MP Meri myslím, že je to v povaze. Je to jako bys psala o mojí mámě. Ona se tak bojí, že se "něco" stane...Bydlí v našem domě, takže se nedá říct, že by nebyla na holky zvyklá, ale třeba nikdy si nevzala ani tu starší, které bude zanedlouho 8, nahoru na přespání, protože by se mohlo "něco" stát. S mužem jsme si přizpůsobili život, že prostě večer spolu nikam nechodíme. O autu mi řekla, že zásadně nikam s dětmi jezdit nebude. Případné hlídání se omezuje na dobu mezi jídly.

Teď doprovází starší do hudebky. Nám to fakt pomáhá, ale iritují mě ty řeči kolem, jak "pořád hlídá" a jak je to "strašně náročný", přitom já zabalím svačinu, dcera sedne do tramvaje a čte si, dokud babička neřekne, že je čas vystupovat.

Nedávno jsem četla jednu chytrou knížku o strachu a uvědomila jsem si, že je to "hezký" příklad úzkostlivosti. A že já jsem po ní, ale pracuju s tím, abych překonala iracionální strach. 

Mohučanka to mi spis pripada, ze se babicce proste nechce a maskuje to tou uzkostlivosti. 

Kokoska to je možné, minimálně částečně, nicméně obecně bázlivá je taky. Nejspíš to bude jedno k druhému. 

Kokoska

Mne sa nechce mat deti, ked k tomu dostanem aj "návrh", čo by sme ako mali robiť. Tak to uz sme si ujasnili, ....

My jak jsme starý rodiče, tak máme taky už docela starý rodiče, navrch bydlíme v jinym městě, tak ja to mam v hlave mentálně nastaveny uplne bez toho hlídání, nikdo se nehlásil ani o mimina v kocaru (a ja byla rada). Starsi dítě uz si samo jednu přespávacku u babičky domluvilo. Asi to bude hodně náročný, az začnu chodit do práce a obe děti do instituci ...

Mohučanka Vidíš, moje maminka má taky hrozně úzkostlivou povahu a tyhlety katastrofické představy, co se všechno může stát, ale u ní se to projevuje tím, že u nich doma hlídá jenom když je doma i dědeček (který narozdíl od ní řídí a byl by schopný dovézt dítě na pohotovost ;o) a když hlídá u nás, nebo je s dětmi venku, tak akorát trvá na tom, abychom měli mobil v pohotovosti.

Mohučanka kamarádka taky bydlí v domě s rodiči a ti taky "pořád" hlídají, oni to mají prostě zkreslené tím, že ty děti mají pořád na očích. A teda jestli mám být upřímná, tak bydlet v jednom domě s rodiči a nemoct si zajít ani na blbou večeři, tal bych byla fakt naštvaná, ale nenaděláš asi nic...

Jinak my máme použitelné hlídání 200 km, takže hlídání máme tak dvakrát na víkend za rok, když někde jedeme a po cestě děti vyhodíme, ale jsem ráda i za to.

monis my máme hlídání na každodenní bázi, ale zase to je "vezmu (starší) děti ven", což pro mě momentálně vlastně není skoro žádná pomoc. Na víkendy se nikdo moc nehlásí nebo že by někdo převzal celý večer, to se stane jednou za rok. Takže ono si člověk nevybereAle je fakt, že jednou to bude pomoc, tchýně ráda vyzvedává z institucí.

My mame s hlidanim ten problem, ze jsme s muzem oba prazske naplavy. On ma rodinu 100 km na vychod a ja 100 na jih. Ono vlastne bylo logicke, ze jsme tu zustali, potkali jsme se tady na vysoke a Praha je na puli cesty mezi nasimi rodinami... ale taky to znamena, ze hlidani proste neni, musime to vsechno zvladat ve dvou.

Ale zase si dceru nasi berou na prazdniny. To pak vzdycky prvni den dva sedim doma na gauci a netusim,  co s tim vsim casem, a co se vubec da delat, kdyz na sobe nema clovek nonstop nalepenou malou prisavku

Potrefenáhusa no moje starší dítě si taky chtělo domluvit přespávačku u babičky, ale babička to zatrhla

Mohučanka usnula o půlnoci, takže nevím, jestli bude babička ještě ochotna

Zuzuli mela jsem to podobne, nasi 120 km od Prahy a nepouzitelna tchyne ve Znojme. Nasi se behem skolniho roku moc urvat nemohli a na prazdniny jsem tam jezdila s detma i ja. Jednou jedinkrat hlidali deti 3 tydny sami, kdyz jsme meli moznost jet do Francie, a bylo z toho nakonec trochu mrzeni. 

monis to víš, že jsem byla naštvaná. Ale pak jsem se s tím smířila, nemá cenu se trápit, když s tím nic nenadělám. Za chvíli budeme na ty večeře chodit všichni

Já si dokonce chtěla přát k narozeninám "hlídání" od babičky, abychom si mohli s mužem sami dojít na večeři. Ale narozeniny mám v březnu a přála jsem si to ten rok, co začal covid, takže smůla. Když se narodilo druhé dítě, tak už mě ta myšlenka ani nenapadla.

