Její situace byla velmi složitá, matka ji podvodem připravila o peníze, myslím, že spíše živořily, než žily, ale matka prostě vyhrožovala a vydírala, navíc když ta kamarádka kontaktovala soc. pracovnici, tak jí odmítla pomoc. Prostě ji poslala pryč. Jestli si myslíte, že to není možné, tak je. Protože teď to udělala zase.
Omfg
15. prosince 2018 14:31
Hele nevidim do toho a nechci se hádat... ale připadá mi (a může to bejt jinak), že po těch zkušenostech by mohla klidně začít i v tom Kauflandu - tím myslím nějakou nenáročnou práci, kdy zavřeš krám a s čistou hlavou a bez starostí jdeš domů. Kdežto zaměstnání, který na tebe bude klást od první chvíle určitý nároky, včetně náročnějšího kolektivu, nemusíš hned ustát... a pokud tě vymetou ve zkušební době, duševnímu rozpoložení to moc nepomůže řekla bych.
Teoreticky máš pravdu, ale každý jako zátěž vnímá něco jiného...
barbucha předpokládám, že tady bude potřeba ten "na pokladnu" a ještě nejlíp ten, co má s takovými lidmi zkušenosti.
Jo, to už je na tom jedinci.
Mimochodem si myslím, že i na soc. pracovnici si můžeš stěžovat... a hnát to až kdoví kam... ale to je taky o tom, na co máš ještě sílu, to je jasný. Ale jestli se chce postavit na vlastní nohy, tak se jednak musí zbavit tyrana, a taky se postavit sama za sebe, že jo. V tom by i ten terapeut mohl výrazně pomoct.
Hele tady jsem našla seznam od VZP, netuším teda jestli je to všechno na pokladnu nebo ne, ale možná by stálo za to se na to mrknout, rozeslat poptávku apod.
Díky, snažíme se najít nějaké adekvátní a optimální řešení, protože ona má fakt pocit, že v první řadě potřebuje tu práci. Ono celkově nepomáhá ani to, že to vnímá jako osobní selhání, je to inteligentní holka, členka Menzy, vždy dokázala pomoct ostatním, ale ne sobě. Navíc bydlí v menším městě, lidé vědí, čím prošla, ale chovají se očividně, jako by něco špatného udělala ona, lidé, které znala, spolužáci, kamarádi, jí neodpoví na pozdrav nebo se jí vyhnou... Musí to být peklo.
euridikeStěhování do nového prostředí by nezvládla? Jak už tu někdo psal, tyrana umístit do LDN a odstřihnout se od okolí, které je očividně převážně toxické.
Ano, taky myslím, že by bylo řešení udělat tlustou čáru a začít znova, ale to se někdy snadněji řekne než udělá. Musíme to řešit nějak postupně podle toho, co je akutní...
euridike Pokud to bylo až tak strašné, domácí vězení, a tak, tak to je opravdu na peči odborníků. A nějakou práci "na půl cesty".
Hodně sil.
Reakce na euridike:
MP Marge
Ano, pomoc jí nabídli, ale s tím, že vlastně terapeutů je nedostatek a nenabírají nové klienty, takže je to spíš Hlava XXII
Paneboze, (dobra) terapie je v tehle pripadech to nejdulezitejsi 
Taky myslím a vím, že tohle by brala i ona, ale pořád jsme u základního problému, kde konkrétně se té pomoci dobrat, třeba i té možnosti "práce na půli cesty", ona prostě nezapadá do žádných škatulek, není týrané dítě, neutíká od manžela tyrana, nezbláznila se z toho, obdivuhodně funguje a pendluje mezi nemocnicí a úřady, kde řeší maminy problémy, které by mohly spadnout na ni, nevěřili byste, čeho její máma byla očividně schopna. Paradoxně - kdyby to nedala a zhroutila se úplně, tak až pak by jí asi někdo pomohl.
