Moje tchyně je teď momentálně v jednom DD v Brně. Co já tam vidím jako nejhorší, je nedostatek soukromí. Teď má vlastní pokoj, kde je jen jedno lůžko, což je velké plus. Ona má hlavu čistou, problémy s pohybem, takže i když jsme to doma zkoušeli, fakt to nešlo, prostě toaleta, WC, vše očistec jak pro ni tak pro nás. Tady tedy v tomhle lepší, protože na to mají vybavené koupelny se zapuštěnou vanou, WC se širokým vjezdem pro vozíček atd. Na každý den tam mají taky různé aktivity, přizpůsobené období, před Vánoci pekli cukroví - teda asi jen tvořili z těsta, nevím přesně. Ona na ty aktivity moc chodit nechce,protože na ni padá deprese ze starých lidí. Abych to nenapsala špatně - ona je taky stará, samozřejmě. Ale mysl má čistou, tak vidí, jak ti ostatní jsou na tom špatně a ona též, ta deptá jí to. Proto je radši sama na pokoji, čte si, luští křížovky, kouká na televizi. Nerada chodí na ty společné aktivity, protože jsou přizpůsobované těm v horším stavu mysli a on by ráda, jak tu bylo psáno, viděla třeba dobrý film. Pokud jsou tam občas nějaké besedy, nebo když jeli na operu do divadla, to byla nadšená. Ona ta koncentrace toho stáří na jednom místě prostě depresivní je, to si nebudem namlouvat. Já, když byla poprvé na jejich společné akci, tak jsem domů přišla totálně vyřízená. Za mě, pokud budu muset jednou do nějakého podobného zařízení, tak se budu modlit za jedno - abych měla soukromí. To si myslím je nejhorší ztráta.