Malvin takhle to vždycky fungovalo u muže. Ať si tchán vymyslel cokoliv, rodina stála nastoupená. Když se děti osamostatnily, tak byl hrozně překvapený, že mu rádi pomůžeme, ale musí se to plánovat měsíc dopředu podle toho, zda máme čas. On čekat nedokáže, takže má pocit, že na něj všichni kašlou.

brrr Mně vyprávěla kamarádka, že její rodiče mají chatu v zahrádkářské kolonii a jedněm sousedů přijela vnoučata mluvící německy. Maličký děti, smály se pořád něco vyprávěly a další sousedka tam na ně vlítla a prarodičům vynadala, že když tam ty haranti musí rušit, tak ať aspoň mluví česky, že tohle poslouchat nebude... Ta paní byla tak šedesátnice a nebyla opilá. Hrozný.

​Upřímně, u šedesátileté paní je to divný. Jo, kdyby jí bylo 80+ , tak bych chápala, že jí německý křik vadí. Ony některé věci jsou dost zažrané pod kůží. 
Já třeba nesnáším, když nám v parku pod oknem celý večer řvou ukrajinský puberťáci. 
Při tom řevu se totiž těžko odliší ruština od ukrajinštiny. Takže asi tak. 
Ale abych jim šla vynadat, že by měli řvát česky, tak to mně nenapadlo

Černá kočka To je strašný. Já znám podobný příklad, ale v opačném gardu. Pár, malé dítě, bydleli u jejích rodičů. Ona si někoho našla, rozvedli se a on tam u tchánů zůstal, což mi teda přišlo tehdy (a přijde dodnes) úplně zvláštní. Dokonce se pak znovu oženil a bydlel tam i s novou ženou, měl další dvě děti a odstěhovali se, až když ty mladší byli ve školce. :-) Já teda ty staré rodiče znám, on byl kamarád mého táty a byli strašně fajn, takže vlastně proč ne.

Jojo, dvougeneracni bydlení můžu úplně doporučit. Úplně strašný to bylo, jako člověk ušetří spoustu peněz, ale prostě tam ty výhody končí, jo ještě byl oběd v nedeli a neustále jsem někde poslouchala, hlavně od tchýně jak se máme a jak pak zvládnu domácnost jako sama:D:D:D. Já jsem docela pátrala, komu to v okolí vyhovuje a měla jsem tip na dvě rodiny, jedna je maminka moji kamarádky, která žila fakt třeba do 55 u tchánu v patře a zdálo se mi to u nich vždy takové pohodové, a kámoška mi po dotazů sdelila, že to jenom vypadá, že mám si užila fakt svoje. Takže z mého šetření je jen jedna neprosetrena, rodina, kde si myslím, by to mohlo vyhovovat, ale nesvěřili se mi no:D. Jinak nic moc, ale většinou to bylo tak, že se ti mladí do toho už nějak buď financne či energeticky dost vložili a prostě už se nechtěli stěhovat no. To není jak s bytem, že ho zhodnotis a pak se prestehujes. 

Karja ja vyrostla v dvougeneracnim dome. Kdyz jsem byla batole, prarodice prepsali dum na meho tatu, pomohli s rekonstrukci, ale meli na dome vecne bremeno doziti. Nekdy to drhlo, nekdy to bylo fajn. Hlavne pro dite bylo super mit rodice i prarodice pod jednou strechou, babicka byla v duchodu, takze ani zadne osetrovacky se resit nemusely... ale rodice porad rikaji, ze ten dum byla koule na noze. Ze treba meli oba behem let nabidky na dobrou praci nekde jinde, ale dum s bremenem a prarodici prodat nemohli, aby si tam koupili neco jineho a prestehovali se za praci, a zivit si ten dum jako vikedovou chatu a bydlet nekde v najmu taky ne. Ted uz tam bydli sami a jsou spokojeni, ze to je konecne jen podle nich a maji soukromi.

Zuzuli 

To je ale taky strašný - jak za starejch časů socíku, kdy "mladí" netrpělivě čekali, až jejich rodiče (bydlící s nima samozřejmě v jednom bytě) konečně umřou, aby mohli bejt sami a spokojený

U nás to teda taky nebylo jinak, matka bydlela s bratrem, dědou a babičkou a pratetou v 2+1 ve Školský a to tam ještě ve finále přitáhla otce a mimino (mě) Jak se tam vešli vůbec netuším.

Naštěstí měla kamarádku která jí dohodila výměnu za 5+1 u Riegráku, kde bydleli chudáci původní majitelé toho baráku a komouši jim dělali hrozný problémy že maj nadměrnej byt... tak to rychle vyměnili a už se vešli celkem obstojně (navíc přibyli dva kluci dvojčata ještě ke mně). Babička i s dědou umřeli docela brzo, matčin bratr se odstěhoval, prateta nás děti ještě odchovala... a pak nás tam zbylo už jen těch pět Stejně komouši i nadále otravovali s nadměrnejma metrama (pro 5 lidí!!), ale naši měli nárok na pracovny tak se to nějak ukecalo...

