Jiná Realita Asi tak no;-). My mame spolecniu zahradu a, predsin a I to je nekdy moc. Ale ma to svoje vyhody rozhodne taky;-)

Dadoo ja doufam ze me dneska pusti, a navstevy jsou az od dvou to bych ho nemusela potkat uz:D samozrejme jinak bych se ozvala ze takhle teda ne

barbucha docitam zpetne o tom bydleni s matkou. Pokec u kavicky, hahaha! Mars na zahradu okopavat cibuli! Hlidani deti? Nevezme si na svedomi, kdyby se jim neco stalo a deti otravene, protoze nic nesmi. Taky vim, o cem mluvim, byvali jsme u nasich vzdycky v lete, kdyz byli haranti mali, a po 14 dnech jsem toho mela plny zuby. 

S rodiči bydlení úplně v pohodě a se tchýní a tchánem taky. Oni jsou komunitní lidé, jsou zvyklí na návštěvy, nic není problém, 13 lidí na víkend, vyndaji matrace na zem a jdou pro všechny vařit. Navíc se u nich vystřídalo hodně lidí dlouhodobě, kdykoliv měl někdo problémy, mohl u nich bydlet. Jen bych se teda bála, že skončím na Červeňáku, protože tam se šampaňské otevře klidně ke snídani :-). 

Ja taky s rodici bydlet nemam problem,vlastne sem tam u meho vikendoveho manzelstvi zila jelikoz nebyla EU tak zit oficielne v Nemecku neslo tak lehce.A bylo to super,hlidani ditete inklusiv

ale treba moje sestra s nima zit nemuze a neni to vinna rodicu.

Já osobně bych s rodiči žít nechtěla, vždycky jsem byla takový "odrozenec", ale obecně v tom nevidím žádný problém. Myslím teda, že by se mládež měla osamostatnit, ale vrátit se zpátky a sestěhovat se, když rodiče trochu zestárnou a jsou malé děti vidím naopak jako oboustranně přínosné, pro všechny generace. 

Ja bych s rodici zit nechtela, ale vubec by mi nevadilo, kdyby nasi bydleli blizko. Nebydli sice daleko, ale bliz by to mohlo byt. Kvuli detem, protoze jsou spolu radi, a i kvuli te pomoci ve stari. Hlavne tonejsou typy, kteri by nejak narusovali nase soukromi nebo prudili, ze mame delat neco jinak. To je asi strasne dulezite.

999 

To je asi tím společenským životem, že jsou ty lidi (ehm, rodiče) tak nějak snesitelnější - u nás byl taky furt někdo. Občas jsme ráno cestou do školy museli překračovat mrtvoly, decentně zakryté kabátem (chudá rodina, málo peřin)

barbucha A žádný negativní stopy to nezanechalo, viď? :-)

Lamicka Ja bych treba s tchyni bydlet nemohla. Aby byla namekko, kdyz u nas byla naposledy a ze jjsem ji uvarila veceri a jak to doma mame krasny a kdyz resime (pripadny) odchod, tak prohlasila, ze "no, to byste to ale nejdriv museli uvest do obyvatelneho stavu!" I s nasima by to bylo velmi narocne, asi by ze me byla vrchni stezovatelka ohledne rodinnych stavu, ale dalo by se to skousnout. Ale vzhledem k tomu, ze z mem "rodnem" dome ted bydli bracha a nasi se prestehovali do mensiho domku na konci pozemku, bude to spis na nem. 

Lamicka To blízko taky zádvidím, my jsem měli rozptyl Novohradský Hory, Soběslav, Praha, Orlický hory a Beroun a byl to masakr,  docela dlouho jsme tu byli ze všech dětí (dospělých, co mohly pomoct) jediní, hlavně když pak přišly nemoci.

Jinak s mamkou v blízkosti bych byla bydlet chtěla i jsme to s mužem plánovali, málem jsme se kvůli tomu odstěhovali na malou jihočeskou vesnici, nakonec mi to přímo ona rozmluvila a asi to bylo dobře, byla bych tam nakonec bez ní.
S tchýní to samý, jen bych asi nešla do společnýho pozemku, protože jejich představa o udržování a nutný práci na zahradě je jiná než naše. 

