rysamona ne, to jsou pořád jeho peníze. Je úplně jedno v jaké formě to dědictví dostal. 

Správně by se to mělo delat tak, že když si za ně něco koupí, třeba nemovitost, tak prokáže původ peněz a podle toho se to rovnou zapíše do katastru. 

Dadoo aha, tak to je blbá situace, no. 

continuity jenze ona se nebude stavet na tech pozemcich,ale kus vedle,to je jen jejich dojem:(

Čeká nás karanténa a my máme doma jen dvě lahve vína a jednu bohemku

Dadoo Hm, asi me tu ukamenujete, ale ja se vasi/tve nevlastni dceri moc nedivim. Dum patril jejim prarodicum, po babicce zdedi vetsinu a jeste k nemu ma urcite silne citove vazby. 
Jinak u nas jsme se pred par lety taky soudili s moji babickou o podil po dedovi. Po jeho smrti se muj tata (jediny syn) vzdal dedictvi v muj prospech (jsem jedina jeho dcera a dedova jedina vnucka). Podotykam, ze dum je dvougeneracni a v Praze, tata poslednich 40let platil vsechny rekonstrukce a vlastnil pulku po svem dedeckovi. Ale moje 85leta babi (tu jeji otec vydedil) chtela zdedit celou zbyvajici pulku a idealne nam tu pulku baraku prodat natruc. Mela v rukavu rukou psanou zavet dedy, z doby "na smrtelne postelí. No zkratim to, dum jsme zachranili, aby nemela idealni pulku. A bylo to cele uplne zbytecne, stalo to hromadu penez, vztahy se zhorsily a nakonec babi asi za tri roky umrela a zdedili jsme vsechno. Jsem rada, ze v muzove rodine jejo rodice uz vyresili dedictvi vecnym bremenem. A u nas to chci vyresit zaveti taky tak, aby po me dedil vse muj syn. 

Jos s babickou hrozny teda:-(

no, s tou citovou vazbou deti je to tezky, muze to byt sice prima domek po babicce, na druhou stranu pokud tam 40 let zijes s manzelem, cely dum spolecne prestavite, date do toho vsecko... a on zemre, prijdes o domov i vse, cos do nej vlozila. tezke

viktorka_od splavu Tak ona uz pak nebyla mentalne uplne fit a jeji kamaradka mela syna s exekucemi a ten ji radil. Proc asi...

Otazka je, kolik Dadoo teda realne zdedila. Pac jestli ma babicka jeste aspon pulku, tak bude vzdy v nevyhode a chapu, ze ta dcera se domu proste nevzda. Je to tezke pro obe strany. 

viktorka_od splavu tak jedna věc je žít někde 40 let a druhá věc je, že to "někde" není tvé nýbrž majetek evidentně někoho jiného.  Naprosto souhlasím s Jos . Silnou vazbu mohu mít k čemukoliv, ale nepatří-li mi to, musím respektovat rozhodnutí vlastníka

Kammila ano to chápu, myslela jsem to jen kvůli těm zmíněným citovým vazbám. děti je mají z dětství a navíc na tu původní nemovitost jaká byla tehdy, ten kdo tam žije je citově zainteresován zas tím průběhem a navíc soužitím s blízkým člověkem. na vlastnické právo nic z toho samozřejmě nemá vliv (krom teda těch prací a peněz, které do toho v mezičase vložil, žeano:-)

zas kdyby "evidentně" těch hypotetických 40 let na tu nemovitost člověk nesáhl a jen to vybydloval, tak logicky patří sbalit kufry a vymajznout..

Tohel je těžká situace obě strany a vlastně mi přijde, že to Dadoo poloviční dcera vyřešila docela velkoryse, pokud tam Dadoo chce nechat dožít s nevypověditelnou smlouvou. Je bohužel špatně, že to muž nějak nevyřešil už před smrtí, ale co se dá dělat. 

viktorka_od splavu My když jsme dědili po tátovi (tehdy ještě polovinu máma a my se sestrou tu druhou polovinu), tak jsem se taky vzdala dědictví ve prospěch sestry. Ale naprosto nečekaně to udělala i maminka, dodnes nevím proč a musím přiznat, že mě to trochu zaskočilo. Navíc sestra dům přestavovala a aby získala hypotéku, mamka se vzdala i věcného břemena. Jako vztahy jsou u nás v pořádku, ale stejně se mi to úplně nelíbí, hlavně kvůli mámě. A je to můj rodný dům a kdyby ho ségra třeba najednou prodala, tak bych byla vážně naštvaná. 

