viktorka_od splavu Pozor, rejsek má tvrdou palici a může se stát, že obyčejná pastička na myši ho nezabije, ale jen zmrzačí.

moora za knihovnou uz byl, ta se da odsunout.. lednicka je polovestavena a zpod ni se dostane pod celou kuchynskou linku do U. no pokud to neni hlodavec tak snad nic nerozkouse a jak rikas po smradku ho najdem:-/ ja to beru celkem v klidu ale jestli donesoi dalsi, vypada to ze bud pudou z domu kocky nebo ja nebo vsici

Bledule no super

viktorka_od splavu tak u nás obráceně, lednice se dá odsunout a dá se pod ní šťárat, ale knihovna je celá stěna

Nedávná debata o výměně rezervy mi připoměla zážitek z Islandu. Možná si ještě pamatujete můj dlouhý příběh z dovolené na Islandu, kam jsme s manželem brali i mého tchána s tchýní, kdy jsme spustili na letišti poplach, já si zpřetrhala vazy v koleni, málem nás přejelo auto ve stanu, zabavili nám boty na letišti a hromadu dalších peripetií. I nedalo mi to a rozhodla jsem se dát Islandu šanci číslo dvě. Tentokrát padla volba na dovolenou na Islandu v zimě, kdy bude všechno pod sněhem, ale tentokrát pojedeme jen sami s manželem a nebudeme spát ve stanu, ale ubytováni u lidí. Koupili jsme levné letenky, zabookovali půjčení auta včetně zimní výbavy a zimních gum. Já si koupila super teplou nepromokavou bundu, vybavila se do mrazů jak na severní pól a s mými velkými obavami jsme vyrazili na Island. A nebyl by to Island, kdyby nám opět nepřipravil své vřelé přivítání. Na letišti nás měli vyzvednout z firmy, od které jsme měli půjčené auto a odvézt do jejich depa. Uprostřed pustiny jsme se dozvěděli, že nemáme potřebnou kreditní kartu na zadržení kauce za půjčení auta, ale oba disponujeme jen kartami debetními. Nezabralo ani zaplacení zálohy v hotovosti. Po třech hodinách vyjednávání a stržení půlky sumy za půjčení auta, které se vlastně nekonalo, nás odvezli bez auta zpět na letiště. Zde muž začal shánět půjčovnu, která nepotřebuje kreditní kartu, ale stačí jim debetní. Po hodině a půl jsme objevili půjčovnu, která nám auto půjčí, za jeden a půl násobek ceny, než jsme měli původně dojednáno s předešlou půjčovnou. Na kartě už značně mizely peníze a to jsme stále trčeli na letišti. Konečně máme to nejmenší a nejlevnější auto, co šlo půjčit. S klíčky od neznámého auta jdeme na obří parkoviště a hledáme, odkud na nás auto blikne. Máme auto, začíná mě bolet v krku a doléhá na mě únava. Večer přijíždíme do malé rybářské vesničky, kde jsme první doc ubytovaní. Druhý den ráno se jdeme projít po vesnici, hladíme si koníky a ovečky a přejíždíme na další štaci. V krku už mě bolí fest, mám teplotu a ucpaný nos. Manžel mě v noci div neumlátí polštářem, protože pořád kašlu nebo smrkám. Sníh nikde nepotkáváme. Následující dny se dostávám z chřipky a vše jde celkem podle plánu. Po 1500 km se vracíme zpět k Reykjavíku a těšíme se do Modré laguny, jejíž teplá voda mi udělá dobře. Zjišťujeme, že pokud nemáme vstupenku koupenou déle jak měsíc dopředu, do laguny se nedostaneme. Nevadí, vyrážíme do jednoho přístavu podívat se na moře, ve kterém se chce manžel vykoupat. Venku jsou 3°C, oceán má podobnou teplotu, vlny jako prase a já mu skoro nadávám, proč tam chce lézt. Naštěstí si to rozmyslí. Cestou k autu si všímáme lehce podhuštěné pneumatiky, naštěstí jsme kus od města, dofoukneme a pohoda, jede se dál. Ha ha. Jelikož nerozumíme zdejšímu systému dofukování, mačkáme tlačítko +. Na Islandu jim to funguje lehce jinak. Celé kolo se totálně vyfouklo a auto trčí na ráfku. Mačkáme plus jak vzteklí a nic se neděje. Hadička je zamrzlá a tak lítáme po benzínce a sháníme někoho na pomoc. Rezerva nepřichází v úvahu. Začíná sněhová vánice a zde se jezdí na ohřebíkovaných gumách. Po hodině se podařilo zmrzlou hadičku rozpohybovat. Konečně nafouklé gumy. Sněhová vánice je v plné síle, silnice není vidět a jedeme jen podle klacků zapíchaných vedle. Říkám si, tentokrát nás Islande už nepřečůráš. Všechno je v klidu, s menšími obtížemi, ale většina věcí vychází. Vracíme v depu auto. Není komu. Nikdo zde není a my tak nemáme papír, že jsme auto v pořádku předali a uvolní nám tedy kauci. Po hodině a půl se konečně objeví nějaký maník. Přebírá klíče a auto a my jdeme pěšky na letiště. Po chvilce už otevírají gate a letíme domů. Tentokrát to nebylo zlé, žádné šílenosti nás nepotkaly. Islande, beru tě na milost. Doma zjišťujeme, že z první půjčovny nevrátili ani tu půlku kauce. Z druhé půjčovny máme stále blokováno několik tisíc na kartě jako zádržné, i když auto už vesele půjčují dál. Po měsíci konečně uvolnili kauce a my tak máme za co jíst. Island č.3 zavrhuji minimálně na pět let dopředu.  