Ale hrozný časy to byly tehdy. Dneska bych klidně brala dvougenerační bydlení, ale jedině každej patro pro sebe a vlastní vchod.

Naši, když jsem se narodila, bydleli s babičkou a mamky bráchou v 3+1. Každý měl svůj pokoj, ale asi byli rádi, když se babička znovu vdala a odstěhovala. Ale zbyl tam strejda, bylo mu okolo dvaceti a měl hodně bouřlivé obdobíKdyž se narodila ségra, za měsíc jsme se stěhovali, to už bylo v 93 a konečně se situace trochu rozhýbala. 

Ale mít rodinu v sousedství by mi nevadilo, i takhle máme skoro všechny v okruhu jednoho kilometru

My bydlíme s našima v jednom domě, jeden vchod, dvě patra. Naši jsou generalové, ale já to mám docela na háku a muž jezdí jen na víkendy. Bydlet u tchánů bych nedala, ale poštěkat se s našima mi nedělá problém. Otec si musel zvyknout, že když chce na zahradě něco dělat, má se zeptat předem, jestli budeme mít čas, protože jinak si to bude dělat sám. Výhody jako hlídání dětí nebo máslo, které jsem zapomněla koupit asi nevyvažují nevýhody, ale zas nějaká krize to taky není. Hlavně když chci, tak s nimi mluvit nemusím. Ale jde tam asi i o rodinné nastavení,u nás je to vždycky trochu Itálie, na kterou jsme zvyklí.

Vlastne si uvedomujem, že muž je úžasný, ked sme sa rozhodovali, či ísť bývať sem, tak bol prvý kto povedal že samozrejme. On teda vždy s mojimi rodičmi vychadzal, povedala by som že bol ako ich a bolo to obojstranné .

ale otec hned navrhol, že sa prestahuje do domu vo dvore, kde bola kuchyňa, izba a kupelna a tým sme mohli aj my dom usposobit pre nás. Poschodia pre decká , prízemie my, vchod spoločný. Jedna kuchyňa s tým že ak jevteba, hore sa urobí okamžite, vsetko tam je pripravene, zatiaľ to nikto nepotreboval. Jedlo sa spoločne, ale o každý sám.

Vacsinou boli všetci na terase alebo dole u nas, kto nechcel, zaliezol. 

Ale viem že to vsade takto nejde a tiež viem, že s mamou byvtoto nastavenie nefungovalo. Otec nechal na nás, ako chceme zahradu aj dom, pomahal veľmi a veľká pomoc bola pri malých , kedy mohol,  tedy ich mal pri sebe a viem že to pomohlo aj jemu, lebo bol potrebný a všetkých mal pri sebe. Co viac si priať

Zkušenost z dětství: jedno WC pro osm lidí je fakt málo. Bývaly to perné chvilky...

brrr v jedné vsi kousek od nás jsou na faře tři obláti - Čech a k němu farář z Madagaskaru a ze Srí Lanky prostě fara tří kontinentů. Jsou skvělí, ale pro spoustu místních jsou kvůli barvě pleti prostě sekta. Mj. oba mluví česky líp než mnozí z nás anglicky...

Americká delegace v čele s tím developerem Witkoffem, který kdysi koupil Trumpovi sendvič, pak se stal jeho kámošem na golfu, a dnes vyjednává o všem možném, minulý týden přijela do Elysejského paláce a na úvod jednání prohlásil, že v Elysejském paláci to vypadá jako v Trumpově rezidenci v Mar-a-Lago ... 

https://www.independent.co.uk/tv/news/trump-elysee-mar-a-lago-steve-witkoff-b2735975.html

Victoria Jasně, frantíci to okopčili. 

Victoria Sweet Potato

Victoria takova pochvala jiste Macrona potesila! 

teda i ty mužici maj o Doníkovi hodně nízký mínění... to je Divokej kačer, ne?

RoSa rekla bych, ze muzici si s Trumpem vytiraj... vis co. Nejvic me stve, ze po Ukrajine se chce nerostny bohatstvi soucasny i budouci, splatit nejaky dodavky zbrani, kontrola nad Zaporozskou elektrarnou a zaruky zadny. Putinovi uvolni sankce, obnovi obchod, cla jsou nastaveny na 10% a mozna i vrati zmrazeny majetky ruskym bohatcum. Tomu rikam spravedlnost

Victoria já si to pouštěla už několikrát a pořád nedovedu rozklíčovat, jak to myslel. Protože si asi nedovedu připustit, že by to nebylo ironicky.

Tabea Já teda taky pochopila, že to byla ironie a takový vtip od něj, jako na prolomení ledů....