K těm pozemkům, jsem se teď zamyslela, jak je to u nás. Dědeček měl 11 sourozenců a myslím 6 z nich nemělo žádné děti ani manžele. Předloni zemřel předposlední z těch nedětných a jeho pozemky a dům se dělily. Než se stihlo vyřešit dědictví, tak už zemřeli dva z dědiců. Je to naprostá šílenost, protože je kolem toho čím dál víc lidí a cokoliv domluvit bude strašné. Čím déle to bude trvat, tím víc dědiců bude, protože většině už je dost přes 70. Závěť se sice tenkrát našla, ale nějaká napsaná doma a vše odkázané jedné sestře. Bez nějakého potvrzení a datovaná asi 20 let zpátky. 

Můj taťka se toho chtěl vzdát, protože tvrdil, že tolik dědiců a nic  toho nebude. Nakonec zjistil, že on je po svém tátovi jediný dědic jeho podílu, takže na rozdíl od jiných tu část získá jen on, kdežto někde si ji bude dělit i 20 lidí. 

Dadoo ja bych to vecne bremeno na sve bydleni v cizim dome rozhodne chtela. Ted sice dcera rika, ze to neproda, ale muze se dostat do problemu, kdy treba bude potrebovat penize a ty budes najednou bez bydleni.

..

Janulik03 No vlastně moje sestra by byla v té samé situaci jako ty, kdybych se k tomu nepostavila velkoryse. Ale zase je vlastně zvláštní, že já z toho domu nemám vůbec nic, to by táta určitě nechtěl (byl to původně jeho dům, mamince nepatřila ani část). Já bych zřejmě odmítla i tu čtvrtinu po mámě, až by na to došlo, ale trochu mě naštvalo (nebo zamrzelo), že to rozhodla za mě a ani to se mnou neprobrala. 

Tebe je mi líto, protože pokud existovala dohoda, měla by se dodržet....

Jos já ji to ale taky nemám za zlé. Však někde píšu, že je to logické, že to chce celé. Taky po prvním nástřelu, který navrhla ona sama, jsem říkala, že dohoda proběhla velmi dobře. Jak bych si to sama představovala. Každá to své a zůstat spolumajitelkami u toho nejdůležitějšího, kde jsem s mužem žila asi čtvrt století.

Jsem si totiž jistá, že kdyby to bylo aspoň z malé části moje, nebylo by mi líto do toho dávat peníze. Tak to i manžel chtěl a ona to ví. Malou chatu dodělám a budu pronajímat a (nejen) z výdělku budu obstarává vše potřebné pro obě chaty. 

Rozhodně by se jí to vyplatilo, protože až jednou, musela by vyplatit z té malé části mě dcery. A to by určitě nestalo tolik, kolik bych ja do toho během let investovala. Už jsem udělala podlahu a topení, plánovala jsem vyměnit dveře a ve verande okna a další. Manžel dělal vše sám, já za všechno budu muset platit. 

Vím, že ona sem jezdit nebude, max tak 2x ročně na odpoledne a nemá kapacity se tu o to starat. O její barák se jí stará máma, i o svůj byt, i o domky po manželově i své mamince. Další by už fakt nezvládla.

Takže by nebyla v nevýhodné. 

Ale potrebuju se cítit "doma". A představte si, jak ochotně budete sypat peníze do nemovitostí, že které vaše děti nebudou mít ani ň. Tím nebydlím, samozřejmě, běžnou údržbu, ta je samozřejmá.

Ja nechci ani o halir víc, než na co mám nárok a chci, abychom byly obě spokojené a aby vztahy fungovaly i nadále aspoň tak, jako dnes. 

Chci to vyřešit férové.

Kokoska máš pravdu, myslím si to čím dál víc.

Taky je eventualita, aby mě vyplatila úplně. Což by mě mrzelo, i kvůli manželovi, ale co nadělám. Jenže na to asi mít peníze nebude.

Takže se nějak domluvit musime. Naštěstí se zatím domlouváme v klidu. 

My jsme si s mužem během manželství pořídili dům kde trvale bydlíme. Pred asi 10lety zdědil dům po svých rodičích. Protože má  víc než 30let firmu napůl se společníkem a v případě, že by se mu něco stalo by se dědictví mohlo táhnout roky, jsme společný dům nechali vyjmout z SJM. Přiznávám, že jsem to iniciovala já,  když jsme se bavili o tom, co budeme dělat když jeden z nás dvou umře. A já jsem řekla, že co nejdřív prodám dům a koupím si byt, protože bych se asi nezvládla o vše starat.

Já bych ten dům nemohla ani prodat a koupit  byt než skončí dědické řízení.

Dům po jeho rodičích slouží nám i dětem k rekreaci, ten by nikdo neprodal.

I když kdoví co bude,ale po nás potopa. No děti máme jen dvě 

Janulik03 Já jsem to pochopila. Pokud po tobě nebude chtít peníze, tak je to v pohodě, ať si to jednoho dne vyřeší vaši dědicové :-) O vztazích si něco vybavuju, už jsi tady naznačovala...to je mi líto. :-(

Garfie v pohodeee