Já úplně chápu právo dospělého člověka rozhodovat o svém zdraví, nicméně zpětně mi to rozhodnutí ignorovat doktora (v tom našem rodinném případu) přijde strašně sobecké. Tátova choroba se dala korigovat blbou dietou, kdyby se na ni nepřišlo až v terminálním stadiu, kdy už ani nebylo možné mít ho doma. Deset let si stěžoval na různé nespecifické potíže a bylo by stačilo jednou zajít k doktorovi...
Stěžovací vlákno
10. srpna 2014 17:31
Janulik03 já v tom vidím strach. strach že rodiče stárnou a onemocní a tak.. a víru v kouzelnou moc lékaře, že to může když ne zvrátit tak alespoň nějak magicky "pozastavit". že jako kdyby se maminka/tatínek/tetička víc snažili!!... takový nějaký obecný trend se mi zdá, že za chorobu či stáří si každý může sám a běda jak na tom nemakáš aby ses tomu vyhnula. zní to směšně když se to takhle napíše, ale fakt to tak vnímám.
Mohučanka blbý je, že s největší pravděpodobností by stejně to "jednou zajít k doktorovi" vůbec nic nevyřešilo. páč nevím jestli sis toho všimla, ale když si u lékaře postěžuješ na nějaké nespecifické potíže, tak se nic zvláštního nestane:P
tatínka je mi samozřejmě líto. určitě jsou případy ve kterých by bylo vyšetřování a léčení ku prospěchu, ale když ten dotyčný nechce tak prostě nechce, to je tak těžký pochopit?
whiskas Chápu tvoji frustraci. Tvrdohlavou maminku jsem taky zažila. 
Tak snad brzy zjistí příčinu a začne se léčit a všechno bude zase dobré.
viktorka_od splavu naprosto souhlasím. Já jsem před pár lety sama cítila, že něco není v pořádku. Nikdo z rodiny to nevěděl, nejsem vzdychací typ. I šla jsem k lékařům. Po důkladném vyšetření (dle jejich mínění) jsem byla zdravá s pocitem obtížnýho hypochondra. Dobře mi nebylo a jednoho dne jsem se probrala až ve špitále s naprosto jasným nálezem. Takže pak ta prevence, že. Jinak si myslím, že pokud je člověk svéprávný, má si o svém zdraví rozhodovat sám. Můžu svému blízkému říct, že mám o něj starost, ale tím to končí.
whiskas nie nie je mi cez 70. A pevne dúfam, že mi bude dopriate aj potom sa samej rozhodnúť, či sa chcem liečiť. A ver mi, že viem o čom hovorím.
Janulik03 že si děcka myslí - kdo má nad 30 je starej a uplně blbej, to chápu. ale že dospělí takhle uvažují o svých rodičích mě překvapuje. a muži (který má tendence se tak chovat ke své matce) říkám: ty budeš mnohem horší!
jako mě taky zaskočilo že moje chytrá a vzdělaná maminka už je řekněme trochu pomalejší.. ale musím se s tím prostě smířit. a doufat že v jejím věku budu na tom aspoň tak dobře jako ona a že se najde někdo kdo o mě bude mít zájem - slušný zájem, jako o člověka, neže mě bude sekýrovat jako nějakýho trotla.
jenže u starých lidí je těžko říct, kde začíná a končí hranice svéprávnosti. nemyslí tu právní, ale reálnou. navíc se ta hranice může někdy měnit v řádu dnů, jede týden máte doma svěží babču a druhý senilní důchodkyni, která si někdy není jistá, co je za den.
já chci vidět, až se rodiče některých přispěvatelek přede mnou změní v senilní starce, zda v okamžiku, kdy budou vidět, že je to s nimi nějak blbý, ale rodič (který už nebude ani vědět, jak se jmenuje soused) řekne, že nikam nejde, tak řeknou ano tati, jsi dospělý a svéprávný, tak ses sám rozhodnul, tak ahoj, já se za týden zase stavím. a s klidem odkráčejí domů.
Jiná Realita tak naše babička se takhle ze dne na den pomátla, ano. k lékaři chodila a vůbec dělala všecko co jí kdo řekl. a vidíš, nezabralo to. šibnulo jí - jasně, v tom věku... a až když ji to trefilo podruhé, zjistilo se že to byla mrtvice. ta druhá už ovšem neslučitelná se životem. tak jsme ji nechali odejít. mohli jsme ještě vyvádět a kdoví, třeba ji by pár měsíců drželi na přístrojích. spíš ale ne.
vy to nevím proč šroubujete na tu zdravotní prevenci. o tom já ale vůbec nemluvím.
mluvím o přístupu. staří lidé se stávají znovu dětmi. velmi často. a chovatse k nim jako ke svéprávným dospělým mi v takových případech přijde minimálně krátkozraké.
když bude chtít váš slepý, hluchý a pomalý 80letý otec řídit, tak ho taky necháte, bez řečí? jen s tím "rozumným" zájmem? protože přece je svéprávný a vy s tím nic neuděláte?
Jiná Realita promluvila bych si s jeho lékařem. protože ten uzná, zda může řídit, já teda těžko. a kolikrát se mi zdá, že slepý hluchý a pomalý je každý druhý řidič:D
a ano vím že máš s tatínkem trápení a je mi to líto. ale nic s tím neuděláš, nic. prostě to není v lidských silách. určitě, kdyby poslouchal, kdyby dělal to a nedělal tamto.. tak by to bylo snazší a byl by tu jistě dýl, o měsíce nebo i roky. a nebo taky ne. život je stoprocentně smrtelná choroba nebo jak zní ten trapnej citát.
to není můj otec, ehm.
s lékařem si promluvit nesmíte, pokud se nechcete k rodiči chovat jako k nesvéprávnému. co takové lékařské tajemství?
Mutziputzi Co v Praze, ale u mych rodicu se v zakazu na prazaky volaji policajti a na jiny kraje ne. To neni jen tak, musime mit sympatickou znacku, ze:-)))
Jiná Realita no já bych po něm nic vědět nechtěla.
a co smím a nesmím si tak nějak určuju sama
Buď už jsem tedy také mimo, nebo se to zvrhlo v diskuzi jeden o voze, druhý o koze. To jsme měli maminku nechat do sebe rvát nesmyslné žaludeční kapky atp., přestože nemůže jíst a stěžuje si na bolest, jen by se k doktorovi sama nedokopala? Čekat na stav, kdy to bude prostě už jen na záchranku? Ve smyslu, maminko, tady máš čaj, ale dělej si, jak uznáš za vhodné, jsi přece dospělá? To mi opravdu vhodné nepřijde.
Karja jj, proto má u nás plno aut s pražskou značkou nálepku Kometa
viktorka_od splavu no to si určujte naprosto svobodně, ale pokud hlásáte, že je trapný se chovat k rodičům jako k nesvéprávným a potom byste klidně šla za jejich lékařem za jejich zády zjišťovat jejich dzravotní stav, tak si trochu protiřečíte, nic víc...
viktorka_od splavu Tak my si tam dame asi vidlaci nebo hnuj do poklic:-)
Jiná Realita nic takového jsem nenapsala. nešla bych "zjišťovat" číkoliv zdravotní stav k jeho doktorovi, nejsem padlá na hlavu.
viktorka_od splavu a o čem byste mluvila s jeho lékařem? aby mu promluvit do duše edit: nebo si ho zavolal na prohlídku? ale to se pořád chováte, jako by byl ten hypotetický otec nesvéprávný.
