Tak nechci vám brát v téhle diskusi iluze - on to sice občanský zákoník upravuje vcelku dobře, ale realizace bývá složitější
Ten z manželů/partnerů, který investuje své prostředky do majetku manžela/partnera, má právo pří rozvodu/rozchodu požadovat náhradu této investice. Ale důkazní břemeno bude na něm, tj. musí investici a její výši prokázat (to jsou ty výše zmínění "účtenky") - v praxi to ale bývá dost problematické dokazování, pokud ten vlastník nemovitosti "klade odpor" a nechce se finančně vyrovnat. Tohle pak vyřeší jedině soud, ale trvá to, no...a taky to stojí prachy.
Paragony si 10 let dozadu obvykle nikdo neschovává, ale ani výpisy z účtů nebo karetních transakcí nejsou samospasitelníé - je nutno dokazovat, co, kde a za kolik kupoval a že se to na nemovitost manžela/partnera opravdu použilo (dle výpisu z karty např. doložím, že jsem ve stavebninách nakoupila stavební materiál za xxx,- Kč, ale musím i doložit, že byl použit na nemovitost partnera). U rekonstrukcí toto bývá obvykle ten největší kámen úrazu - co se kupovalo, kolik se kupovalo a kde vlastně jsou ty konkrétní cihly zazděné.
Pokud se důležitosti nebo "výhodnosti" manželství u těchto majetkových záležitostí týká, naprosto souhlasím s Kan - společné jmění manželů je pojistka.
Na vlastnictví nemovitosti nabyté (i na hypotéku) před uzavřením sňatku nemá svatba vliv - pořád zůstane výhradním vlastnictvím toho kterého manžela. Toto jediné je jednochuché.
Konec půlnočního právního okénka