Evaeva U mužovy babičky (Třeboňsko) u domů maškary zastavovaly na pohoštění, ale dovnitř nechodily.

My tady takový masopust vůbec neznáme, jen ve vedlejší vesnici vodí medvěda.

Evaeva Asi závisí i na velikosti vesnice, v mé rodné minivesničce maškary obešly každý dům, kdo jim neotevřel, aspoň mu zlili auto voňavkami. V naší současné vesnici, která je mnohem větší, jdou konkrétní trasu, asi hodinovou, a jestli se někde zastavují, ani nevím, nechodíme s nimi a nebydlíme na té trase. Pak je nějaká zábava před místní restaurací, ale vystupují tam třeba i děti z místního folklorního kroužku, takže asi žádná divočina.

To jsou zajímavé zvyky s těmi maškarami. To zas vůbec neznám já. 

Ale na Slovensku nechodí ani čerti a andělé na Mikuláše. 

Jinak podle toho, co vykládala o velikonocich máma, tak to sicestalo za to, protože děvče odvlekli ke studni a venku 10C ale zas to bylo jednou za celý den, protože se spojili kluci z celé vesnice. Ne jak teď, že někdo trajda celé dopoledne. Měla jsem spolužačky, které odjeli k babičce a už 10 neměli žádné suché oblečení. 

Masopust jsem vůbec neznala, setkala jsem se s tím až tady v Praze, je to v naší čtvrti organizované jako u Tak Betty

Velikonoce, resp. ty "tradice" mí rodiče svorně nesnášeli, pokud jsme byli doma, nikdy neotevřeli, a postupně to vymizelo, kdo by takovou dálku absolvoval zbytečně. Jsem za to rodičům vděčná. Později jsme začali na velikonoční pondělí chodit brzy ráno na túru, na loveckou chatu asi 16 km od domu, tam jsme si opekli klobásy, uvařili horké nápoje, druh dle věku účastníků. Domů se šlo jinou cestou se zastávkou v hospodě u hradu Sovinec, pro mě vždy zážitek - točená limonáda (u nás tedy sodovka, i když byla ochucená), žvýkačky a lízátka - v podvečer jsme dorazili domů... Super program na celý den, pokaždé to bylo jiné, někdy jaro v trikách, někdy jsme šli ve sněhu, někdy jsme vyšli v triku a dorazili k chalupě pod sněhem... Postupně se přidávali další příbuzní, bývalo nás přes dvacet. To byly moje milované Velikonoce. 

Když pak holky ve škole řešily, co se dělo v pondělí v dědině, ukazovaly si jelita na stehnech, nechápala jsem. A nechápala jsem, že se na to většina těšila.

Tak Betty jako Pražák, jsem si to představovala takhle. Já mám hezké vzpomínky i na Velikonoce, protože v nich nefigurují žádní ožralové ani násilí.

continuity To jsem vůbec nevěděla, že na Slovensku nechodí čert s Mikulášem, někdy si říkám, o čem jsem si vlastně za mlada s tím mým chlapem povídala?  I to lidí vodou mě teda fascinuje, já to znám spíš z vyprávění kamarádek, že se to "někde" dělalo, ale vždycky to vyznělo spíš jako symbolická zábava. 

U nás doma byla vždycky šmirglovačka vysloveně symbolická, nijak to nebolelo, ani od koledníků si (až na výjimky) nepamatuju nic takového. Ale dveře se u nás netrhly, máma byla učitelka na vesnické škole, takže všichni žáci (současní i bývalí), jejich otcové, spolužáci moji i mojí ségry....no bývalo to vydatné. Ráda jsem to neměla, ale zase nějak výrazné špatné vzpomínky na to taky nemám. Ani na žádné opilecké excesy. Spíš že všichni poseděli, máma se vždycky vyptávala, co kdo studuje a tak, spíš taková společenská událost. 

Pochovávání basy a medvěda znám od babičky z Valašska, dovnitř průvod nechodil, panáky se nenalívaly, zato si medvěd s každou ženskou v domě musel zatančit. Zažily jsme to tam s kamarádkama z gymplu jednou o jarních prázdninách a dodnes na to vzpomínáme!  

Já se na "vostatky" čili masopust vždycky těším, dělají to u nás hasiči a jsou to zlatí lidi. U nás doma  je tradičně občerstvovací stanice, takže udělám vždycky chlebíčky, napeču koláče, navařím.kotel čaje a kafe, pokecáme, popijeme a je sranda veliká. Hasiči u nás dělají spoustu prace pro obec a jsem ráda, že je můžeme aspoň takhle podpořit.

Garfie U nás je šmigrust bití i lití (vodou nebo voňavkou,fuj). Bití je hodně symbolické. Že by měl někdo jelita na stehnech jako u Pinot Noir jsem nezažila. Ale už to moc není, koledníci nejdou skoro vůbec vidět, ani to pohoštění se nedělá. Ale obnovilo se tady klakotání (kluci chodí s řechtačkama a vyluzuji zvujy místo zvonů, které odletěly do Říma).

U nas na veľkú noc ked som dievča,  hodili slobodní mládenci vyšibať slobodne dievčatá. Nie deti, ani ženatí muži. Bolo to super, dievčatá sa pripravili kraslicami a bolo aj pálene.

Casom sa tí istí slobodní mládenci stali staršími a chodiť neprestali a už to nebola zábava, ale také akoby nasilu. Niektorí doslova len aby si vypili a ešte brali aj malých  synov.

Vtedy som už byvala inde a len syn prišiel moju mamu vyšibať. Inak už to u nás skončilo.

Toto čo sa deje teraz už nie je fakt o sviatku. 

Masopust u nás nebýval, aspoň si nepamätám.

Ale dievčatá v bielych plachtach chodili na Luciu a vymetali perím rohy domov. To tiež zaniklo

continuity tu v okolitych dedinach sa fasiangove sprievody stale robia, zrovna vcera nas jeden zastavil (boli sme v aute), cert s Mikulasom chodieval ked sme boli mali, teraz uz len v skolkach/skolach, alebo domov na objednavku. Garfie urcite to neplati pausalne na cele Slovensko, v mestach sa to uz asi moc nedrzi ale pochovavanie basy sa robi este aj unas na malomeste. 

Tak pochovávání basy zase vůbec neznám já, tady na jižní Moravě se to dělá (děti to mají v programu školky ), ale do té doby jsem o tom neslyšela.

Tahle maska šla na končinách včera v mojí rodné vsi. Měli nacvičený i příslušný taneček.

dzizisketa perfektní!

dzizisketa

Myrtila tady na sídlišti se pochovává basa v úterý Ale tady se to fakt nedá brát jako místní zvyk, každý dělá, co ho napadne.

Garfie u nás Mikuláš dává dárek v noci do okna do boty. 

Čert a Mikuláš třeba když je akce pro děti někde v práci. To je vlastně jediné, co si pamatuji. 

Garfie Mikuláš s čertom a anjelom chodili už za môjho detstva a chodia aj teraz.

dzizisketa ti jsou skvělí, taneček bych chtěla vidět!

dzizisketa jsou super