žluťásek no vida, tak si to pamatuju dobre!

Ty gumičky byly strašný, dávaly se i do berušek a kopretin a vlasy to rvalo moc  

Já měla krátké vlasy celé dětství (vlastně až do třiceti) a byly jsme se ségrou stříhány nejdrív na docela krátko a pak na hříbka. Ofinu jsme měly vždycky.

Aranel ano, na rajčata se používají. Já mám spirály, nic nepřivazuju. Jinak bych samozřejmě taky stříhala silonky.

Potrefenáhusa Ale berušky a kopretiny byly krásné (pravda, ty jejich gumičky strašlivé). Nedávno jsem jednu stoletou berušku našla . Kupodivu, gumička je stále stejně tuhá, ani za ty roky nezpuchřela.

Soucítím se všemi nuceně stříhanými. Když jsem si v šesté třídě vymohla mikádo, rok jsem nosila vrchní vlasy do culíku a z každé strany dvě sponky. Měla jsem asi nějaký sponkový deficit. 

Já teda černé gumičky kupuju pořád, sice už nepoužívám na vlasy, ale pamatuju si, že na mých vlasech držely a nesjížděly a nic necuchaly. 

Kde jste všichni braly ty duše? Kola jsme vlastnili, ale poprvé jsem píchla az jako dospělá

Jitka77 Mrzí mě,že dokud maminka žila,tak jsem se jí nezeptala proč mi nedovolila dlouhé vlasy.Naposled v životě jsem byla u kadeřnice v 15 letech a pak se rovnou nechat vyfotit na první občanku.Dodnes v naší rodině ta fotka vzbuzuje smích,protože jsem na ní vypadala na 40.Pak jak mi vlasy dorůstaly tak mě pořád neúspěšně nutila  se  ostříhat a nakonec to v mých 17 letech vyvrcholilo pár fackami ale vlasy jsem si prosadila.Od té doby mám celý život dlouhé vlasy.Mám zato,že nucení do stříhání má co dělat s nezdravým ovládáním osobnosti člověka.Maminka zřejmě podvědomě nesnesla,že bych se mohla cítit nezávislá.

JankaM Tak když se ty gumičky dobře stříhaly, vydržela jedna duše hodně dlouho

sagiti u nás přesně naopak. Máma by bývala chtěla abych měla dlouhé vlasy, jenže já se vždycky ostrihala sama. Samozřejmě to vždycky dopadlo silene,  takže jsem následně musela být transportovana ke kadeřnici,  abych mohla mezi lidi.  A stejně jsem to udělala znovu.  Teprve někdy v patnácti jsem nechala vlasy nárůst, ale vyložené dlouhé jsem nikdy neměla.  

Nechápu proč děti nutit k nějakému účesu.  Mě je popravdě fuk co moje děti nosí.  Syn má vlasy nejdelší z celé rodiny, má je teda nádherné husté vlnité.  Zatímco co dcera má krátké. 

Raduza ja jsem si v prvaku na gymplu opizlala vlasy serezavacem, coz byla vlastne ziletka. Vypadala jsem jak trestanec. Pak jsem to nechala dorust a mela mikado, nacez s nastupem na VS jsem sla zase nakratko, teda ale uz od kadernice. 

Dneska nechapu, co me popadlo ostrihat dceru, kdyz sla do prvni tridy. Mela taky mikado a ja ji ty vlasy dost hnusne zkratila. Musim se ji zeptat, jestli si to pamatuje!

Raduza souhlasím. Chápu to teda u těch malých dětí, když jim to leze do očí nebo se nechtějí česat, ale jakmile jsou schopní pochopit systém dohody, tak proč jim nutit krátké nebo naopak dlouhé vlasy.

Kokoska já teda ty nůžky na sebe občas vezmu i dneska, ale výsledek už je lepší než v těch třeba deseti letech. Na dceru nesahám,  má ty vlasy fakt rovný a je tam vidět kazdej zub. Synkovi kudrny klidně zastrihnu.  

Evaeva trošku mě vyvedlo z klidu,  když si syn asi v patnácti obarvil vlasy na černo.  Spíš teda z toho důvodu,  že černá byla celá koupelna včetně několika světlých ručníků.  Takže jsem ho poučila, ať se obarvi třeba na zeleno, je mi to fuk, ale nezanecha po akci žádné stopy. 

žluťásek gumičky mě nepotkaly, nosila jsem vlasy krátké, zatimco tyhle šuplíky mě pily krev v první kuchyni, kdy mě družstvo nepovolilo zásah do linky, maximálně nátěr. A i ten podléhal schválení!
Zlaté gumičky! 

Raduza to je ale velmi rozumný požadavek

Potrefenáhusa Kopretiny

Raduza No, moje dcera má plán nechat si narůst vlasy až na zem. Tak to jsem jí rovnou řekla, že o tak dlouhé vlasy se jí nestarám, určila jsem na zádech místo, kam až může mít vlasy, dokud jí je myju, suším a česám já a jestli bude chtít delší, tak se o ně stará sama. Ale zatím jsme k tomu bodu ještě nedorostly :o)

Syna stříhám na krátko, protože ještě nevyjádřil preferenci a nesnáší mytí hlavy, tak si to nebudu dělat složitější. Ale příště už se s ním asi odvážím někam do kadeřnictví, protože když ho stříhám doma, tak má tu ofinu děsivě křivou ;o)

sagiti no, my jsme se zase nesměly ostříhat. Měly jsme vlasy až pod pás (a nad čelem příšernou ofinku) a já vždycky záviděla kamarádkám, které chodily ke kadeřnici a měly opravdový účes. Ségra se nakonec nechala tajně ostříhat na krátko v 18, samozřejmě z toho bylo velké mrzení mezi ní a mámou (a i mnou, protože jsem to věděla předem) a mně bylo povoleno zkrátit vlasy pod lopatky asi v 15, když jsem závodně plavala. Nakonec jsem šla taky hodně nakrátko někdy ve čtvrťáku, máma po těžkostech se ségrou myslím pochopila, že příkazy a zákazy místo dialogu nic neřeší.

Já chodila s mladým ke kadeřnici kamarádce od roku. Divně mu to rostlo, vzadu vyšoupaný kolečko a nahoře kudrliny do kohouta. Jak začal brát rozum, chodil si sám a od střední má nějakého kamaráda v tom panským lazebnictví, tak chodí k němu. Za tu dobu měl dlouhou máničku, krátkou máničku, culík, čelenku a teď je na krátko.