Ja teraz bojujem so starým kotlom na drevo. Už má dôchodcovský vek, tak hladam riešenie. A našla som§ chcem krb s výmenníkom, aby hrial do radiatorov. Namiesto kotla. Už teraz sa hrozím sumy. A zároveň to vyzerá, že aj kotol na plyn sa bude porúčať. No, nová fasáda musí počkať. Ešte dlho môžem doručovateľom opisovať "prvý zelený dom, ktorý vidíte za kopcom". 

Minule, ked ma mladý počul, ako opisujem k nám cestu vraví: "janka, ty aj novú fasádu musíš dať zelenú. čo budeš potom ako to vysvetlovať?" Taký milý škodoradostný zaťko. No, nemiluj tie decká. :)

Ono je to naprosto pochopitelné, k myšlence "musím mu pomoct" se nejspíš vrátíš ještě stokrát, mělas ho a máš ráda,( třeba si i v budoucnu párkrát řekneš "on byl ten pravý a jediný...") nic ti neprovedl, jen jste se postupem času zřejmě oba změnili. Rozchod je hnusná věc, ale ne konec světa, pro mladé, bezdětné lidi. Neutíkáš od smrtelně nemocného. To, co píše continuity o termínu stěhování, zní velmi rozumně.

Souhlasím s ostatními. Taky jsem si tím prošla, snad každý, kdo se nevdal/neoženil ve dvaceti :-)

On je dospělý, plnoletý, svéprávný, ty máš právo to udělat, nedlužíš mu nic. Není tam manželství, děti, nic...trávili jste spolu hezkou dobu a je čas jít dál. Mimochodem, to že rodiče by ti zřejmě řekli, že jsi to měla udělat už dávno trochu o něčem svědčí, vidí to s odstupem a mají tě rádi. 

On je teď v první řadě v šoku, chlapi navíc podle mých zkušeností hůř snáší změny, i proto to těžce nese. Pro tebe je to logicky velmi těžké-stejně jako on prožíváš smutný konec, ale navíc jsi si ho vybrala a musela jsi projít nějakou fází rozhodování a přebrání zodpovědnosti. On to musí jen přijmout, což je paradoxně jednodušší, i když si to neuvědomuje. A vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby si nakonec našel náhradu rychleji než ty :-)

Každý? 

no tak mam za sebou konec takovy i ten druhy a musim rict, ze mi lepe vyhovuji ty konce, kde jsem to rozhodla ja. jednak mel clovek cas se na to pozvolna pripravit a je to jeho rozhodnuti, neni ve vleku udalosti.

ale tak zvladnout se to da, nebo jinak. nelze z pozice rozchazejiciho se pomoct tomu opustenemu. nijak. lze byt vice ci mene slusny. proto ma mit clovek taky kamarady nebo alespon nekoho, s kym to muze probrat. ten druhy z paru mu nema jak pomoct.

Ne, každý ne, znám dva páry, kteří jsou takto šťastně svoji

Ale mne teda potkal druhý osud, navíc v pozici příjemce, ne navrhovatele, což se událo v pondělí a v sobotu jsem se stěhovala, sice do sdíleného bytu, ale na mém příkladu lze vidět, že situaci lze řešit velmi promptně.

Děkuji moc všem, jsem trochu klidnější a věřím, že to bude dobrý 

Pardón, to bylo špatně vyjádřeno  Myslela jsem každý, kdo si nevzal svoji lásku z dvaceti....(a připouštím výjimky pochopitelně). 

Asi je to lepší, zvlášť když odcházíš za někým....ale většinu svých vzahů jsem končila já a jednoduchý to nebylo. Dospět k tomu, rozhodnout se, sdělit to (kdy? jak?) a pak čelit smutku nebo nesouhlasu....

Kopačky jsem dostala 2x, v jednom případě se mi vysloveně ulevilo, protože jsem se to chystala udělat já a nevěděla jsem jak, protože to byl hrozně fajn kluk. V druhém připadě mě to dost sťalo, ale zvládla jsem to důstojně a nakonec mě víc dostaly věci, které jsem se dozvěděla "poté", než samotný rozchod (navíc se mi dostalo sladkého zadostiučení, to asi taky pomohlo se s tím vyrovnat). 

Máme ho přes 8 let a zatím nic nevyvedl, jen z neznámých důvodů občas skučí, když nabíhá (v noci netopíme). Takže jsem někdy buzena v 6 ráno táhlým vytím kotle. Opravář říkal, že to nějakou škvírou nasává vzduch, někde to olepil, ale po čase to začalo znovu. Ale jen někdy, asi podle kotelní nálady. No co, já bych občas po ránu taky vyla.

