continuity Tady jsou ty vzdálenosti taky velký, 70 kiláků žádná míra, to je kousek. Ale minimálně by se rodiče měli domluvit (jo, vím, že ty už jsi odskočila od tématu). 

barbucha Já myslím, že se na to díváš jinou optikou. Jednak jsi babička a jednak zeť je Švéd, asi jsi od začátku podvědomě počítala s tím, že se to může stát. Kdy byl z Horní Dolní a najednou se i s Zřítelnicí odstěhoval (a vem si, že klidně mohl i mimo Evorpu) a ještě tě ani nevaroval, taky bys určitě nebyla nadšená. Vzpomínám na nějaký rozhovor s Barborou Srncovou, když se rozvedla se svým švédským manželem, dítě měli ve střídavce půl roku tam a půl roku tam a druhý rodič jezdil. Jako masakr, ale protože byl Švéd, nemohla očekávat, že po rozvododu zůstane v Praze a naopak. Jistě i tenhle otec by nakonec jezdil, ale to že zkouší bojovat, bych mu asi nezazlívala. 

Máme teraz budúceho  prvaka,  zapisaneho na 2 základné školy (vzájomná vzdialenosť 15 min od seba), kde súd aj rozhodol, ale matka to zatiaľ neakceptuje.

Garfie tak je to jasný. Až budu chtít odvléct děti, vezmu to přes Česko.
Ta kamarádka neletěla jako "unaccompanied minor"? Že ji na letišti doprovázel zaměstnanec letiště? Tak to koukám!

Tabea Neletěla, to byl důvod proč ji nepustili už na jarní prázdniny, nebyl přímý let a to je ten doprovod povinný (a drahý). Na přímé lety nemusí mít od 12 let doprovod (záleží teda na společnosti), letěla myslím s Lufthansou. 

Ona teda vypadá dost otřískaně, taková rockerka, modrý vlasy, řetěz na krku, třeba se jí trochu báli.

letfenixa To je taky strašný. Když šla moje dcera do páté třídy, přerozdělovali děti do A a B podle bydliště (škola má dvě budovy, každou v jiné vesnici, asi 10 minut od sebe, autobus 3x do hodiny). Byla tam holčička rozvedených rodičů ve střídavce, strašně chtěla do A (kde bydlela s maminkou), protože v té třídě měla nejlepší kamarádku (ale takovou tu na život a na smrt), ale otec (ze vsi B) s tím nesouhlasil. Bylo to tehdy tak hrozný, že i rodiče té druhé holčičky byli ochotní ji dát do sousední vsi, i když by musela dojíždět, ale nebylo tam místo. Moje dcera kvůi tomu doma plakala, i když se s těma dvěma vůbec nekamarádila, jen ji dostala ta strašná situace. 

Garfiejá s tou souhlasím s tou rodinnou sítí, říkám tomu předivo vztahu a myslím, že pro dítě je to strašné dobrá věc, která dokáže leccos nefunkčního v té primární rodině zasanovat. 

Od té matky to byl truc, když už se k tomu nám vyjadřovat, ale nevíme proč. Situace mohla být od: starostlivý táta, který se vzdal péče o dítě a krvacejicim srdcem souhlasil s výlučnou péči pro jeho dobro až po: zajímal se jednou měsíčně na dvě hodiny, dítě zprcal na dvě doby, matce vysvětlil, že kdyby s ním tolik nenadělala, byl by to zcela normální kluk a oba z toho dvě noci nespaly. A do toho prostě nevidíme. 

continuity Souhlas, se vším, i s tou truc matkou. Je to těžký vždycky. :-(

Garfie 

Samozřejmě že bych nebyla nadšená, kdyby se zeť býval odstěhoval ještě dál. Ale člověk (dospělej) se musí přizpůsobit. Jinak nechápu proč by obyčejná babička neměla mít vazbu k dítěti stejnou (nebo i lepší) než kdejakej otec... zvlášť když potřebuje jednoho rodiče nahradit, že jo. Jako že do toho nemám co mluvit

A z vlastní zkušenosti dále můžu říct, že i to dítě si zvykne že nemá toho rodiče (jinýho příbuznýho s nímž má vztah) imrvére k dispozici, prostě se mu to dá vysvětlit (děti nejsou pitomý) a podle mě záleží nejvíc na kvalitě toho času co s ním strávíš a jakej vztah si s ním vybuduješ. Na to ho nemusíš vídat obden!

