continuity souhlas. Rozbombardovaný Kyjev nechci mít denně doma ani já.

Len Ale některé lidi to hodně posunulo. Babička skutečně vyrazila s dětmi do školy v nepáru, to by jeden řekl, že se nikdy nestane, že než by šla s dítětem, co má každou botu jinou, tak ho radši do té školy nedá:D. A fakt šla tedy s botaskou a pantoflí, že si nenechala vymluvit, že si vezme jiné boty a tu lichou navíc....

Garfie na druhou stranu si vzpominam, ze na druhem stupni ZS  a na gymplu jsme chodili se skolou do kina na filmy z valky, Sokolovo, Fucik apod. a to mi nejak nevadilo, i kdyz to misty byla taky pekna drastarna. Spis me vzdycky rozlozi pritomnost na tom miste, fotky skutecneho deni, dochovane predmety po lidech... to kino byl proste nejaky film o lidech z ucebnic, tehdy jsme asi spis byli radi, ze jsme se ulili z matiky.

Karja jsem zvědavá na pokračování

a je teda otázka, jestli to babička ještě někdy zopakuje 

podle mě tím Japonci mimo jiné tak žijí i protože to nějakým způsobem čistí jejich vlastní válečné hříchy. Že místo agresora je z nich oběť....Atomovka je totiž v podstatě to jediné, co se o druhé světové učí.

Ale zase pravda je, že v Hiroshimě samotné je to téma stále živé a aktuální, pamatuju, že když začala vlna teroristických útoků, Japonsko chtělo změnit ústavu (mají mírovou ústavu, která vysloveně zakazuje zapojení do válečného konflitu) a připojit se k USA v boji proti terorismu, ale právě v Hiroshimě byly tak rozsáhlé prostesty, že od toho vláda ustoupila. 

Mne prijde, ze je docela časté, ze se nejaka takováhle hromadná tragédie stane součástí národní identity, jako šoa nebo arménská genocida 

jinak ja mam dětské trauma z filmu Černý déšť

​

Evaeva Dopadlo to dobře, mezitím co děda čekal před školou, tak prej přijelo auto těch druhých rodičů a jako první letěla z auta ta dotyčná bota:D:D:D Tak jí babička hned děcku sebrala a dopárovala v šatně. 

Starší dítě začalo ráno chrchlat...doufám, že je to jen ranní zimou!

Karja

Potrefenáhusa Garfie 

Všechna historie národní identitu formuje. 

Jak teď hodně chodím po Evropě je fakt zajímavé jak tu víceméně společnou historii vnímají různé národy různě. A do jaké míry ovlivňuje i dnes jejich postoje. Často jsou to věci stovky let staré - vís to hned přesně, protože se o tom zmíní i cestou v autě. 

continuity Oh, to mi úplně volnou asociací připomnělo, že jsem se dnes seznámila se super Číňanem, kterého jsem se jen tak nevinně v rámci společenské konverzace zeptala, proč se rozhodl žít v Japonsku a on na mě prakticky v druhé větě vybalil režim (což teda vůbec, ale vůbec není obvyklé) a když jsem mu řekla, že jsem z Východní Evropy, byl z toho super rozhovor!!

Garfie to je zajímavé s tou výukou, to už je asi do jiného vlakna. Čekala bych u moderního národa trochu víc sebereflexe, Japonci nebyli v té válce žádné neviňátka (že svým vstupem do války v podstatě zachránili Evropě prdel je věc jiná, historické události nejsou černobílé). 

Ale je zajímavé, že i když se to neučí, tak ta neochota vstupovat do konfliktu tam pořád je (co bych čekala jako výsledek te reflexe). 

Garfie vzdáleně k tématu traumatu: dcera chodí na dramaťák a paní učitelka si mě loni zavolala, jestli souhlasím s tím, aby recitovala kousek z knihy Říkali mi Leni. Ten kousek byl o tom, že Leni s babičkou loupala fazole a na konci se ptá, proč musela být válka.

Já jsem řekla, že proti tomu určitě nic nemám (my jsme to četli na prvním stupni jako povinnou literaturu a moje dcera ví, že byla válka a zhruba o co šlo, že i teď je válka na Ukrajině...) a paní učitelka mi řekla, že spousta rodičů chce děti před těmito částmi historie chránit a nesouhlasí s recitací z děl, která se týkají války, chudoby, sirotků a podobných témat. 