(To bylo taky vtipné, měsíc před termínem jel muž se starší na hory a já byla týden doma sama a máma se křižovala, co když to na mě přijde a upozornila mě, že do porodnice mě rozhodně nepoveze )

Potrefenáhusa kolik je prarodicum? Nasim dedeckum je letos 70, babicky kolem 65. To je pravda ze jeste neni zadny vek no.  A hlidaji pres noc cca od roka. Jedine co, tak nasi nemaji povoleno kluka vozit autem, tchyne ano. Muj tata je desny rapl s rychlym autem a uz nas jednou vyboural, takze mam blok. Spis jsou oba pary desne neiniciativni a pri hlidani nehrozi treba vylet skoro ani po okoli. Spis se tak motaji kolem zahrady. Ale to uz je detail a za hlidani jsem strasne vdecna. Jeste teda podotknu, ze me vychovavali vic prarodice. Nasi me nikdy nemuseli vodit do skoly, na krouzky, resit prazdniny nebo vikendy, ucit se se mnou nebo si brat ocr. Teda mama se mnou byla doma asi do tri let, to zas jo. 

Potrefenáhusa

 U nás se nedějou žádná dramata, starší je v pohodě, hlavně od té doby, co umí číst. Čte si tak dlouho, dokud neusne

Jos mne vychovala taky babička, ale bylo ji 60

moji mame je 80, pohlídá, kdyz je potřeba u sebe doma (treba kdyz jsem byla v porodnici nebo chodila po doktorech), jezdi za nama casto vlakem, neni zadna nemohoucí stařenka, ale dve děti už venku hlídat nebude, ani to po ni nechci. 
druhy babičce bude letos 70, ta je ochotna hlídat taky jen u sebe doma, když ji děti dovezem 

spani od roka je pro me naprostý sci-fi, to se ty děti nebudej, nechtěj v noci kojit, nebrecej? Jako vim, ze deti akceptujou ruzny lidi, ale nase deti takovy nejsou, malymu dítěti jsou dva a čtvrt a absolutne si to neumím predstavit ale starsi byla stejna a ted ta noc u babičky byla fakt uplne na pohodu, ta by si to rada zopakovala mit babicku sama pro sebe bez otravny segry 

ale ja si na to nestezuju, ja s tim i počítala, ze to takhle bude...kdybysme bydleli v Praze, bylo by tohle jednodušší, spis se snažíme se casto videt 

a ted jsou zrovna v Praze u babičky a ja sama doma

Mohučanka u nas nebylo drama, jen porad mluvila :-)

Karja To je super

Já letos jedu 12. rok bez hlídání a už ho vlastně ani moc nepotřebuju.

​jo tak u nás je to z99procent kvůli práci, ale díky za to ten volnej čas to úplně odopiskavam a i je mi to jedno snad. Teď jsem Vánocům dostala od samba poukaz do restaurace a lístky do divadla. do restaurace jdu s dětmi a do divadla s mámou:D. 

Potrefenáhusa máme to stejně, jedni prarodiče na druhé straně republiky, druzí (teď už jen babička) pohlídají v případě nutnosti, na nutnou dobu, u nás doma, bez ukládání ke spánku, bez přípravy jídla. I to je samozřejmě pomoc, za kterou jsem vděčná. Babička navíc neváhá pohlídat v případě potřeby i nemocné dítě, to jsou právě okamžiky k nezaplacení, my se bez kina a víkendu bez dětí v pohodě obejdeme. 

Pinot Noir mně opravdu chybí nějaký čas jen ve dvou, víkend třeba. Ale u nás je to naštěstí přechodná fáze, myslím, že už příští rok pošlu mimino s našima na chalupu takyUrčitě si je nebude někdo brát na noc často, spíš tak dvakrát za rok, když se vnutím, ale jsem za to ráda. Mnohem radši než za každodenní braní dětí na hřiště.

Potrefenáhusa starší byl poprvé na noc u našich v 18m, v noci se nebudil a kdyby jo, máma to zvládne. Ale už nebyl kojený. Pak se narodil mladší a navíc byl kovid a pak to dlouho odmítal. Přemýšlím, kdy pak spali u babičky poprvé, řekla bych, že možná až když bylo miminu 2,5. A i potom bylo zase nějaké krizové období. Ono když si je berou dvakrát za rok, tak zapomenou, jaké to bylo, nemají to tak zažité. 

A obě babičky jsou teda lepší uspávači, pokaždé u nich usnuli alespoň o půl hodiny dřív než doma