ha, kouzlo papinaku! dik moc, po nejakem se tu podivam, uz jsem uvazovala, ze by se hodil.

ja si papinak tez pamatuju z detstvi jako nastroj hruzy :D ale zas je to vyzva a lusteniny varim celkem casto, takze by to bylo prakticke. prave na tech pet hodin nemam moral. sice treba kdyz pracuju z domu, tak na to cas je, ale vetsinou se zaberu do prace, zapomenu na plotnu a pak skrabkam ze dna zuhelnately zbytky kdysi cocky ...

Já jsem z něj vždycky taky měla panickou hrůzu! Mamka ho používá na chalupě a já co pět minut vyšiluju, že to nějak moc syčí :-) Ale tím jsem se naučila, jak moc to vlastně má syčet a většinou ho dávám na nejmenší plamínek, takže syčí opravdu jen trochu a uvařené to je... Ale přistupuji k němu s velkým respektem!

(Guláš jsem v něm vařila jednou a stálo to za prd, maso sice bylo měkké, ale ta šťáva se vůbec nezahustila - nedávám mouku, nechávám jen rozvařit cibuli. Takže pro mě papiňák ideální na vývary a na luštěniny.)

Mohla by som poprosiť recept na pitu? Hummus vyzerá super. Zatar som párkrát skúšala, dostala som domáci z Libanonu. Tak mi bolo ľúto že mi to nechutí.

Pro mne byl papiňák dlouho ten pekelný stroj mého dětství, se kterým máma zacházela jak s odjištěným granátem. Před pár lety mne přesvědčila kamarádka, že doba pokročila a papiňák je užitečný a celkem bezpečný pomocník, teď už bych se ho vzdávala docela nerada.

Pitu jsem dělala přesně podle Cuketky, on je na tyto věci fakt úžasný, protože každej recept zkouší do té doby, než ho přivede k dokonalosti a pak teprve dá na blog :-) Pekla jsem na takové té litinové plotýnce překryté pečícím papírem.

Znáte takovou tu situaci, kdy se chystáte něco udělat a hlavou vám bleskne, že to není dobrej nápad...a vy to stejně uděláte?  Fakt by té chilli papričky stačila jen třetina

Ale zas je mi pěkně teplo , aneb dnešní polévka: šalotka, červená čočka, sladká brambora, kurkuma...a ta zatr.paprička!

Super ďakujem, hneď cez víkend to skúsim. 

Však žít se bez něj dá. Já mám zas panickou hrůzu z vaření na plynu.

My měli plyn doma, když jsem byla malá. Máma mne asi i schválně strašila a odháněla, což ve mně zřejmě zůstalo, normálního ohně se nebojím, naopak. Když mi bylo tak 20, na kamarádce (jinak kuchařce, ne nemehlu jako já), chytil od plynu střapatý huňatý svetr, přežila s celoživotními následky, plastická chirurgie nezmůže všechno. To mi dodalo. 

My jsme se přestěhovali do bytu s plynovým sporákem, když mi bylo asi 5 let. Slyšela jsem rodiče mluvit o tom, že plyn může vybuchnout a měla jsem z něj panickou hrůzu a vize a la film Skleněné peklo. Dneska mám sama plynovej sporák a je mi to šumák.

Ty by sis měla otevřít nějakou polévkárnu. Vždycky začnu slintat. To, že něco udělám, ačkoli už v tu chvíli vím, že bych neměla, dobře znám. Aneb jak několikahodinové usilí ve finále poslat do háje. V kuchyni i při jiných manuálních činnostech. Ale dala bych si i se zatr.papričkou.

Ježiši, tak o podobným případu jsem naštěstí nikdy neslyšela a upřímně řečeno mně ani nenapadlo, že se to může stát. Moje hrůzné představy obsahovaly "pouze" hořící byt a dům. To ten strach z plynu chápu.

Po mnoha letech vaření na elektrice mám asi sedm let plyn a jsem hodně spokojená. Ale vůbec bych se nezlobila mít nějakou kombinaci. Na rychlé vaření je plyn super, na opravdu pomalé uvažuji o dokoupení indukční jednoplotýnky (marmelády, pomalé vývary a tak). Akorát teda u toho plynu je pitomé to čištění. 

Nedřív jsem se plynu trochu bála, ale s kvalitním spotřebičem vlastně není čeho. Jo, huňatý svetr k plynu je bohužel blbost, oheň je prostě oheň.

Ty Vaše polívkový fotky, to je jak 'co jsme dnes medvídky uvařili'  (omlouvám se za infantilní post, asi stárnu nebo co)

přesně to čištění...nebojím se ani plynu ani ohně, ale toho, že bych párkrát odbyla po vaření úklid a sežere mě špína ze sporáku. Nic pro mě, ale na vaření je plyn fakt nejlepší.