Čím víc to budete protahovat, tím to bude pro oba horší. Jak je vidět, partner si žil spokojeně v zaběhnutém režimu a teď si najednou neumí představit, že by něco - všechno mělo být jinak. Je to pro něj šok a tak vyvádí. Však on to zkousne, až si na tu myšlenku zvykne, a nějak si poradí. Oni chlapi strašně neradi řeší změny svého pořádku. Teď slibuje, možná by se i načas změnil a snažil se, ale až by zjistil, že jste se uklidnila, pomalu by to sklouzlo tam, kde jste dneska. Neztrácejte své nejlepší roky ve stavu nespokojenosti a udělejte rázný konec.

"Ale jen někdy, asi podle kotelní nálady. No co, já bych občas po ránu taky vyla."

k tomu stanoveniu pevného termínu sťahovania, aj my sme si ho v piatok stanovili za o niekoľko týždňov, a v nedeľu už sa definitívne odsťahoval. Ono to začal byť začiatok konca a udalosti nabrali veľmi rýchly spád. Ale však vďakabohu, všetko ostatné je naozaj len predlžovanie agónie.

A som rada, že v tom nie som sama, a že nie sama sa potýkam s tým, že veď je to dobrý chlap, mala by som sa k nemu vrátiť, nech netrpí, alebo mu aspoň všemožne pomáhať a podobne.

no u nás vidím jako největší problém právě to stěhování...jelikož máme společný pokoj a v bytě bydlí ještě další dva spolubydlící...jeden z nich se stěhuje v březnu, druhý se vyjádříl, že chce taky pryč , tak jsem si myslela, že my bychom se také mohli odstěhovat, každý ale jinam....takže termín by byl...chtěla jsem to řešit i trochu s předstihem, abychom  měli čas najít nové bydlení...jenže partner trvdí, že se mnou nevydrží bydlet další měsíc, když ví, že mě ztratí (což chápu), takže to bude trochu kovbojka.....jinak sama určitě nejste, hodně mých známých tohle řešilo minulý rok

Stěžuji si - dneska u nás byl odečítat no a výsledek mě pěkně vyděsil, je tam psaná spotřeba rok předtím (to jsme tu ještě nebydleli) a je totálně minimální, tak mě vyděsilo, jestli zálohy náhodou nepořítají z toho. Doufám, že ne, utěšuju se tím, že snad nikdo nemůže předpokládat, že člověk spotřebuje za rok jen půl kubíku studené vody.....

no u nás našťastie aspoň problém so sťahovaním nebol, on mal kam ísť, a ja zvládnem nájom utiahnuť aj sama. Zatiaľ najväčší problém je ten, že musíme spolu každý deň komunikovať v práci, je to celkom týranie. Rozmýšľam, že si aspoň na pár dní vezmem dovolenku.

A ospravedlňujem sa za tykanie, tak nejak som chcela prejsť na plošné tykanie, ako sa tu navrhovalo

tykání je v pohodě :) 

Asi by mě šlehlo, kdybychom spolu byli ještě v práci....ta dovolená by asi prospěla, no 

Súhlas so všetkým, čo tu odznelo. Ja som bola v podobnej situácii (nebývali sme spolu) pred piatimi rokmi keď som končila 10ročný vzťah. Ten vzťah nebol funkčný už dlho, dalo by sa povedať, že asi nikdy. Rozišla som sa s ním po 8 rokoch, ale prehovoril ma, že sa zmení, že to bude iné... no nebolo. Trvalo mu pár mesiacov kým sa všetko zase vrátilo do starých koľají. Nakoniec som sa po ďalších dvoch rokoch rozhodla to rozseknúť a už som sa nedala prehovoriť, aj keď na mňa tlačil citovým vydieraním, rečami ako to on nezvládne, ako som žena jeho života, ako sa zmení, ako sa spolu nasťahujeme... Samozrejme som mala výčitky svedomia, ale dodnes si pamätám na ten pocit slobody a uľahčenia, ktorý som mala po rozchode.  O to horšie bolo, že ma ešte nasledujúce dva roky z času na čas skontaktoval, aby sme to znovu dali dohromady, pretože podľa neho k sebe patríme... Skončilo to až keď som mu natvrdo povedala, že ja niekoho mám a nemám záujem sa vracať.

Takže hlavu hore. Je dospelý, zvládne to. Všetko prebolí, on sa z toho dostane a vy žite svoj život

Tiež som si to zažila, akurát už po 3 rokoch som mala pocit, že to nie je ono a trápila som sa (zbytočne) v nefunkčnom vzťahu ešte niekoľko rokov. Rozišli sme sa tak či tak, z mojej iniciatívy. Dnes sme obaja v manželstve s niekým iným a obaja sme spokojní. Ak máte tie pocity čo máte, nepredlžujte to, ukončite to, vyriešte si bývanie a uviíte, že to nebude také zlé ako ste sa báli. Hlavne nemyslite na to, čo povie jeho alebo Vaša rodina a priateľ to tiež prežije a uvedomí si, že to nebolo ono.

"Oni chlapi strašně neradi řeší změny svého pořádku."

Tak tak. Kdyby to byl jeho byt, nemusel se nikam stěhovat a nic řešit, otřepal by se mnohem rychleji a hroutil by se jen proto, že nemůže najít spodky