Blanka do toho v obchodě dávají visačky, ne?

Evaeva - aha, tak to by mohol byť ten dôvod. Ďakujem.

Blanka Není to na splint a papírovou visačku s info o zboží?

Kan Blanka

Já jsem si vždycky myslela, že to je na to, abychom mohli zkoušet, jestli to pouští barvu, jak reaguje látka na čištění a pak taky vzít ten odstrizek, když třeba hledám sladenou barvu. A on je to takový henten onen na pricvaknuti.

Blanka Nevím, ale to triko se mi dost líbí

U mého muže je taková praxe, že kdo má narozeniny, objedná pro každého kolegu dva chlebíčky. Dělají to takhle roky, akorát jeden chlap nikdy na své narozeniny nic nepřinese, ale vždycky si v pohodě vezme ty dva od jiných. Všechny to štve a nikdo mu nic neřekne.

​Hele a jaká by byla rozumná reakce, když na svoje narozeniny nic nosit nechci, ale odmítnout přímo nabídnutý chlebíček mi taky připadá nezdvořilé? Já si totiž úplně nedokážu představit, že mi kolega nabídne chlebíček a já mu na to řeknu, děkuju, nebudu si brát, protože na svoje narozeniny rozhodně nic nepřinesu ;o)
Ale teda je to akademická debata, protože u nás v práci se narozeniny vždycky slavily jen tak, že jsme si navzájem poblahopřáli.

DruI odmítnout chlebíček lze přece úplně jednoduše

Proč by to bylo nezdvořilé?

Mha Ale to je dobrej nápad na to čištění/ pouštění barvy.

Vždycky když někdo zmíní šatní moly, tak cítím starou naftalínovou skříň, někde v rohu půdy, narvanou k prasknutí starejma vlněnejma oblekama a kabátama. Vůbec nevím, kde jsem k tomu přišla, doma jsme to neměli. Ale úplně ten naftalín cítím smrdět.

​když jsem byla těhotná, tak do práce přijeli kolegové z Indie a mimo dalších dárků mi přivezli i oblečení na dítě. Bylo těma naftalínovýma kuličkama úplně prosycený, taky to mám i po letech v nose. 

Pinot Noir no ale tady bylo mysleno "diky, ja si nevezmu, protoze se ti pak neplanuju odvdecit na svoje narozeniny"

711990 ale důvod, proč odmítá, je přece irevantní. Chlebíček nikdo nemá povinnost přijmout, stejně jako není povinnost chlebíčky donést, když má člověk narozeniny. Jen se tím odmítnutím dá předejít řečem "za cizí žere jak nezavřenej a sám nepřinese nic". 

DruI taky by mě zajímalo jaká je správná reakce, pokud někdo prostě jenom nechce do práce nic nosit, protože mu je třeba nepříjemné na svoje narozeniny upozorňovat, což je třeba můj případ. Nosila jsem do práce nadúrodu jahod, cukroví o adventu, dort při odchodu na MD, ale narozeniny si chci řešit s rodinou.

Jinak se přiznám,že mi tohle očekáváni reciprocity v dospělém kolektivu přijde takové trapné. 

Pinot Noir Víš co, já jsem si to představila tak, jak to dělávala v práci moje maminka. Tam totiž nemívali společné posezení, ale oslavenec každému přinesl dva chlebíčky na papírovém tácku přímo do kanceláře. Jinak samozřejmě, pokud pohoštění někde leží volně, tak je jednoduché si nevzít, ale to se mi zase na druhou stranu zdá divné, že někdo sleduje, kdo z kolegů si vezme kolik chlebíčků :o)

monis No právě. Hlavně je hloupé, když se pak někdo s oslavou utrhne a ostatní pak pociŤují nutnost se revanžovat a ty oslavy postupně neudržitelně rostou.

monis

Já myslím, že to trapné je, ale jen pro některé povahy:) Jiní to miluji a vyžadují.

Přišla jsem do pracovního kolektivu, kde spolu lidé pracují od VŠ, jsou stejně staří a mají svoje zvyky. Narozeniny se slaví v práci, kde mají stejně většinu kamarádů a celkem ve velkém +alkohol. Co tam jsem, tak o narozeninách jen mlžím a přecházím je, abych se nestala zdrojem narozeninovych vtípků. 

DruI no mně to připadá hrozné, tohle sledování, co si kdo vzal a nevzal. Je mi to fuk, připravím pro kolegy něco ráda, ale zároveň tenhle tlak na ty, kteří to dělat nechtějí, nesnáším. Úplně chápu, že někdo nechce, chápu, že někdo nemá chlebíčky rád, chápu i to, že někdo slavit svoje narozeniny nechce, ale chlebíčku neodolá. Nic z toho neřeším. Jen jsem odpověděla, že na odmítnutí jídla nevidím nic nezdvořilého.

Pinot Noir Já s tebou ve všem souhlasím, akorát mám takovou zkušenost, že lidi, co tě pomluví, že sis ten chlebíček vzala, i když sama na narozeniny nic nedoneseš, jsou úplně stejně schopní tě pomluvit, že se nad tím nabídnutým chlebíčkem ofrňuješ a nevezmeš si ho.

Pinot Noir jo přesně tohle analyzování, jestli si všichni konzumenti chlebíčků svůj příděl zasloužilijá jsem měla kolegyni, která když se o něco chtěla podělit, tak si svolávala do kuchyňky konktrétní lidi. Pro mně bizár, pro někoho spravedlivé dělení

DruI to je jejich boj. Já si v práci zvykla být v některých věcech mimo tým (společné obědy, kafíčka, bonboniéry a buchty každé pondělí, akce s noclehem...), nejspíš to taky nezůstává bez povšimnutí, ale je mi to fuk. 

711990 ale důvod, proč odmítá, je přece irevantní. Chlebíček nikdo nemá povinnost přijmout, stejně jako není povinnost chlebíčky donést, když má člověk narozeniny. Jen se tím odmítnutím dá předejít řečem "za cizí žere jak nezavřenej a sám nepřinese nic". 

​S tím musím souhlasit. Když chci donést chlebíčky, tak je donesu a nepočítám si, kolik jiných lidí zase přineslo chlebíčky mně.