Nic se neděje. Maminka je aktivnější, než leckterá čtyřicítka a upřímně se bojím, aby ji jednou nezradilo tělo a nekomandovala nás pár let z postele, celá naštvaná, že nemůže vstát a udělat to sama a lépe. Rozhodně se nechystá "nějak dožít". Momentálně se stará ona o mě (a částečně i o zbytek rodiny), zlomila jsem si nohu a čeká mě operace.

Mamince fandím. Já mám kolem sebe oba dva případy. Tátovi jsme před třemi lety k 75. narozeninám kupovali lyžařskou helmu. Teď se chystá s "klukama" (jeho svěřenci z vodáckého oddílu, které kdysi odchoval) na týden na vodu. Jeho přítelkyně je teda taky o 25 let mladší :-).

Naproti tomu rodiče od přítele jsou o pár let mladší a sedí doma na zadku. Mí prarodiče z matciny strany byli to stejné, akorat před dvaceti lety. Když se dívám na fotky, babička v 60 vypadala na 70+ . Každý den stejné činnosti v domácnosti, návštěva doktora jako kulturní zážitek a vytržení z nudy. Od určitého věku už fakt jenom nacvičovali pověstný skok do rakve.

Díky, vyřídím. Manželův otec po sedmdesátce objel "s klukama" na kole Balaton. Když slouží zdraví, dá se. Zato tchýně má problém i uvařit. Nadváha  a lenost.

Mmch, u koho je tatínek pojištěný?

Ha ha, u zdravotní pojišťovny. K čemu je dobré cestovní pojištění, jsem mu musela vysvětlit až já i s argumentem, že když už ne kvůli sobě, tak kvůli svému okolí, protože případné následky odneseme všichni. Někdy je ta hranice rodic-dite sakra tenká...

"Někdy je ta hranice rodic-dite sakra tenká..." směju se tu - ano, už to zažívám se šestnáctiletou dcerou. Na radu chodím často, tu mladší komanduje víc, než já (nepřeslechnutelný matčin tón i slova)  a jemných připomínek od ní jsem měla minulý týden spoustu - leduj, takhle bys neměla sedět, nezapomínej pít ... Máme teď hezký vztah.

Zrovna dneska jsem zahlídla na netu, že Mickovi Jaegerovi je 74. To když si převedu na tchána, který je o 2 roky mladší, to je teda sakra rozdíl. I na těle i v hlavě. A ještě při tom jejich životním stylu zamlada (myslím RS), teď už prý žije hrozně zdravě.

Žejo? Teď jsem potkala spolužačku ze základky... a naštěstí já jsem na té lepší polovině. A vůbec mě překvapuje jak "holky" mého věku dokážou vypadat. Sama ze sebe mám pocit, že jsem takový prostředek, nijak o sebe nepečuju... a pak vlastně z mnoha srovnání vyjdu fakt dobře :-) což samozřejmě není stížnost :-)

Je důležitý přístup k životu. Když člověk dělá co ho baví, potkává zajímavé lidi a hodně se směje, tak to stárnutí není ani moc vidět :-)

hehe, no já si někdy říkám, jestli to nemá člověk nějak milosrdně zahalený do nějaký růžový mlhy... já asi neznám nikoho stejně starýho jako jsem já, u koho bych si řekla, že takhle staře teda nevypadám... co si o mě myslej lidi o 15 let mladší teda netušim :-D

Já dostala kompliment nedávno. Kolega, který mě znal pár dní, mi řekl, že si myslel, že jsme stejně staří. A nejsme, jsem skoro o 10 let starší, než on. A to si fakt nepískám, moc dobře vím, jak na tom jsem.

Myslím, že to nejsou růžový brejle. Mám několik spolužaček ze ZŠ, které vypadají jak svoje matky a když jsem jednou za čas ve své rodné vísce a některou z nich potkám, mám kolikrát fakt problém na první pohled poznat jestli je to "holka jako já" nebo její máma. Všechny tyhle ženský mají podobnej osud - učňák nebo pochybná SŠ, kolem dvacítky první děcko, chlapa z místního JZD, paty nikdy nevytáhly dál než do Olomouce. Nadváha, trojbarevné vlasy a zapšklost included. Ale mám i spolužačky tak krásné a mladě vypadající, že závidím ;)

No ja ted poradala akci, kde se sesly ruzne zeny stejneho veku, vzajemne se pred tim neznaly a velmi vtipne se mnou jedna (kazda) skupina probirala tu druhou, ze jako vypadaji ty holky starsi nez "my" a jak je to mozne?  Docela jsem se bavila...

Ať se noha brzy uzdraví a nebolí. Moje mamka si zlomila vloni dva dny před Štědrým dnem a sádru měla až do března. 

je normání, aby člověk po pádu na holeň měl modřinu ještě po čtyřech nebo dokonce pěti měsících? stalo se mi to někdy ještě skoro v zimě, a pořád tam je  navíc taková kruhová (uprostřed není modrá, tedy není vůbec, jen kružnice).

já se viděla po delší době se spolužákama z VŠ (ne po moc dlouhý, s některýma asi po 2 letech cca) a na první pohled mi přišli všichni starý/jetý/tlustý/vrásčitý/šedivý/plešatý (jenom já vypadám pořád stejně (haha)). Po několika hodinách (a pár pivech) jsem odcházela s tím, jak jsou všichni furt stejný a vypadaj pořád báječně :-D

No asi jo, protože já mám po roce a půl pozůstatek modřiny na břiše (nabrala jsem žebrem dětskou vyvýšenou postel při stlaní). Nejdřív to byl šílenej moncl přes půl břicha, teď je tam už jen nažloutlá mapka.

Myslim, ze je. Ja som po páde vo vani mala modrinu na holeni viac ako pol roka. A pred rokom som si spravila strašnú podliatinu na kuse železa trciaceho z pod postele a ešte stále mam na nohe fľak.