crazydaisy ach jo, to byla hrozná doba 
stes spousty lidí se to fakt nedotklo. Třeba moje máma poprvé potkala někoho, kdo byl reálně perzekuován až moji bývalou tchýni v roce 2000. Do té doby si fakt myslela, že jsou to spíš povídačky. Naší rodiny se to týkalo akorát tak, že přišli sem-tam k tátovi do vyzkumaku ana mamu tlačili na vstup do strany, čemuž se jí dlouho dařilo vyhýbat.
Takže verím tomu, že lidi, co nemají tuhle zkušenost ani zprostředkovaně, tak to muzou celé vnímat jinak.
A já tomu nevěřím. Jako za doby protektorátu, jako procesy v padesátejch letech - při naší hustotě obyvatelstva prostě nešlo nevědět, že tady nebylo všecko v pořádku a naopak že tu byli lidi, který to odnesli víc než ostatní. To, že se neděje nic mně osobně, neznamená že ani nikomu jinýmu!
I kdyby netekla krev, tak snad zdravý rozum napověděl, že například trestat někoho za pokus emigrace (anžto nemá právo si vybrat, kde chce žít?!) - a to jeden každej VĚDĚL jak se to tu kvalifikuje - nešlo a nelze vnímat jako nějakou idylu.