Co je mi platný že si pan otec bere dítko každej tejden na středu a celej víkend, přičemž jeho laskavá péče sestává z toho že mu dá najíst a povolá svoje rodiče, aby si s harantem celý odpoledne "hráli" a ten tak dal (znavenýmu upracovanýmu otci) svatej pokoj. Atd. Ale na svých právech bude i takovej otec samozřejmě pevně trvat, to dá rozum!

Srncovou si pamatuju, mám pocit že ta střídavka nebyla nic moc. Já teda jsem odjakživa proti anžto jsem přesvědčená že dítě má mít jeden domov (ať je to kdekoliv)a ne žít s kufrem v ruce. Jak je vidět, ani dospělýmu se nějaký cestování většinou nelíbí, proč do toho teda nutit dítě?! 

Můj ex (typickej příklad výše uvedenýho), když už nevěděl jak mi zatopit, taky začal u soudu mluvit o střídavce. V tu ránu jsem nabídla výhradní péči, krve by se v něm nedořezal! No znala jsem ho dobře... 

Jako případy jsou různý, ale v zásadě trvám na tom, že přizpůsobit okolnostem se musí dospělej. Třeba ta matka nechce bydlet s rodičema/u příbuznejch - sežene jí snad dotyčnej novej byt? Třeba dostala na tý Moravě práci - bude ji on na Plzeňsku dostatečně slušně živit? Nebo je mu to všechno jedno a jenom si trvá na svým? No, samé otázky.

barbucha v tom článku právě píšou, že tam práci nemá, že soud nenašel žádné objektivní důvody jako je ta práce, nějaké lepší podmínky pro to dítě, příbuzní,...

V priebehu dnešného dňa som dočítala   všetky komentáre, ktoré sa viažu k prípadu  a dovoľte, aby som povedala, že všetky vaše , aj tie protichodné názory sú správne, pretože vychádzajú z rôznych pohľadov a skúseností . Na základné téma by sa dalo napísať toľko  poviedok s rôznym  dejom ! 

Evaeva 

Oukej, třeba tam nemá nic. Příbuzný bych do toho ale netahala, jako nutit dospělou tetinu aby bydlela s nima/blízko nich? Co je komu do toho?! Už to mi přijde podezřelý resp. i to se mi od toho soudu nelíbí, je to blbej argument. Navíc bez důvodu by asi mezi sebe a ex nepokládala třista kiláků - jako jo, ty důvody můžou bejt různý ale pochybuju že by šla do nepohody a nejistoty (notabene s dítětem s diagnózou na krku) jen tak z plezíru. Přestože to byl vzornej manžel a otec?

Jediný co mě na tom zarazilo je ta vzdálenost v rámci malýho státu a z toho plynoucí rozhodnutí ÚS, to je vše. Ale když říkáte že je to řešení normální (a žádoucí)...

barbucha ty pořád mluvíš o tetině, ale ona nemusí, dítě musí, resp. jeho rodiče se musí domluvit prostě proto, že dítě má stejný nárok na oba a zároveň pokud není jeden zbavený rodičovských práv, tak rozhodují oba. A pokud se nedomluví, nastupuje soud. Jaký byl manžel vůbec nehraje roli. Ale ano, klidně to může být nějaký idiot, co se o dítě vůbec nestará a akorát chce zatápět matce. Tohle posoudit máme málo informací.

barbucha Vždyť o tom případu nic nevíš. Co když je v tomto případě, dle tvého jazyka, cáklá ta tetina? Chlap aby měl klid souhlasil se svěřením do péče, ale počítal s tím, že bude dítě vídat často. Teď tetina chce chlapovi zatopit, tak si vymyslí stěhování. Proč pořád předpokládáš, že problém je ten chlap? Kdyby byly normální, tak se v zájmu dítěte domluví. 

Garfie To je smutný příběh :-( Ty lidi jsou někdy fakt paka.

continuity K té vzdálenosti. Naši známí z Austrálie a států říkají, že tady je dojezdová vzdálenost pocitově horší. Že se za málo času ujede strašně málo km kvůli stavu silnic a hustotě obydlí. že šlápnou na plyn a už musí brzdit. Obzvlášť si tady vždycky chvíli musí zvykat Australani, kteří mají doma jen k poštovní schránce 3 km a nejbližší školka, škola je 30km a přijde jim to ok, na chvilku. Prý to je taková vzdálenost jet v papučích hodit dítě do školy. Ale tady jim 30 km přijde jako věčnost.