Allania 

“Nechci nikdy vidět, nechci o něm slyšet 

Isladskej kraj

mý šedivý vlasy

mi za pravdu daj”

Allania  jako u obeda a v teple se to bajecne cte.. Pardon.. 

Allania zdá sa, že raj na zemi:)))...a to som sa tam po posledných voľbách chcela sťahovať. Aspoň Nový Zéland mi tu nikto neohovorte, inak budem musieť fakt hľadať iný glóbus...

Allania Dokonalá ledárna .

Allania  Fakt dobrý....jeďte do třetice, jsem zvědavá!!!

Jinak, já nevím kam přesně s tím, tak to pustím tady. Poté co moje dcera strávila víkend u známých jsem si naplno uvědomila, jak velký rozdíl je v přístupu k jídlu. Dcera má dietu, takže jsem známou varovala-když mi ji předávala, zmínila jídlo a říká "sladké skoro nejedla, jen kousek dortu a pár bonbonů", dcera potom "mami, mně je úplně zle, na narozeniny (za týden) ani nechci dort! Já tam snědla tolik sladkostí, jako doma za měsíc!" Tak jsem to dnes líčila sestře učitelce a ta mně naoplátku vykládala historku, jak dnes křičela na studenta. Je mu 16, je morbidně obézní, má asi 150 kilo. Kluk má potíže vyjít do schodů, na výletě s nimi nikam nechodil, no prostě děs. Ráno přišla do třídy a on snídal(!) balíček chipsů a zapíjel to velkou Colou.....(podotýkám, že kluk s ní už svou nadváhu řešil, je to jeho třídní a má k ní dost důvěru, sám si stěžoval). 

Allania Drsný, ale jak říkala moje maminka "zase máte zážitek"! A přiznám se, že i když zimu vcelku nesnáším, tak mě to docela na výlet tam naladilo.

Allania zazitok na cely zivot. Ale zas vidno, ze vas vztah ma pevne zaklady, to je dolezite.

Ktovie kolki by sa vratili jednotlivo po takych peripetiach. 

Jsem unavená a smutná   Objektivně sice není nic špatně. ale je mi na nic, jak nikdy. 

V práci se to se.e takovým způsobem, žejsem totálně otrávená, znechucená, demotivovaná.A protože nejsem sama, je nás hodně, atmosfora je otřesná. Všichni nas.aní, popudliví, bez elánu, jenom nadáváme (ne si vzájemně). To jsem ještě nezažila. A to je září.

Já si snad začnu hledat jiné místo.. ale, v mém věku, kde na mě čekají, že.. 

Dadoo no potes panbu. ale pokud se to v praci takto dramaticky se.e, tak si myslim, ze porozhlednout se kolem neni od veci. klidne bych proskenovala trh prace, malinko rozhodila site. zatim muzes vyckavat na dobrou nabidku, to je taky vyhoda.

jestli na tebe nekdo ceka nebo ne se teprve uvidi. tata menil praci naposled asi 4roky pred duchodem. a navic dnes je trh takovy, ze lidi nejsou a ve sluzbach uz teprve ne. nekde nejaka provozni by ti myslim slusela :D

kdyz nebudes psat do zivotopisu datum narozeni, ale das tam misto toho fotku, tak zrovna ty nic nepokazis :) 

continuity No jo. začnu se rozhlížet. Vždycky je dobré mít plán B.  Děkuji

Dadoo kdyžtak můžeš na čas přesídlit do londýna tam je po lidech z oboru hlad

Dadoo Třeba je to jen dočasné období a vše se vyřeší? Ale samozřejmě neznám detaily a "podhoubí" problému. Jinak myslím, že zrovna v tvém oboru bys neměla problém najít jiné místo. 

Lama_z_Lana kde si tolko? Meska vlak?

Lama_z_Lana Tohle jsou stavy na nic, znám to osobně. Radu nemám, jen vím, že to vždy odezní tak nějak samo. Ať je ti brzo lépe.