999 

Nevím o ničem

Zina Tchyni mam rada, ale 200 km je idealni vzdalenost :)) 

No, môj otec býva na inom kontinente, čo mi je strašne ľúto kvôli deťom, že sú s dedom málo, lae....zas kým nemal bývanie tu, tak dvakrát do roka u nás býval na dva týždne. A ja som končievala fakt psychicky zosypaná. Ako za normálnych okolností spolu vychádzame vynikajúco, mám otca rada a vieme spolu viesť dlhé rozhovory (radšej ďaleko od ostrých predmetov, hehe) ale keď príde na deti...

Dodnes si spomínam, ako nás volala do škôlky ich psychologička a opatrne sa nás pýtala, či sa nerozvádzame, lebo dieťa sa tak chová, ako keď medzi sebou rodičia bojujú, že oni by vedeli pomôcť pri práci s dieťaťom, a my sme jej vysvetľovali, že nie, nerozvádzame, že to je len u nás na návšteve grandpa... Potom som aspoň prinútila brata, aby sme sa vždy podelili na polovicu, čo sa pobytu týka.

Hlavne tonejsou typy, kteri by nejak narusovali nase soukromi nebo prudili, ze mame delat neco jinak. To je asi strasne dulezite.

​tohle je jádro pudla. Mnohé moje vrstevnice neváhají svým mladým dávat nevyžadané rady a potom se dost diví, že to skřípe. Je teda pravda, ze ony si snad ani neuvědomují, že dělají něco blbě. Mladí jsou převážně jediný smysl jejich života, koníčky žádné a doslova na nich visí. Já se skorosnachou proberu hadry, kabelky,cestování,sportování  a jestli si doma chodí v binci nebo nedodržují jiná "tohlesetakalepřecedělá" je mi úplně buřt

999 

To je asi tím společenským životem, že jsou ty lidi (ehm, rodiče) tak nějak snesitelnější - u nás byl taky furt někdo. Občas jsme ráno cestou do školy museli překračovat mrtvoly, decentně zakryté kabátem (chudá rodina, málo peřin)

​na tom asi nieco bude. Co si pamatam, tak sme nali plny dom ludi. Vsetky decka z okolia sa chodili hrat k nam, rodicia mali vela kamaratov. Doteraz otec ac uz je sam chodi na vylety so skupinou ktora sa sice zmensuje, ale je to super ked idu na tyzden kazdorocne do tatier, varia hromadny gulas a tak podobne. Takze u nas sa to opakuje teraz najprv s kamaratmi nasich deti a teraz uz zacinaju za vnukom zas, ale zostali nam aj dospeli kamarati nadich deti. Niekedy blazinec

Ja mám s rodičmi dobré vzťahy a nevadilo by mi bývať s nimi. Rozhodne by som rada bývala bližšie, lietadlom sú to síce len dve hodiny a kúsok, ale nie je to také jednoduché.

Bývaniu so svokrou sa časom asi nevyhnem, vzhľadom na jej vek a zdravie bude potrebovať pomoc, ale nadšená z toho nie som. Ona moc súkromie neuznáva a nemá rada zmeny, najlepšie by pre ňu bolo, aby sme tam bývali, ale nič nechceli, len jej robili spoločnosť keď ona bude chcieť a zvyšok času sa asi vyparili...

Vcera pichnutie osou cestou do sklenika. Dnes rano zas, pozriem lepsie a hned pri vchode pod polickou velke hniezdo  

uz je prec 

druhe som objavila na terase na trame pod strechou. Dufam ze vecer ho niekto zlikviduje, 

Ja strasne zavidim lidem ty kosate rodiny, kde to zije a maji mezi sebou tesne vazby, jsou radi spolu a muzou se na druheho s cimkoli obratit, maji kamarady a uzivaji si spolu. U nas tohle nebylo, nasi byli jedinacci, jsou povahou spis uzavreni, nebylo nikdy nejake dovadeni, oslavy, neco jako grilovacky s prateli... a porad se me snazili nacpat do nejakeho jejich vzorce hodneho ditete, protoze co by tomu rekli lidi, kdybych nekde byla moc videt. Dost se to na me podepsalo a docela tezce jsem se ucila zit podle sveho a mit nejake sebevedomi, a zpetne jsem fakt stastna, ze jsem se dostala na skolu a dostala se do jineho prostredi. 

Kokoska tak mne se to taky moc libi ale pri tech popisech se ve mne pere zavist s desem... ja bych v tom zit nedokazala. vzpomenu si obcas na stricc jak zila s kubancem v pruchodaku.. po mesici bych byla zrala na hospitalizaci ve cvokhauzu a tak rok bych se lecila