spani od roka je pro me naprostý sci-fi, to se ty děti nebudej, nechtěj v noci kojit, nebrecej? Jako vim, ze deti akceptujou ruzny lidi, ale nase deti takovy nejsou, malymu dítěti jsou dva a čtvrt a absolutne si to neumím predstavit

​dcera byla poprve sama u prarodicu pres noc v roce a trictvrte,  kdyz ja mela petCT a nesmela se 24 hodin moc motat kolem malych deti. To v noci dostala sunar a asi hodinu ji mama chovala, nez zase usla. Takze kvuli petku to byli nasi ochotni absolvovat, ale vzit si ji, abychom my mohli do kina, by asi neproslo

Pak ve dvou a dvou mesicich ji meli u sebe tyden, ja byla v nemocnici, to uz pry spala lip.

Ted ji uz berou s sebou na dovolene, letos s nima jede na tyden k mori. 

Lukáško bezo mňa ešte nespal. Ja to nehrotim, vo veľa veciach urobil posun, tak snáď raz aj v tomto. 

Zuzuli Potrefenáhusa 

Syna si tchyně pravidelně brala na víkend asi od půl roku, možná dřív.  Vyloženě si to hlídání vyžádala.  A oba byli hrozně spokojený. 

U nas nejvic necekana pomoc prisla od myho taty. Je ted 2. rokem v duchodu, mamka jeste pracuje a kdyz je Tonda nemocnej a potrebovala jsem do prace, uz nekolikrat k nam prijel (nasi bydlej 100km od nas) a Tondu pohlidal. Dneska ho napriklad odvezl, abychom mohli vecer do divadla a zitra ho zas rano vrati:) jezdej spolu vlakem, jedi zasadne KFC nebo Mekac, tata s nim kouka jen na televizi nebo sklada lego, ale jsem i presto fakt vdecna. Ze proste kvuli mne prijede 100km a pohlida.

Ale nejvic moji rodice nadrzujou sambovi. Kdyz jsem na podzim skoncila v nemocnici, meli zrovna Tondu u sebe na vikend a nechali si ho tam celej tejden, kdy mama chodila do prace a tata hospodaril doma s Tondou. Aby toho nahodou nebylo na chudaka samba moc, ze by se musel doma starat o svy dite, zatimco ja jsem v nemocnici

barbucha Hele jako postoj, že nejsou zvědaví na dětské hysterické scény mají i moji tchánovci a to je přesně ten důvod, proč bych tam děti nenechala přespávat.

​No, vono ty scény lezou dost na nervy i ctěnejm rodičům, reagujou na ně značně nerudně i přísně, když jsou u nás... na rozdíl ode mě, já neříkám prakticky nic, stačí že se rozčilujou oni. Máme buldočka, ne dogu Jako když ten malej tvor s příšerným řevem vyleze na stůl, aby si k němu ten pes nemoh čuchnout a druhej, rovněž s příšerným řevem, skáče dva metry vysoko na sedačce, když jen psa vidí...?? 

Já kvůli nim Poppy utratit nenechám, tak je jen dobře že spěj haranti doma, nic proti tomu nemám. Možná ale že by bez rodičů za zadkem reagovali jinak... což je vidět na občasných vycházkách, kdy nás s nima pustěj i samotný

Kokoska 

Nám ten kočárek málokdy vybuchoval, vono to většinou spalo a když ne, dostalo to flašku/dudlík, počumovalo to vůkol a byl klid. Jediný blbý bylo, že jeden by bejval třeba ještě spal, ale druhej ho vzbudil... teď už je to venku v pohodě, dranděj na koloběžkách nebo lezou v křoví a vystačej si sami, pro mě celkem nuda. Se zřítelnicí jsem musela vymejšlet kratochvíle a zapojovat se... se dvěma není žádná "práce".

barbucha tak můj syn se bojí úplně všech psů od čivavy po dogu. Ty známé teda akceptuje, ale čichat k němu nesmí. Půlka parfu se bojí pavouků, což mně osobně přijde mnohem iracionálnější, jsou to dospělí lidé, a nikdo nic nenamítá.

711990 to znam! Kdyz jsem byla v porodnici, starsi dite bylo u jedne babicky, zatimco ta druha vozila memu muzi krabicky s domaci stravou. 

Karja To je super

Já letos jedu 12. rok bez hlídání a už ho vlastně ani moc nepotřebuju.

​

Evaeva 

Hm. Do jejich čtyř let měli rodiče snachy buldočka taky (původně jejího, kterýho jim nechala na krku jakmile se dvojčata narodily) plus mají doteď stoletýho podvraťáka Janičku, která se ovšem naopak bojí dvojčat který jí nikdy nedaly pokoj. Tak to není tím že by nikdy nepoznaly psa (natož aby jim něco udělal) Jsou to prostě delikátní skleníkový kytičky a osobně nechápu, jak můžou přežít ve školce a pak ve škole. I když vlastně jsou víc doma než v kolektivu, anžto je každej měsíc něco vofoukne...