Mně to přijde nepochopitelné. Odjet i od prarodičů a tak.

Jasně, toxičtí můžou být všichni, ale je to divné.

Evaeva 

Já bych naopak řekla že to, jaký byl manžel, roli hraje.

notna 

Je to tak, předpokládám že ten chlap je problém, a to proto, že prostě u nás to tak bývá. Myslím že jen malý procento tetin se rozvádí jen tak z legrace - proč by to většina dělala, kdyby s manželem mohla vydržet? Mají děti, omezené prostředky díky péči o nezletilý, bytový problémy atd., a stejně do toho jdou. Jsou snad všechny bláznivý? Většinu návrhů podávají ženy... A kolik tady máme třeba neplatičů alimentů? Mraky! Stejně tak statistika domácího násilí je ostudná...

Na druhou stranu musím uznat, že u mladší generace je to už zaplaťpámbu jinak, ti kluci jsou líp vychovaný a nebo díky vlastnímu rozumu fungujou mnohem líp než jejich taťkové, to zas jo. Ale ta starší generace manželů a otců tady nikdy nestála za mnoho (čest výjimkám). Přece si všichni pamatujeme ty "hlavy rodiny", přičemž matka rodu měla zaměstnání úplně stejně a ještě k tomu šichtu v domácnosti plus péči o děti na krku... taková pěkná post/komunistická specialitka. A vzhledem k tomu, že patřím k tý starší generaci, mám na ty chlapy ještě pořád lehký podezření

barbucha právě že na tom nezáleží vůbec. Jde o vztah dítě - otec. Jaký byl manžel na to nemá vliv.  (Samozřejmě to mělo vliv na ten rozvod, ale to byl rozvod z tou ženou ne s dítětem.) Tím, že (možná) byl naprd manžel se nemění jeho právo na dítě a právo dítěte na něj.

Evaeva 

Jasně že se nerozvádí dítě. Navíc děti, chudáci malý, milujou kolikrát i  vyslovenýho rodiče mizeru, to víme, ne?  Ale pak je na tom druhým dospělým, aby vyhodnotil jestli je setrvání ve svazku manželském ještě prospěšný i pro potomky... a někdy to holt dopadá tak, že není. Ale to dítě to neposoudí. Hele dneska se přece konečně už mluví i vo tom, že ten nefunkční svazek ty děti odnášej taky, byť v tý chvíli nevědomě. A jestli třeba tatík občas jednu vrazí mamině přičemž na dítě je jak med... to taky není vo co stát řekla bych. Jen příklad, neříkám že to tady tak bylo! Jen to, že bez důvodu se nesbalíš s postiženým dítětem a nezdrhneš na druhej konec republiky... asi. No ale čert ví, přiznávám výhodu pochybností

Mně šlo fakt jen o to nařízený vrácení...

barbucha jo, těch důvodů, proč zdrhla, může být víc, pochopitelné i nepochopitelné. Klidně může být otec násilník, klidně může být matka švihlá a mstít se, nejspíš něco mezi.

Soud by měl rozhodnout ve prospěch dítěte, tj. řešit, co je dobře pro něj, ne který rodič by měl vyhrát.

Evaeva 

To by měl. Akorát že v jedný domácnosti s nima trvale nežije, a na papíře to všechno může vypadat všelijak. 

No, snad to zatím nějak překousnou. Děti rostou, za pár let to může bejt všechno jinak.

barbucha jo, to určitě, někdy ty soudy rozhodují fakt divně

barbucha Já s tebou úplně souhlasím v podstatě skoro ve všem. Myslím, že ostatní příbuzní můžou otce nahradit, že často je ten vztah daleko lepší a že babičky jsou velmi důležité, i jsem to psala někde dřív. Všechno ok...jen mi prostě nepřijde normální, když jeden rodič sbalí dítě a bez upozornění nebo konzultace s tím druhým dítě odveze na druhý konec republiky. Byť to není šíleně daleko, furt je to 350 kiláků a třeba se ten druhej rodič chce podílet jak jen to jde, klidně denně. A nemůže. Proč by měl za dítětem jezdit on, třeba by mu ho teda mohla vozit matka, když se odstěhovala (z původního domova, kde bylo dítě zvyklý, mimochodem)? Nebo aspoň předávat si ho na půl cesty? Ale tam z její strany očividně nebyla žádná vůle, o to mi jde. 

Já teda věřím (chci!), že soud zvážil všechny okolnosti, i ty, který mi nevidíme.