K tý recyklaci u popelnic, na začátku 90. let jsme od nich s mámou přivelkly spoustu nábytku, jak se lidi zbavovali starýho a pořizovali "moderní věci", tak ty starý končily u kontejnerů. A našly jsem tak fakt poklady, křesla z 20. a 60. let s ohýbanými dřevěnými područkami, stolek art deco, stojany na květiny z 20. let apod.
Samy jsme tam odtahaly hnusnou osmdesátkovou obývákovou stěnu, která do druhýho dne taky zmizela, takovej výměnnej bazar to byl.
Když jsme se pak přestěhovala ze sídiště do Vršovic, tak jsem si zas od kontejnerů nosila haldy knížek, většinou klasiku. Jednou jsme si punkově přivlekli se spolubydlícíma i 2 tašky potravin, někdo ve vedlejším vchodě likvidoval pozůstalost a vyskládal vše z linky v papírových taškách do přepravky ke kontejnerům, my jsme měli v té době málo peněz a pořád hlad, tak to byl cennej nález.
Teď bydlíme ve vilový čtvrti a jako takový odkládací místo slouží kontejnery na tříděný odpad, občas se tam nějaký nábytek objeví a následně i zmizí. Už je tam ale málokdy něco, co by stálo za to, ještě jsme odtud nic nedonesla. Akorát nedávno tam byl takovej ten plyšovej houpací kůň z mýho dětství, co jsme ho vždycky chtěla a naši nám ho nechtěli pořídit, tak jsem si ho chtěla vzít, jenže jsem narazila na drobnej odpor ze strany manžela, a když jsme se vrátili z venčení, tak už byl kůň pryč.
Naštěstí je to hezká historka :-)