Reakce na euridike:
DruI
Ano, taky myslím, že by bylo řešení udělat tlustou čáru a začít znova, ale to se někdy snadněji řekne než udělá. Musíme to řešit nějak postupně podle toho, co je akutní...
Jasne, musi se na ni pomalu, to se neda uspechat, tim by mela jeste vetsi stres. Pokud za nejdulezitejsi povazuje praci, tak at se soustredi na hledani prace. Priority si musi stanovit sama, protoze mit pocit, ze ji porad nekdo jiny "ridi" vsechno jen zhorsi. A to i kdyz to dotycny mysli dobre.
Bohuzel s praci nic konkretniho poradit nemuzu, nejsem v CR .
Ale co to je za lidi v tom jejim meste, to mi hlava fakt nebere, jak se muzou chovat takhle! Vzdycky, kdyz myslim, ze me lidi jako celek uz nemuzou nicim prekvapit, tak se pletu 
Pamatuju, že když mi v době dospívání zemřel otec, mnoho lidí se se mnou přestalo bavit nebo právě přešli na druhý chodník, poněvadž měli pocit, že by měli něco říct, ale nevěděli co, tak se té situaci chtěli vyhnout. Co se týká mé kamarádky - myslím, že mnozí mají špatné svědomí, protože to věděli. Třeba jejich sousedi to věděli stopro. Důvod, proč se rozhodli mlčet, je extrémně sobecký.
Ještě jsem koukala na ty terapeuty ze stránek VZP - např. jediný terapeut v jejich městě smlouvu s VZP nemá, cena 1200 na ruku za hodinu. To fakt není pro každého.
Jo a jak jsem se teď do toho fakt hluboce ponořila, protože to nechci nechat být, tak jsem fakt získala dojem, že reálné pomoci se asi dočká jen ten, kdo má odvahu takhle šílený životní příběh nějak zveřejnit a dostat do médií, protože až pak si někdo všimne a pomůže.
euridike - přeju štěstí. Pomoct neumím a je mi z toho zle jen to čtu. Hodně síly vám oboum. Pokud by jste potřebovali peníze na toho terapeuta ráda přispěju.
To je od Tebe nesmírně milé, ale vím, že tohle by od nikoho nepřijala... My to zvládneme, musíme. Já mám totiž chuť začít to řešit celé z principu. Jak je možné, že tady mají mnozí plnou pusu řečí o pomoci obětem domácího násilí a trestných činů, obzvlášť takhle před volbami si na tom mnozí dělají PR, ale v reálném životě je to jinak? Jaktože nikdo nechce, neumí pomoci někomu, kdo má sám enormní snahu svoji situaci řešit, jen potřebuje najít možnosti a způsob, jak to udělat? Proč si musí člověk, který se snaží a nechce být nikomu na obtíž, připadat jako neviditelný nebo jako někdo, koho se chce každý rychle zbavit? Já se s takovými věcmi smiřuju strašně těžko...
jitřenka Hele, to neni spatnej napad - kdybychom tady zalozily sbirku na tu terapii, taky bych rada prispela!
Jsi hodná, ale jak jsem psala výše, tohle není cesta, my samozřejmě projdeme další terapeuty v okolních městech, na tohle jsem koukala jen pro začátek. On je tady i ten problém, že tě tady většinou vezme jen někdo v kraji, kde máš trvalé bydliště, to se týká i těch různých neziskovek apod., jenže ona bydlí na samé hranici dvou krajů, všechno má blíž a schůdnější ve Středočeském kraji, v němž ovšem nežije, protože žije pár metrů za jeho hranicí. Takže do toho lezou ještě takové byrokratické překážky.
euridike to je rada spíš pro dlouhodobý horizont, ale pojišťovny na terapie přispívají, například moje 400 na jedno sezení (což samozřejmě není ani půlka). Teď určitě potřebuje nějakého akutního terapeuta, ale do budoucna by jí to mohlo trochu pomoct.
Je skvělé, že jí takhle pomáháš a má v tobě oporu 
