Mně se nedávno zdálo, že jsem na dovolené s kamradáme. Jdem po pláži a je tam takový ten velký party stan. Nakouknem tam a hele, ona tam právě probíhá amputace nohy. Vypadalo to celý jak nějaká reality show.

Nevim, co se mi tím můj mozek snaží řict.

Ounz Ne, vůbec nepoučuješ, jen, že jsem se nedivila já, ale JinaRealita a já nejsem schopná vysvětlit, jak to přesně funguje, tak jen papouškuju, co jsem slyšela. Mmch. nedávno v TV někdo říkal, že když člověk přibere, udělá se mu kdesi v nosohltanu(?) tukový polštářek, díky kterému chrápe. A pokud zas zhubne, polštářek zůstává a chrápe dál. Já mám výcvik od dědy, který chrápal, dřív, než zavřel oči. Dodnes dokážu citovat babičku, kterak mu lála. Vzbudila mě většinou ona, ne chrápající děda. Pro mě je konečná skřípání zuby, to bych zabíjela.

Jiná Realita Když o tom píšeš, tak  jsem o tom taky slyšela, tedy o té zablokované páteři u dětí, ne o těch souvislostech s chrápáním. Speciálně o nějakých blocích v oblasti žeber a tedy asi hrudní páteře, když u dcery řešili astma, resp. její velkou náchylnost k plicním potížím.

Dadoo Janulik03 kdyz vtip je prave v tom, ze mi hlasej, jak jim je smutno a ze me dlouho nevideli a kdy prijedu a pak udelaj tohle...

Solathis 

v tom není žádnej vtip - to je právě to gró... mě by to teda urazilo (možná to je ubohá vratka za ty vánoce?), a souhlasím s tím, co napsala Dadoo ...

Mně se zdává, že mám někam jet, nevím odkud, nejsem sbalená, když ostatní už jdou do autobusu apod. Tentokrát jsem se neprobudila včas a pokračovalo to, že už jsem na letišti a nemám žádná zavazadla, panikařím. Někdo mi poradí, že mám ještě hodinu času, tak ať si něco rychle koupím. Odcházím z letiště, bloudím neznámou ulicí a po půl hodině mám ohavnou plastovou plážovou tašku a péřovou deku, kterou mi v obchodě s taškami ochotně vakuově slisovali do malého balíčku. Pak už jsem se naštěstí vzbudila, doufám, že to nebude pokračovat zážitkem z dovolené bez základního vybavení. A že s tou dekou nepojedu v srpnu na Krétu.

RoSa ja ale nemohla prijet. Nejen subjektivne (se psem na veterine, kdy jsme nevedeli hodiny ani minuty), ale i objektivne, klepala jsem se jak ratlik a na deseti kilometrech jsem si vyzkousela, ze jsem nebezpecna, neudrzela jsem pozornost. A jet 80 km jednim smerem, (nejen) po dalnici a sama se psem? To bylo proste zcela nerealny...

Poslední podobná konverzace, u které jsem byla, proběhla stylem. 

A co Jarka?

Jarku už nemám.

​Dočítám po týdnu volna, ale s tímhle mám lepší zážitek...

 "slyšela jsem, že je Alena těhotná, gratuluju."

"no je....ale ne se mnou"

a nejhorší je, že v té chvíli jsem si uvědomila, že to vím, ale milosrdně jsem zapomněla.

Mirka no přewně, skřípání zubama , zlatý chrápání

Garfie   (pardon)

Garfie uaa

Garfie muhehe kamarad takhle gratuloval nasi spolecne kamaradce, velice stihle ovsem se znacnou pneumatikou kolem pasu. Tehotna nebyla:D Jeho zena mu pak rekla ze se ma priste zeptat ze uz to prece jednou probirali, ocividne gratuluje rad :D

Jo, to ja taky jednou gratulovala kamaradovi ke 4. potomkovi a on to byl tukovej polstarek. A on to samozrejme pak dal doma k dobru.

moora  haha, to se směju na oplátku..

Jako mně teď ta situace taky přijde vtipná, ale v tu chvíli bych se nejraději zakopala 100 metrů pod zem!! 

Garfie A tak třeba byl rád, že se Aleny zbavil ne?..pakliže se jí teda zbavil

Mutziputzi Možná jo, ale to já v tu chvíli nemohla vědět 

moora no kamarádku takhle jednou pustil někdo sednout v tramvaji a taky teda těhotná nebyla, ale rudá prej až za ušima.

Potrefenáhusa to by me zajimalo, ohradila se?

Potrefenáhusa Já už normálně čekam každym dnem, kdy nastoupim do metra a ňákej školou povinnej hajzl mě pustí jako starou si sednout, ten den vyhlásim počátkem stáří

Lilly_Ku Kamarádce se to stalo taky, ale ta si poslušně sedla a poděkovala-prý chlapa nechtěla uvádět do rozpaků a navíc komplikovat život opravdu těhotným, prý by pak už určitě žádnou pro jistotu nepustil.