Gatita

barbucha jemu nikdy žádný pes nic neudělal. Je to prostě dítě a jeho strachy nejsou racionální. To přece mají i dospělí.

Evaeva jako ja mu to prala, ale prislo mi to desne vtipny. Po prvnim porodu jsem byla dost v pytli, musela jsem mit blues jak vysity, moc jsem to nezvladala. Muz byl v te dobe na 10 dni sluzebne mimo Evropu a jako matce mi byly pripsany superschopnosti se postarat. Jakoby nebyl to problem, ale domaci vyvarek bych uvitala taky, no.

Gatita chápu!

barbucha jemu nikdy žádný pes nic neudělal. Je to prostě dítě a jeho strachy nejsou racionální. To přece mají i dospělí.

​Ale jasně, já jen že haranti jsou na čokly zvyklí. A je nám to prd platný.

barbucha tak můj syn se bojí úplně všech psů od čivavy po dogu. Ty známé teda akceptuje, ale čichat k němu nesmí. Půlka parfu se bojí pavouků, což mně osobně přijde mnohem iracionálnější, jsou to dospělí lidé, a nikdo nic nenamítá.

​

Gatita Mně pár dní po prvním porodu dělal muž státnice, tak moji rodiče propadli dojmu, že když jsem z porodnice druhej den, tak přece na těch pár hodin nemůžu být s dítětem sama doma a teda přiznávám že jak je mám ráda, tak jsem se strašně těšila až odejdou, protože jsem chtěla jen v klidu ležet a vegetovat  a na druhej porod a můj pobyt v porodnici se starší taky ujali, aby to manželovi ulehčili, akorát  to domácí jídlo mu nikdo nevozil

Evaeva Můj mladší se taky bojí všech psů. Ale vtipné je, že jedinej jeho oblíbenej plyšáček je pes :o)

Stejne je to zvláštní, moje mama ma sama 4 deti a kdyz ma syna treba vézt v autem, trasu, kterou jezdí denně uz třicet let, tak vysiluje, ze se boji, ze nevi, jestli to zvládne, co kdyz bude potřebovat čurat/napit/bude mu špatně ... nekdy na ni bejvam fakt nakrknuta, mam pocit, ze mi to snad dela schválně, vetsinou to zakonči jako jestli bych nemohla jet s nima apod. Je ji 57 ty jo a fakt nekdy nechapu. Společnou dovolenou dáváme jen tradiční hory, jinam se neodvažuju.

​Tipla bych, jak už tu někdo psal, že je to úzkost, která se racionálně ovlivnit nedá a tvoje máma za to nemůže. Měla jsem to s mojí mámou obdobně. Máma nás, svoje děti, vozila v autě běžně. Kolem padesátky měla první vnouče a to s ním v autě taky někdy řídila. Sice už teda velmi nerada, ale řídila. Když jí bylo kolem šedesátky, tak už řídit odmítala s vnoučatama v autě. A moje máma je ta babička, která by se pro vnoučata, i nás její děti, rozkrájela. A je to vidět i na ostatních věcech. To nejstarší vnouče vozila v autě, jezdila na dovolenou. Pak má o devět let mladší vnoučata dvě a ty už v autě vozit nechtěla a ani je hlídat společně nechtěla, protože se bála, že to nezvládne a některému se něco stane. Ona sama o tom mluvila, jak jí ten strach úplně paralyzuje a stresuje a tím víc se bojí. Ona je ta babička, která je má strašně ráda u sebe, ale na druhou stranu se o ně strašně bojí. Vždycky sama hodnotila, jakou míru strachu ještě zvládne a co ne. Ač třeba moc chtěla vzít na dovolenou i ta mladší vnoučata, protože ona ještě má velkou disciplínu podělit všechny svoje děti, vnoučata naprosto spravedlivě, aby všichni dostali od ní stejně, tak to už prostě nezvládla. 

MP Meri A ještě bych k tomu dodala, že nemá smysl to zkoušet nějak překonat. Občas jsme mámu na nějakou akci s dětma, kterou sice s něma chtěla dělat, ale bála se, přemluvili. Ať se nestresuje, bude to OK, nic se nestane apod. Ale ona pak celou dobu byla ve strašném stresu, dětem se bála něco povolit, oni ještě nechápali, co se děje. Ve finále si to moc neužil nikdo. Lepší to bylo akceptovat a bylo to v pohodě. Ony ty děti byly šťastný i u babičku doma a na zahradě a každý zvlášť, protože ona se jim maximálně věnovala a byla v klidu. 

DruI ježiš, u nás to samý, taky pes

Můj muž byl teda vážně chudák. Po druhém porodu jsem byla v nemocnici deset dní a musel se o staršího postarat sám včetně jídla. Byl teda asi tři dny u tchánů a něco určitě dostal ještě domů. Hlídání měl jen na návštěvy u mě. Holt všichni pracují a dovolené je málo.