Ale moc se mi nelíbí myšlenka promítání filmu bez předchozí přípravy, natož 3D. 

Mohučanka to je zajímavé. Naše škola každý rok připravuje muzikál, spíš teda děti z druhého stupně. Zrovna loni měli téma života za druhé světové války. Shodou okolností tam synova třída měla epizodní roli. Vůbec nikdo z naší (tedy druhé) třídy se proti tématu nijak nevymezoval. Přitom zrovna jejich pasáž měla přesah do současnosti.

continuity Jj, je to zajímavé. Kamarádka Japonka, co má manžela Maďara říkala, že se o druhé světové prakticky dozvěděla pořádně až od něj. A už jsem tu myslím říkala historku, jak od dcery ze třídy odcházel spolužák do japonské školy a učitel historie (půl Japonec půl Brit) se s ním loučil slovy "a vysvětli spolužákům o čem byla druhá světová....". 

Mohučanka Říkali mi Leni jsem dala dceři jako dárek za vysvědčení (jsem fakt hrozná asi ) už nevím ve které třídě, ale asi taky docela brzy....Já jsem pro děti zbytečně netraumatizovat, ale zase nežijeme v bublině, zbrojí půlka světa, hrát si na rozkvetlou louku asi taky není úplně řešení. Záleží prostě na přiměřenosti věku. K tomu 3D, fakt vůbec netuším jestli to bude zrovna náš případ, jen mě to napadlo, když jsem si o tom četla.....

Garfiejá jsem jak ten vládce moři z Malé mořské víly: nikdy jsem ti nelhal, i když si se ptala na věci, které se dětem neříkají.

Vystačila jsem si s tím při výchově opravdu dlouho, prakticky nebylo u nás zakázané tema. Ale fakt jsem narazila u války na Ukrajině. To je podle mě hrůza, která vlastně z pohledu normalniho člověka nemá žádné racionální vysvětlení a ani se nedá jednoduše říct, ze je to prostě osud. Navíc se moje názory, které jsem měla předtím, dost změnili tou situaci a taky náhled na některé historické události, filmy a tak.

Vyrostla jsem za studené války, takže by se mohlo říct, že tohle všechno už mám jako vzor z dětství. No ani náhodou, hlavně tím, že ten svět samozřejmě není tak černobílý, jak nám v mém případě 17 let tlačili do hlav. 

continuity ano, vůbec nevidím důvod, proč dětem lhát. Akorát je potřeba to podat přiměřeně věku. Ale odpovím na jakýkoliv dotaz.

Mohučanka o valce na Ukrajine si s detma povidali u nas ve skolce hned nejak po zacatku. A chodi tam par ukrajinskych deti, tak si to asi vysvetlovali.

Garfie Přijde mi zvláštní ta forma, že neřeknou dětem nic dopředu a chtějí natáčet reakce. To mi budí dojem spíš jako nějaký experiment než vzdělávání. Jinak proti shlédnutí dokumentu bych neměla nic. Naopak mi to přijde důležité znát historii, i tu drastickou. Když bylo dceři asi 7, potkali jsme se na svatbě kamaráda pána, který byl jedním z Winstnových dětí. Tím pádem bylo nutné vysvětlit dceři o co jde. Mě by teda nenapadlo nějak ty děti šetřit před historií. Ale možná to mám zkreslené tím, že se za mého dětství o 2.světové mluvilo běžně.

notna Máme absolutní shodu, vidím to úplně stejně.

notna Přesně jsi pojmenovala i můj dojem, experiment, zvlášť když je to na mezinárodní škole - dají se asi předpokládat různé reakce, navíc nevím, jestli nepředpokládají, že rodiče to natáčení spíš skousnou? Když jsou cizinci a není to jejich živá historie? Co z toho vlastně bude za výstup? Jak s tím materiálem a i reakcemi dětí budoi dál pracovat ve škole i v televizi? Z tohohle bych měla (a mám, když si představím, že by šlo o moje dítě) fakt divný pocit. (A kvůli tomu bych možná byla proti tomu, aby se toho účastnilo, i když jinak s výukou veškeré historie souhlasím.)