" od staršího. Tam bylo vždy všechno z 0 na 100. Všechny ty psychomotorické věci. To bylo vždycky nic nic a pak uměl chodit, zahodil plenu, sedl na kolo a jel, třetí den ve škole se naučil plynně číst, taky z nuly... Takže na spoustu věcí kašlu, protože vím, že to přijde samo. Ale u toho mladšího cítím, že jsou některé věci dost jinak než jsem byla zvyklá u staršího, tak jsme fakt dělali psí kusy (bylo to jako když učíš beznohého skákat...).

Gatita Potrefenáhusa já si myslím, že u tohoto trénink moc význam nemá, spíš bych řekla, že by mohl být až na škodu, protože frustrující to musí být strašně. Na Elkonin chodíme, teda půjdeme už naposledy, ale beru to hlavně jako trénink spolupráce, komunikace, sociálních dovedností. Viktor umí číst, a sluchové rozlišení hlásek mu nedělá problém, takže ten začátek brali hodně rychle a soustředili se na těžší lekce - dvojhlásky, rozlišení tvrdých/měkkých souhlásek. Baví ho to. Ale neumím si představit tu frustraci muset trénovat něco, k čemu mozek ještě nedozrál. 

Gatita jo, on to tak taky často má. Jenže jde do třetí třídy, dělá mu to potíže... No rozumíš mi.

Gatita jinak gatuluju k pokroku! To vždycky udělá radost.

Pinot Noir já se hodně snažím, aby to moc frustrující nebylo. Ty začáteční písmena ji hodně bavej, i když rozlišování S a Š je frustrující hodne (pro me taky ) 

Pinot Noir no jo, jenže nedozraje pak dřív? Odpověď nemám, je to frustrující v každé variantě.

Jinak co si myslím, že má velký význam a efekt v té předškolní přípravě, tak je kurz Maxík. A kdybych byla schopná intenzivnější domácí práce, tak ten efekt by byl mnohonásobně větší. Kdyby tu někdo, kdo má menší děti, o tom uvažoval, tak to můžu jen doporučit. 

Mně se to nejdřív zdálo jako blbost, už ten název, že. Ale funguje to. Zrovna toto je vyloženě tréninková záležitost. Je to soubor fyzických cviků, grafomotorických cvičení, krátkých básniček a her, pomocí kterých si dítě úplně zautomatizuje správné držení tužky, správné sezení, přidržování papíru, když se píše v horní části listu a když se přejde dolů, pohyb zleva doprava, odložení tužky, schopnost poslouchat a u toho psát, psát a u toho mluvit... Jsou to věci, které bereme automaticky, ale pro dítě je ve škole stresující, když mu ujíždí papír po stole, když mu překáží ruka na papíře, když pořád hledá, kam položil tužku... Je krásně vidět, jak na konci kurzu ten předškolák hezky zasedne ke stolu, vezme tu tužku, papír si přidrží, vůbec o tom nepřemýšlí a může se soustředit na to, co říká učitel. 

Měli jsme individuální lekce, tak o to to bylo intenzivnější. Takže za mě můžu doporučit.

Evaeva rozumím. Myslím, že na tom budeme podobně. A určitě děláš dobře, také bych to nenechala být. Jen se to musí nějak vybalancovat, aby to dítě nebylo přetížené. Mám hned dvě známé, jejichž dětem to ve škole fakt hodně nejde, nedávají ani ty základy. Přitom obě ty známé jsou inteligentní vzdělané ženské.A dělají psí kusy a učitelky jim to nevěří. U jedné teda jo, tam mají fajn přístup a holku si berou stranou a snaží se jí udělat lepší podmínky pro práci, ale u té druhé mají rodiče pořád na talíři, že málo makají. Ta holčička je přitom dost přetížená a je to na nic. Tak doufám, že naše škola bude fajn.

Pinot Noir no jo, jenže nedozraje pak dřív? Odpověď nemám, je to frustrující v každé variantě.

​Možná jo, ale myslím, že je potřeba vidět tu míru, jak říká Potrefenáhusa - aby to bylo spíš nenápadné a hravé a když to nejde, nechat to chvíli být. Já už mám úplně tiky, když čtu ve FB skupině pro dysfatiky ty dotazy, jak dítě nechce spolupracovat, brečí, má záchvaty, a pak z popisu pochopíš, že rodiče si myslí, že dysfázii zlomí drilem. Já vím, že to se tady nikoho netýká a nikdo tu není magor, ale prostě někdy pomůže nechat to chvíli být.